Midraen: Cesta osudu - Stíny na pochodu

Muž byl sám v kruhové místnosti s vysokým stropem. Stál v jednom z mnoha klenutých vstupů na balkón. Byl oděn do bílého pláště, přes hlavu měl přetaženou kápi. Postával s rukama složenýma za zády a sledoval obrovské bílé město rozkládající se pod věží. Na obzoru se proháněla oblaka a zlaté slunce. Svěží vítr pronikal do místnosti a pohrával si s dlouhými závěsy po stranách průchodů.
Naproti balkónu se otevřely veliké dveře. Do místnosti jimi vešel druhý muž a poklekl před velikým prázdným křeslem vprostřed místnosti, jediným kusem nábytku. Čekal, až promluví muž na balkóně. Ani jeden z nich se nějakou chvíli nepohnul.
„Našli jste jí?“ zeptal se stojící muž. Chladný vítr si pohrával s jeho pláštěm a závěsy. Muž vprostřed místnosti sklonil hlavu a dlouhé vlasy mu z temene přepadly přes rameno. Stíny tančily po podlaze sálu.
„Ještě ne, můj pane. Ale jsme již blízko.“
„Blízko,“ odvětil stojící muž chladně . „Trvá to už příliš dlouho. Nejsme jediní, kdo jí hledá. Musíte jí přivést zpět, Golwine.“ Vítr zesílil, závěsy se třepotaly ve větru. Golwin sklonil hlavu ještě níž, vítr mu přehodil vlasy přes obličej.
„Objevila se na chvíli v Tallanu, můj pane, ale opět se nám ztratila. Zdá se, že jí doprovází ještě někdo. Nějaký hoch. Mluvil s tenkaine, dle jeho slov nosí prastarý meč. V rudé pochvě a s neznámými runami na čepeli.“ Muž v plášti pootočil hlavu, stín mu zakrýval horní polovinu obličeje. Byla vidět jen jeho ústa a šedá bradka. Hubené tváře byly pokryty mnoha vráskami.
„Jakými runami?“
„Dle popisu tenkaine, to vypadá na Ear Naelar, můj pane.“ Muž upíral svůj zrak na Golwina. Stíny na jeho tváři se pohybovaly, jak si s jeho kápí pohrával studený vítr.
„Jste si jistý?“ Golwin pozvedl hlavu, slunce mu znemožňovalo rozeznat více jak obrys postavy. Bíle mraky na okamžik zakryly zlatý kotouč. Stíny dovádějící v sále zmizely, aby se ihned zjevily v jiné podobě.
„Tenkaine se mohl zmýlit, můj pane. Ale je to pravděpodobné. Popis meče by tomu odpovídal.“ Muž v plášti se opět obrátil k výhledu na město. Jeho stín sahal až ke dveřím. Chladným hlasem po chvíli opět přerušil ticho.
„Najděte ji a přiveďte ji zpět.“
„A co s tím chlapcem, můj pane?“
„Zabijte ho. Není nijak důležitý.“ Odvětil lhostejně a pokynul rukou. Golwin se uklonil a vyšel z místnosti. Sálem se rozléhala ozvěna jeho kroků, která zmizela, až se zabouchnutím dveří.
„Ear Naelar, že by jeho pán přeci jen žil? Oldrian,“ hovořil muž sám k sobě. „Je to již velmi dlouho, co jsem s ním bojoval.“ Pozoroval bílé město a sluneční kotouč putující po obloze. Za jeho zády se daly stíny opět do pohybu.