1. Hromada, Brouk a reklamace

"Hej! Ztiš to, sakra! Člověk tady neslyší vlastního slova!"
"É?"
"Říkám, že to máš moc nahlas!"
"Aha, promiň." Mladík s krátkými hnědými vlasy ztišil svůj notebook, vyřvávající na celou ves.
"Co se děje, Dodlič?" Z jeho hlasu by i slepec bezpečně rozpoznal, že mluví s mladší sestrou.
"Chtěla bych ti jen oznámit, drahoušku, svůj let."
"Už zas?"
Nikdo nechápal, kam Dominika Klínová o svém volném čase mizí. Ona ano.
Vyšla z domu a vyšplhala se do stráně. Nezaujatý pozorovatel by hromadu klacků, prostěradel a trávy na vrcholku kopce označil za hromadu klacků, prostěradel a trávy. Při bližším průzkumu by však o hromadě zjistil zajímavou věc: není to hromada. Mezi stromy se vypínala jakási obdoba africké chýše, jenom o něco větší. I přes chatrnost příbytku jeho vstup hlídal zámek na kód, několikero závor a pár důmyslných udělátek složených z mnoha uzlů a prken. Vstup by i Alexandrovi,potrénovaném na gordickém uzlu, trval pěkných pár minut.
A co by Alexandr uvnitř našel? Pochybný vzduch a stejně pochybný ovál z plechů svařených k sobě.
Brouk. Loď Brouk.
Dodo k ní přistoupila a s mateřskou láskou zmáčkla čudlík, ne nepodobný papírové kuličce, otevírající dveře. Zkontrolovala houpací síť, knihovnu, vařič, záchod a zdroj energie.
"Vše v pořádku, kapitáne, můžeme vyrazit!" promluvila sama k sobě, usedla do pilotního křesla, zapnula bezpečnostní pás a probudila všechny elektrické obvody. Jakmile systém naběhl a rozsvítila se kontrolka, Dodo nahodila maskování a vylétla otevřenými dveřmi ven.
Minula stanici ISS, způsobila další radarové UFO a nabrala směr galaktického středu. Někde v Oortově oblaku dosáhla rychlosti nutné k přeskoku mezi body časoprostoru.
Skočila.
Na neměřitelný úsek času přestala s květinou a vším ostatním v Broukovi i jím samotným existovat... a pak se vynořila u planety Velké E.
Panoval tam značný ruch. Obchodníci nakládali, vykládali, pašeráci se ukrývali, promenádovali před policií, upláceli ji, policisté se nechali uplácet, ty, co neplatili, stíhali, výletníci se pletli ostatním do cesty, nájemní vrahové tvrdě pracovali... naštěstí pro Dominiku však ne na reklamacích, kterých na sebe nechala seslat pěknou řádku.
Holt, kdo umí, ten umí.
Ty totiž platily pouze na území státu, kde má reklamující trvalé bydliště, popřípadě, kde odměnu za hlavu dotyčného nechal státem vypsat. Ovšem Velká E prakticky nepatřila nikomu, nebyl zde žádný stát a tudíž ani úřad vydávající potvrzení o trvalém bydlišti (no, papírově tu vlastně měl vládnout nějaký prezident Omaršenko, ale nějak si toho nikdo nevšiml), takže zde reklamace nehrozila. Z tohoto důvodu se stala Velká E Mekkou všech podvodníčků, pašeráčičků a obecně těch, kterým teče do bot.
Jestliže byste však čekali nějakou bezpečnost, tak čekat přestaňte. Nedočkali byste se. Kvůli reklamaci se sice nezabíjí, ale není na světě pouze tento důvod, abyste sprovodili ze světa bližního svého.