2. Kachničky

Přistála na "holé, opuštěné pláni" (takhle to bylo vedeno v katastru) a rozhlédla se kolem. Lodí zde stálo, odlétalo či přilétalo snad ještě více než minule (podle rozrůstajících se fast foodů tomu bylo skutečně tak), tvorů mraky a - "Co je tohle?!"
"Terminálová hala," zavrčel Sosnajec v kostkované košili. Dříve, než stačila Dodo zareagovat, byl ten tam.
Terminálová hala? Státní snad ne, převracela v hlavě novou skutečnost, že by Majly Majlošev vystrkoval růžky? Hm, asi přejdu ke konkurenční "holé, opuštěné pláni".
Vplula do putyky pochybné pověsti (hledejte si na Velké E něco jiného) a pomocí obratnosti mladších sourozenců i svých ostrých loktů si proklestila cestu k baru (třebaže měla namále, když jí jeden hromotluk přišlápl sukni). Toho se dovolilo dotknout holou kůží jen velmi málo návštěvníků - špína, sem tam prožraná vylitými nápoji, zobrazující imaginární bitvy, abstraktní obrazce a prazvláštní zvířata, opravdu moc povzbuzující nebyla.
"Nazdar, Dodo," pozdravil hrubším hlasem barman hrubšího zevnějšku. Samozřejmě nepozdravil česky, nýbrž univerzální analfabetkou. Pro vaše pohodlí však veškeré cizí jazyky překládám do češtiny. Sice byste si mohli koupit slovník, ale nebudu vás s tím zatěžovat.
"Nazdar, Brukvo. Dvakrát Zelenou, protřepat, nemíchat.
Brukva si chrčivě povzdechl (hlasivky už byly holt za ta léta opracované alkoholem): "Předpokládám, že to byl zase nějaký citát."
"Jo, začínám senilnět."
"Víš, co je na tom nejsmutnější?"
"Ne," kopla do sebe prvního panáka.
"Že -"
"Hej, barmane!"
Brukva se rychle přesunul k novému zákazníkovi.
Dodo se za ním zadívala a zamumlala: "Pokračování příště?"
Náhle (jak zde velel zvyk) se vedle ní zjevil Hoto Sun, špinavý blonďák s namodralou pokožkou, Dominičin starý parťák (když mu parťáctví přišlo vhod) a kolega. Vlastnil s jistými přestávkami Ochablého sokolníka, příšernou slátaninu podobnou Broukovi.
"Zdravím, Dodo. Nechceš mi píchnout s jedním kšeftíkem?" zeptal se a chtěl si zapálit cigaretu.
V ovzduší se stoprocentní alkoholovou koncentrací.
Dodo mu ji rychle sebrala dřív, než se vyhodil do povětří.
"Vole, kolikrát ti tu poučku našeho chemikáře "zapálil si dvakrát, poprvé a naposledy" mám říkat?!"
"Já tě jenom zkoušel," drze se zasmál.
Pašeračka si povzdechla. "Vo co de?"
"Je to fakt malý, jeden převoz. A za slušnou cenu."
"Kolik?"
"No, já dostanu třicet tisíc jatů a z toho deset dám tobě."
"Nelži, za třicet tisíc se zeptáš: "A co převezu, když na to kývnu?""
Hoto Sun se chvíli vykrucoval jako žížala z kosího zobáku, musel však připustit, že jiného než Dodu do party díky své smolařské pověsti nedostane. Z celkových sto tisíc jatů mu zůstane padesát tisíc. Férový obchod. Hoto byl nešťastný, Dodo si mohla gratulovat.
"A co tedy vlastně převezem?"
"Gumové kachničky do koupele."
Dodo se zakuckala: "COŽE???" Dominičin hlasový fond, legendární v její domovině, přivábil několik pohledů.
Nevzrušených, šedých, připomínající leklé ryby. Zřejmě lovci mrtvol, kteří zadoufali, že by nevěřícný výkřik mohlo následovat chroptění umírajícího.
Bohužel ne.
Vrátili se ke svým záležitostem.
"Proč - máme - převážet - kachničky - do koupele?!"
"Protože v zemi Vypařujících se kachniček do koupele jsou zakázané."
Dominika se poněkud uklidnila. Takový propadák to tedy nebude.
"A komu vezem kachny?"
"Dong Dingoj. Velkej potentát."
"Pro jeho dítě?"
"Ne, pro něho samýho."
Dodo se málem znovu udusila svojí Zelenou. Rozkašlala se a jak si tak kašlala vespolek, parohatý, modravý mužík výše dvou metrů drze prohodil: "Copak, copak, slečinko? Moc silné? Moc silné?"
Mohutné odkašlání vypudilo poslední kapky tekutiny z plic a uvolnilo hrdlo: "Copak, copak, paroháči? Moc blbé? Moc blbé?" A chrstla mu půllitrovou sklínku jeho souseda do očí. Prudká žíravina udělala své. A pěst onoho souseda také (myslel si celkem oprávněně, že za incident může paroháč). Mužík se s řevem zapotácel a upadl na stůl obsypaný návštěvníky baru. Tím započala letošní třístá devadesátá pátá tisící celohospodská rvačka. Naše dvojice pašeráků kachniček umně proplula vším tím hemžením a pustila se hlavní ulicí ke skladištím.