Chrám Tří sester - 2

2.
O pár let později...

Ildsis se otočila a znovu zkontrolovala jestli se po vensičce nikdo nepohybuje. Všude bylo ticho.
"Kdo by taky byl vzhůru jednu hodinu po půlnoci?" pomyslela si a rychlými kroky se vydala do kopečka.
Konečně se jí po několika letech naskytla příležitost, aby se vykradla z vesničky a šla se podívat k cháru Tří sester.
Nikdy nesměla až k němu. Vždy se dívala jen z dálky a toužebně si přála, aby se mohla jít podívat až k němu. Teď se jí konečně naskytla příležitost.

Netrvalo dlouho a stála na kopci a před ní se tyčily zdi chrámu.
Na několika místech se už zdi, které dříve chrám chránily před vetřelci, rozpadaly.
Ildsis jedním z otvorů prolezla a ocitla se v zahradě. Dříve byla jistě krásná, ale teď tu rostla spousta plevele a několik staletých ohnutých a bezlistých stromů.
Prošla zahradou a před ní se objevily zdi chrámu.
K jejímu překvapení byly zdi téměř nepoškozené. Jako by je někdo opatroval... ale to přeci není možné! Nikdo k chrámu Tří sester nechodí. Všichni se ho bojí! Á několik dívek, které se k němu odvážily prý beze stopy zmizely.
Obešla část chrámu až došla k malým dvířkům. Stiskla staletou kliku a zatlačila. Dveře se lehce otevřely. Ani jedinkrát nezaskřípaly.
Ildsis se ocitla v úzké chodbičce, která se asi po deseti metrech rozšířila v místnůstku, zřejmě bývalou kapličku.
Z ní vedly další dveře.
Prošla jimi a rozhlédla se. Tentokrát stála v rozlehlé hale. Vedly z ní několikery dveře a dvoje schodiště. Jedno vedlo nahoru a druhé dolů. Zavřela dveře do kaple.
"Napřed prozkoumám spodek, potom vršek a podle času i sklep," zašeptala. Její hlas se prázdnou halou rozlehl jako výkřik.
Postupně procházela místnostmi. Objevila kuchyňku, jídelnu s letitým dlouhým dubovým stolem a místnost kde se asi po večerech obyvatelé chrámu scházeli.
Vrátila se do haly a vyšla po schodech nahoru.
V patře bylo jen spousta maličkých pokojíčků s postelí. Nikde neviděla žádný prach.
Chrámem se rozlehla rána.
"Je tu někdo?" zvolala Ildsis. Odpovědí jí byla ozvěna opakující její slova.
Vylekaně polkla a vydala se zpět do haly.
"Byl to jenom vítr, který něco shodil. Jenom vítr," opakovala si v duchu.
Sešla schody a otočila se ke dveřím vedoucí do kaple, aby rychle odešla.
Dveře do kaple byly otevřené. Přitom Ildsis si byla jistá, že je zavírala.
"Je tu někdo?" zavolala znovu.
"Někdo... kdo....do....o..." slyšela ozvěnu svého hlasu.
Vešla do kaple a dveře se za ní bez varování zabouchly .
Rychle se otočila a hleděla do smaragdově zelených očí vysokého muže.
"Kdo jste?" vydechla a ustoupila o krok dál.
"Na totéž se ptám já," odpověděl muž. Hlas měl příjemný, ale hrozně ledový. Jakoby bez jakéhokoliv citu.
"Ildsis," řekla dívka a znovu ucouvla. "Teď jste nařadě s odpovědí vy."
"Jmenuji se Roan. Jsem Defn," pronesl tiše a sledoval dívčinu reakci.
"Služebník Darena?" řekla Ildsis pobaveně.
"Ano ten. Přijde ti na tom něco zábavné?" nadzvedl obočí.
"Ano. Daren žil před mnoha lety, pokud vůbec, a on i jeho služebníci byli pobiti." Ildsis přemýšlela jestil Roanovi zní její hlas také tak nepřesvědčivě.
"To si myslíte vy. Daren a někteří z nás Defnů se schovali a přežili dodnes."
"Je to několik desítek let! Nemohli byste přežít!"
"Daren je čaroděj," připomněl Roan s úsměvem. "Navíc... Já v době před mnoha lety nežil. Jsem potomkem těch dávných Dafnů."
"A kde jste žili?"
"Tady v chrámu."
"To není možné. Někod by si vás všiml!"
"Všichni se bojí k chrámu přiblížit. Nemohli by nás objevit," zasmál se ledově a propaloval pohledem Ildsis.
Dívka znovu o malý krouček couvla a pořádně si Roana prohlédla.
Byl vysoký, měl černé trošinku delší vlasy a rysy obličeje ostře řezané. Na sobě měl hnědé kalhoty a bílou košily. U boku mu visel meč.
Ildsis se prudce otočila a rozeběhla se ke dveřím. V nich však stál další muž.
Zastavila se a otočila zpět k Roanovi.
"Nechte mne odejít!"
"To bohužel nepůjde Ildsis. Dozvěděla ses o nás. Už nesmíš odejít. Když ale nebudeš dělat problémy, budeš žít," přistoupil k ní Roan a chytl ji nad loktem.
"Pusťte mne!"
Roan ji postrkoval zpět do haly a dál ji směroval po schodech dolů.
"Kam mne vedete?" zeptala se tiše.
"Za Darenem," zněla strohá odpověď.