Čas je nám nepřítel ..to co nezastavíš..

Starý elf seděl na stromě a vzpomínal na časyza kterých se ještě draci a saně proháněli po obloze ,ale dnes tam místo draku viděl jen bílé mráčky a občas i slunce které již nebylo tak teplé jako dřív a jeho paprsky tuto zemi osvítili jen málo kdy ..Ale on přesto doufal že jednou bude zase jako dřív že se vrátí jeho milovaný ráj na tuto zemi ,že přiletí jeho milovaná dračí jezdkyně Eruvere ,každý den jí vyhlížel společně s draky ..Ona byla to jediné co vžyvotě pro něj mělo smysl těšil se že zase usliší třepetání křídel jejího duhového draka že zase uvidí ve vzduchu poletovat její nezbedné fijalové vlasy a nebo že alspon dostane znamení toho že zahynula v bitvě se zlím čarodějem Imvardem ,aby již nemusel na ní každý den čekat a mohl konečně odejít do země zapomenutých ,do země kde již nic netrápí srdce ani duši ,kde se každá raduje a setká jedno z nejbližšími ..Ale pro něj tu nebylo nic jenom býdný svět plný utrpení a krvácejcí srdce které stále toužilo po lásce .Už chtěl odejít se sklopenou hlavou tak jako se to dělo už dlouhých deset let každý den ,když v tom se najednou snesla z nebe duhová šupina a dopadla mu přímo na jeho dlouhé černé vlasy svázané jemným červeným sametovím provázkem,upřel své modré oči na šupinku ,,vzal si jí do náručí a políbil jí ,náhle ucítil u srdce pocit který již dlouho necítil ...byla to láska ali lítost zavolal z plných plic.....Eru ! Eru !!!!
Najednou se ozvalo jemným sametovím hláskem jeho jméno znělo to tak sladce jako balzám na duši ...Kere !
pak slétl nana zem krásný duhoví drak a slezla z něho žena v ružovích šatech s fijalovími vlasy poletujcími kolem sebe '''vše co dokázala říct bylo '''Zdravím tě muj drahý Kere!...usmála se na něho ..
Ker neváhal a objal jí''dlouho jsem na tebe čekal vítej zpět pak ji políbil a jentak tam spolu stáli a hleděli na nebe... piště prosím komentáře at vím zda pokraačovat či ne děkuji ...