Will's Tale - Chrismas ministory

Tisíce sněhových vloček se sypalo z nebe plného hustých mraků, které získaly oranžovou barvu díky pouličnímu osvětlení. Krystalky zmrzlé vody se kupily na chodnících. Pozdní chodci spěchající domů na štědrovečerní večeři v něm zanechávali obtisky svých podrážek. Téměř ve všech oknech, hojně ozdobených barevnými řetězy a blikajícími světýlky, se svítilo a z domů zněly tiše vánoční koledy. V mnoha oknech byl vidět zářící vánoční stromek plný ozdob, kolem kterého se co chvíli mihnula tmavá silueta. Z lamp visely rampouchy, které díky jejich světlu zářili a tvořili tak přírodní výzdobu.
Uprostřed náměstí stál vysoký jehličnan. Větve měl obtěžkány nejen sněhem, ale i modrými a červenými žárovkami, které poblikávaly v několika různých po chvíli se obměňujících rytmech. Bílá světýlka, rozvěšená mezi nimi, se rozsvěcela postupně jedno za druhým od špičky, na které byl usazen matně svítící anděl, dolů, takže působily dojmem vodopádu.
K němu, z podloubí které obíhalo téměř celé náměstí, se blížila skupinka postav. Čtyři muži a jedna dívka. Na zádech měli batohy, jako by někam cestovali. Nejvyšší, a nejsvalnatější, z mužů, který měl na hlavě napasovaný kulich, se sehnul. Nabral do mohutné ruky hroudu sněhu, uplácal z ní kouli. Pečlivě namířil a hodil.
Zasáhnul starého muže, zachumlaného v kabátu plném záplat, přímo do hlavy, ze které mu kvapem mizely vlasy, až mu poskočila dopředu.
„Headshot.“ Zachechtal se velký muž do svého plnovousu.
„Jako malej fakan, že je jo Franku?“ otočil se na něj stařík, přísně si ho měřící pohledem.
Frank jen pokrčil rameny a přátelsky se zašklebil.
„No jo, tak promiň Harry,“ zahuhlal, když ho stařík nepřestával probodávat pohledem.
Malý, rezatý chlapíček, který šel kus před nimi, se zastavil před stromkem a obdivně se na něj zadíval. Oči se mu za brýlemi leskly dojetím, neboť z reproduktorů umístěných na několika lampách, se právě ozvala koleda s tesknou melodií.
V zadu za touto trojicí šla ona drobná dívka ruku v ruce s mladým mužem, mladík byl poněkud staromódně oblečen, o něčem se polohlasně bavili. Co chvíli se jeden z nich tiše zasmál. Vpíjeli se pohledem jeden druhému do očí, zdálo se, že stromku si ani jeden z nich nevšimnul, dokud nestáli přímo před ním.
„To je krása, nemyslíš, Wille?“ zašeptala dívka s očima upřenýma na stromek. Will pokýval hlavou na souhlas. Nemohl od stromku odtrhnout oči. Bylo to již dlouho, co si mohl naposledy užít vánoční atmosféru.
„V-vidíš, Leno. A t-to jsi H-harrymu ř-říkala, že to j-je zbytečná zacházka.“ Vykoktal drobný zrzoun.
„Nevěděla jsem, že tu mají tak překrásný stromek, Charlie. Jsem ráda, že jsme si zašli.“ Usmála se oslovená dívka.
Chvíli beze slova stáli, poslouchali koledy znějící ulicemi a pozorovali zářící stromek. Will vzal Lenu okolo ramen a přitiskl jí k sobě. Dívka mu položila hlavu na rameno. Oba se usmívali.
Stařík Harry si vytáhl cigaretu, nezapálil ji však, jen tiše pohyboval rty společně se slovy koledy a cigaretou udával rytmus jako by byl dirigent. Dokonce i Frank vypadal dojatě. Po chvíli odstoupil o několik kroků od Charlieho, vedle kterého stál, aby nikdo neviděl, jak mu do plnovousu steklo několik slz.
„Čas na dárky!“ zahalasil náhle Will, čímž vylekal Charlieho, který zasněně pozoroval stromek.
Odtáhl se od Leny a položil batoh na zem do sněhu. Rozepnul zip a začal se v něm přehrabovat. Ostatní ho napodobili. Po chvíli vytáhl čtyři balíčky. Každému jeden z nich dal.
„No tak, rozbalte to!“ řekl a málem se rozesmál. Charlie totiž ten svůj důkladně očichal. Ihned z něj však strhal balící papír s andílky. Byla v něm velká placatice, ve které šplouchala nějaká tekutina. Charlie ji okamžitě otevřel a lehce upil.
„K-krev z p-perské kočky. P-páni, t-to je něco. Ď-děkuji, Wille.“ Zazubil se Charlie a uschoval placatku do vnitřní kapsy své bundy.
„Není za co, vim, že jsi labužník.“ Usmál se Will. Ostatní také rozbalili své dárky. Harry dostal kulich s velikou bambulí, aby mu nebyla zima na pleš, jak Will poznamenal. Frank ve svém našel ručně vyřezanou sošku vojáka s výzbrojí užívanou ve druhé světové válce. Tázavě se na Willa zadíval.
„To, abys nezapomněl, kým jsi byl, a kým jsi teď.“ Řekl na vysvětlenou Will. Frank jen poděkoval a uložil sošku do batohu.
Lena dostala zlatý řetízek s otevíracím medailonkem. Když ho otevřela, uviděla svojí a Willovu fotku.
Usmála se, objala ho a dlouze políbila. Teď byli na řadě ostatní s rozdáváním dárků.
Will dostal od Franka s Charliem ozdobná pouzdra z černé kůže na své nože, od Harryho amulet, který ho měl ochránit proti většině druhů magie. Lena mu darovala klobouk. Svůj starý totiž před nedávnem někde zapomněl. Tenhle byl na vlas stejný, jen byl o něco novější.
Frank od Harryho dostal moderně vypadající vojenskou vestu a od Charlieho vysoké boty, prý pro to, aby si neustále nestěžoval, jak mu padá do bot sníh. Od Leny dostal podobný dárek jako Charlie od Willa.
Ještě chvíli si navzájem dávali dárky. Nakonec, když už nikdo pro nikoho neměl nic dalšího, začali zpívat koledy. Když odbila půlnoc, a lidé se z vyhřátých domovů vydali k osvětlenému kostelu na půlnoční mši, pomalu vyrazila i oni.
„Šťastné a veselé vánoce.“ Řekl ještě Will, než vykročili.
„Šťastné a veselé, šťastné a veselé.“ Odpověděl Harry, který už měl na hlavě nasazeného kulicha. I ostatní se přidali. A za smíchu a hovoru zmizeli v podloubí, odkud přišli…