Přelidněno - kapitola 1.

Gale Wooder stiskem tlačítka přivolal rychlovýtah. Z jednoho z nejvyšších pater tohoto mrakodrapu by to normálním trvalo neúměrně dlouho, vzhledem k neustálému zastavování v nižších patrech. Naštěstí mocní a vlivní mají klíč. A on je jak mocný, tak i vlivný. Ikdyž to věděl málokdo.

Pro většinu byl totiž jednou velkou neznámou. Člověk kolem čtyřicítky, vysoký a urostlý, skvělé upravený, vždy v černém kabátě a s černým kloboukem na hlavě. Občas s kufříkem, někdy s hůlkou, kterou však používal jen pro estetické účely. Elegantní, klidný a vyrovnaný. Jednal vždy energicky, avšak tiše. Od všeho měl klíč, od všeho znal heslo, klidně se mohl dostat i do jinak neprostupného armádního hlavního štábu. Přesto jej téměř nikdo neznal. Jen Špičky byly v obraze a císař. A samozřejmě Syndikát.

Výtah tiše dohučel až do Galeova patra. Dveře se neslyšně otevřely a za ním ihned zase zavřely. Posadil se směrem ke skleněné vyhlídkové části a s ubíhajícím časem cesty si prohlížel přiblížející se zem. Centropolis právě skrápěl letní déšť a na skleněných stěnách všech přilehlých mrakodrapů vytvářel zajímavé obrazce a odlesky. Dole ale déšť vadit nebude. Všechny ty ocelové a skleněné konstrukce totiž zadrží i tu nejposlednější kapičku deště. Dolů, do toho páchnoucího místa pro nejnižší kasty nedopadne nic. Lidé tam ani nevědí, že prší. Výtah už sjel do nižších pater. Do těch, kde sice bydlí ještě celkem vysoké kasty, ale už je poznat, že se člověk blíží k zemi. Pak už jen pár desítek pater a Gale vstoupil do toho shnilého odporného místa nejnižších kast.

Ačkoliv tady v dolním Centropolisu to nebylo až taky špatné. Místní radní dokázali dělat s přidělenými kredity v rozpočtu úplné divy. Dokonce zaujali několik vyšších úředníků, ale pro rozdíly kast si jich zase až tak dlouho nevšímali. Účinná schopnost oněch úředníků vedla k tomu, že v dolním Centropolisu rozjeli řadu programů na zkulturnění prostředí. Vznikly tu zelené plochy, malé skromné fontánky, kde pár minut denně crčela slabým proudem voda, sochy a dokonce i několik stromů. S plánem sázet další stromy však tito ekonomové světa nepříliš znalí velice rychle skončili. Množství slunečního světla totiž nebylo dostačující, respektive na většinu míst sluneční světlo vůbec nedopadalo. Přesto se tu dalo docela dobře žít. Byly části města, kde se sotva dalo přejít pro naprostou přeplněnost. Život na zemi byl velice deprimující, ne však pro Woodera.

Vykračoval si ulicemi a rozhlížel se kolem. Působil jako pěst na oko, oproti okolí naprosto výstředně. Šel pomalu. Mířil k budově Spazznerova věžáku. Vysoká luxusní budova plná vysokých kast. V nižších patrech není nic, zcela nevyužitý prostor. Jen proto, aby vysoké kasty nebyly rušeny. Ve skutečnosti se chodily do těch pater nejblíže k zemi dívat na život prostých lidí. Leckdy s posměchem. Wooder takové lidi bytostně nesnášel.

Procházel právě kolem obchodního centra, když vpravo od něj vyběhla z jednoho obchodu dvojice, mladý muž a chlapec. Za nimi vyběhl majitel obchodu a začal na celé kolo křičet: "Zloději! Chyťte je!"
Jen čirou náhodou ke smůle oněch dvou zlodějů šla kolem dvoučlenná hlídka policie. Okamžitě vytáhli zbraně a namířili na lupiče. Ti zastavili a civěli strachy bez sebe do hlavní zbraní. Wooder celou situaci sledoval z povzdálí. Jeden z policistů si ho mimoděk všiml a znervózněl. Přítomnost takto oblečeného muže není v tomto patře obvyklá. Jal se provést zásah zcela bez chyb.
"Klekněte si" vykřikl nervózní policista, "Co jste ukradli?"
"Ukradli jsme jídlo, pane!" vykřikl starší lupič, "Naše rodina trpí, nemáme co jíst."
Druhý policista jim zatím prošacoval oděvy a našel jejich identifikační karty. Projel je čtečkou a po chvilce jejich důkladného prohlížení spustil: "Peter Smalstow, dvacet šest let, nezaměstnaný, denní limit vyčerpán. David Smalstow, dvanáct let, nižší vzdělávací program, plánován na uklízeče. Denní limit vyčerpán."
Karty policista strčil do své kapsy a lupičům odebral ukradené zboží, pro které si už přiběhl prodavač. Mladšímu chlapci pak nasadil na ruce za zády pouta a postavil ho. První značně nervózní policista spustil: "Petere Malstowe! V souladu s právem vás odsuzuji k smrti!"
Padl jeden výstřel a mrtvý mladík se skácel k zemi. Smutné, pomyslel si Wooder. Na jednu stranu chápal jednání těch "dětí". Na druhou stranu to bylo od nich kruté. Jídlo, které ukradli, bylo přídělové. Nedostala by ho jiná rodina. Lidí je na světě už prostě moc. Gale se dal do pohybu, Spaznnerův věžák je ještě docela daleko a tento incident jej trochu zdržel. Ještě se na chvíli ohlédl k místu popravy a spatřil tradiční obraz: policisté kousek poodstoupili a k mrtvole se seběhl dav. Strhla se menší bitka o oděvy a osobní věci popraveného. Když se dav spokojeně rozutekl, zbylo na ulici jen nahé tělo. Wooder odkráčel. Věděl, co přijde. Značně nervózní policista, který ještě nezaregistroval odchod toho podivně elegantně ošaceného muže, zavolá pro havrany. Ti pak vezmou tělo, hodí jej do spalovny. Spalovna ho přidá k jiným odpadkům města a všechno to najednou spálí. Popel se zpracuje a vrátí se do života lidí tady dole. Nechutné. Pohřby se konají jen tam nahoře, ve vyšších třídách.

Bez dalších podobných příhod došel Wooder ke svému cíli. Mohutné skleněné dveře se otevřely a od recepce mu úslužně a s nuceným úsměvem pokývl strážný. Musel, když se s Wooderem potkal naposledy, stálo ho to sestup o několik tříd. Nebral Woodera tehdy dostatečně vážně, považoval ho za blázna a podvodníka. Za hloupé omyly se v tomto světě platí velmi draze. Gale prošel kolem bez jakéhokoliv vážnějšího zájmu o dění v recepci a hnal si to k výtahu. Tady byl samozřejmě jen rychlovýtah, respektive jich tu bylo více. Okamžitě přijel, někdo je zřejmě na vyhlídce. Wooder nastoupil a zamířil téměř až k vrcholu věže. Cesta trvala asi pět minut. Bohužel si vybral špatný výtah, několikrát totiž zastavil kvůli diagnostice systému. Rychlovýtahy tím někdy trpí, stačí jeden povolený šroubek a systém už hledá problém.

Po otevření dveří vstoupil Wooder do prostorné haly sekretářky. Nečekala a okamžitě hosta ohlásila. Ihned dostala odpověď, nicméně starosta přišel do haly Woodera osobně přivítat.
"Dobrý den, pane. Jsem Jackson Willgrified, starosta této části." přivítání bylo nečekaně vřelé a znělo dost upřímně, "Pojďte, prosím dál. Posaďte se."
Oproti minimalisticky zařízené hale sekretariátu kancelář starosty byla vybavena velmi luxusně. Obrazy starých mistrů, sochy, dokonce malá fontánka s osvětlením. Tady se měli dobře.
"Jsem velice překvapen, že víte, kdo jsem." spustil Wooder ještě před dosednutím do velkého pohodlného křesla, "Obyčejně musím své hostitele sáhodlouze přesvědčovat o své kompetenci k určitým záležitostem."
Starosta se překvapivě neposadil do své židle za stolem, nýbrž docela pokorně jen na vedlejší křeslo, určené pro hosty.
"Právě od takových lidí jsem dostal jisté informace o vás, pane Woodere. Mohu vám něco nabídnout?" ohňostroj vřelosti a úslužnosti nepřestával.
"Ne, děkuji. Přejdeme k věci" Gale se zatvářil ustaraně, "Jistě jste slyšel o tom podivném incidentu s panem Keraldem."
"Ach ano. Je to velice smutná událost. Mí nejlepší vyšetřovatelé už na tom pracují."
"Dobrá, to se bude hodit. Výsledky jejich pátrání budu chtít vidět." Wooder si náhle uvědomil, že má na hlavě stále klobouk a že se to nesluší. Klobouk sejmul z hlavy a chtěl si ho položit na klín, ale starosta okamžitě vystartoval z křesla a s úklonem klobouk převzal. Spěšně ho odešel pověsit na věšák a ihned se vrátil.
"Jak jistě víte od svých zdrojů, jsem v pozici, která je v určitém smyslu nadřazena té vaší a v podstatě kohokoliv jiného." Wooder pro jistotu vždy mluvil v náznacích, většinou se přímé sdělení o jeho nadřazenosti nad kastovním systémem nesetkávalo s pochopením, "Jsem tedy často pověřován vyšetřováním podivných událostí. A vražda vlivného politika z vyšší kasty takovou podivnou událostí je."
"Ano pane, to chápu."
"Tělo se našlo ve Vašem okrsku, oběť byla Vaším nepřímým podřízeným. Znal jste ho?" Wooder začal s výslechem.
"Ne, pane. Přímo jsem ho neznal. Nikdy jsme se nesetkali, pokud vím." starosta odpověděl bez váhání, klidně, Wooder z něj neměl pocit, že by lhal. Zatím.
"Co měl na starosti?"
"Nebyl to typický politik, byl to spíše účetní. Byl zaměstnán v Heraldově věži, to je tam ta...."
"Vím, která to je. Prosím pokračujte k tématu." skočil starostovi do řeči Wooder.
"Ach ano, promiňte. Vedl záznamy o fungování čtvrti, co se týče peněz."
"Víte o někom, kdo by měl na něj spadeno?" Wooder si ihned uvědomil, že otázka vyzněla špatně, "Myslím jako na člověka v jeho pozici."
"No, víte, pane. Účetní není zrovna vděčné místo. Člověk je co chvíli prošetřován kvůli vlastnímu obohacování nebo mu někdo vyhrožuje."
"Vyšetřovali jste ho někdy?"
Do oken se rozbušil pořádný déšť, ozvalo se první hlasité zahřmění.
"Ano, několikrát."
"Nařídil jste to vy?"
"Ne, dozvěděl jsem se o tom až při čtení záznamů. Nařídil to Farstman, ředitel Heraldovy věže."
"Nuže, bude asi nejlepší, když ho ihned poctím návštěvou."
"Bohužel to nyní nepůjde, pane." odvětil starosta, "Farstman je teď na nějakém jednání u špiček, vrátí se až zítra."
Wooder vykouzlil na své tváři úsměv: "Mám tedy jeden den na to, abych se trochu porozhlédl po vaší čtvrti."
Vstal a než starosta stihl zareagovat, došel si pro své svršky.
"Ještě se jistě uvidíme." řekl na rozloučenou. Starostu tato věta mírně vyděsila. Dveře se otevřely a hned zase zavřely.

***

Farstman dorazil na Špičky pozdě. Jal se ihned vysvětlovat důvod svého zpoždění, samozřejmě nikoliv pravdou, ale předem vymyšlenou výmluvou o zdržení na vzdušné magistrále. Byla to pěkná funkční výmluva. Ostatně fungovala již několik o století dříve, tenkrát se tomu říkalo dopravní zácpa. Kongresman Tullik neměl ale na žvásty Farstmana ani trochu chuť. Byl rozezlen jeho neschopností. Ihned ho přerušil a gestem ruky ho vyzval k sednutí do vcelku pohodlného křesla, které měl připraveno pro návštěvníky z nižších kast.
"Už jste slyšel, Farstmane, jak jste to podělal?"
"Ano, pane. Něco jsem zaslechl ...."
"Držte hubu člověče!" zařval Tullik. Farstman se zarazil a rozhodl se raději nemluvit. Vyhlídka sesazení o několik tříd dolů se mu příliš nezamlouvala, tak proč zbytečně provokovat?
"Nějaký buran našel tělo v kanále." pokračoval kongresman hlasitě, "Sundal mu oblečení a narazil přitom na podkožní implantát. Lekl se a okamžitě utekl. Později poslal své děti za strážníky a celý proces vyšetřování se dal do pohybu. Víte, co to znamená, vy idiote?"
Farstman jen lehce přikývl a dál se sklopenou hlavou koukal na podlahu.
"Syndikát sem pošle nějaké vyšetřovatele, a jestli se sem dostane nějakého poctivého vola, tak je to celé v háji!" kongresman se tak rozohnil, že si musel na uklidnění zapálit cigaretu.
"Bude nás to stát prachy." pokračoval pak už klidněji, ale stále rozzlobeně, "Nebo lépe, vás to bude stát prachy. Všechny ty blbečky musíme nějak podplatit. Žádné dlouhé šťourání si nemůžeme dovolit."

Do místnosti bez zaklepání vběhl pobočník, nevěnoval pozornost kongresmanovu okřiknutí a se vzrušením ihned spustil: "Už je to tu, pane. Syndikát poslal svého člověka."
"Zrovna o tom mluvím, zavolejte ho co nejdřív, musím to s ním domluvit." štěkl na pobočníka kongresman.
"To nepůjde, pane."
"Proč? Koho zatraceně poslali?"
"Galea Woodera."
"Kruci!" kongresman praštil do stolu tak silně, že skleněná deska stolu praskla a objevila se na ni pavučina. Pobočník se rozklepal strachy a pro jistotu opustil místnost, takže veškerá Tullikova zlost zase mířila jen na Farstmana.

"Znáte Woodera?" Farstman zavrtěl hlavou a kongresman pokračoval, "Gale Wooder je ten nejprašivější poctivec na týhle stupidně přelidněný planetě. Nedá se podplatit. Takže Farstmane, teď uděláte tohle. Půjdete zpátky na svoje ohrožené místečko a toho pablba ze Syndikátu přesvědčíte, že ten debilní účetní jel v pašování cigaret. Udělejte si to jak chcete, ale Wooder tomu musí uvěřit. Pokud se vám to nepovede, nechám vás degradovat na tu nejspodnější třídu a s vámi celou tu vaši famílii. A pokud se vám to povede, což očekávám, tak si pamatujte, že ty následující čtyři roky budete dělat všechno pořádně a důkladně, protože váš lístek na lodi je teď ohrožen. A teď zmizte!"