4. Stín

Potyčku přerušila až policie. Následovalo pár výslechů, pokut a naneštěstí i zadržení Hoto Suna a Naprosto normálního tvora na dobu jedné rotace stanice. Hladová Dominika zůstala hladovou kvůli uzavření jídelny. Na náladě jí nepřidalo ani zjištění, že kromě občerstvení, paliv a policie pumpa nic nenabízí.
Zalezla do Brouka a snažila se vyslídit něco k snědku či alespoň k žužlání.
"Krucifagot, kde je nějaký jídlo? Kdepak je něco jedlého? Nebo alespoň suchary?" prozpěvovala si při hledání.
Přání se jí vyplnilo - nalezla oschlé, velice tvrdé suchary. Zatímco je drtila mezi zuby pomýšlejíc na sbíječku, četla si knížku z malé knihovničky. Dodo patřila k lidem, kteří bez knihy nedají ani ránu.

Po chodbě ke kotvištím se nápadně nenapádně kradl Stín. Podobně jako mnoho dalších špionů - začátečníků chyboval v předpokladu, že bytost zahalená do černé, skákající ze stínu do stínu, plížící se všelikými potrubími a šachtami, ze kterých čas od času vypadává ven, je zcela nenápadná a nikdo si jí nevšimne. Tato domněnka narážela na instinkty ukryté v každém člověku (pardon, bytosti), jež po mnoha a mnoha zkušenostech věděly, co si mají o takové osobě myslet.
Dokradl se k ústí tunelu spojujícího Brouka s vesmírnou pumpou. Postoupil o krok, srdce mu hrozilo puknutím, jeho mysl snažící se vyprostit ze železného sevření strachu se pokusila myslet na skvělého rodinného kardiochirurga, jenže ji zradil smysl pro povinnost, a tak sama sebe donutila rozkázat nohám další postup.
Začátky jsou holt vždycky těžké.

Dominika už rozdrtila jednu(!) sušenku a přečetla hezkých deset stránek humoristicky dobrodružného románu. Právě s Jindřichem Vytáhlým a jeho družinou vybojovávala velkou "hollywoodskou" bitvu okořeněnou humorným ekvivalentem kmínu, třezalky a bazalky, když tu do jejího království vstoupil zakuklenec v černém hábitě, který se dle mínění Dodo jistě musel plížit zatuchlými potrubími, čas od času z nich vypadávat ven a skákat ze stínu do stínu. Dodo rozechvělá bitvou na potištěném papíře vyskočila s bojovným "Hai!", "Hu!" a "Cha!", provedla grand battement, piruetu, rond de jambe na 45 stupňů, croisé a výskok do vzduchu zakončený dopadem do polohy, o níž si dotyčná myslela, že vypadá jako z karate. Tedy, přeloženo z baletní terminologie, Dodo kopla, jak nejvýš dokázala, otočila se, pokusila se podrazit nohy protivníkovi, čímž si málem podrazila svoje, zkroutila se snahou o udržení rovnováhy a když se jí to podařilo, vyskočila a zaujala již zmíněný postoj.
Stín přímo ztělesňoval ohromený otazník. Karatistka Dodo otazník ukončila ráznou, starou dobrou, přesně mířenou fackou. Špion se s blaženým výrazem poskládal k zemi. Poslední myšlenka se týkala domova, kde zanechal svoji milovanou ovdovělou maminku.