18. kapitola - Před Chrámem (Návrat do Nekonečna)

Letěli jsme až do svítání. Když černé slunce ustoupilo a planiny opět zalilo světlo, přistáli jsme pod malým kamenným převisem. Začala jsem si hned protahovat nohy, protože po letu, kdy mě Samuel držel v náručí, jsem byla strašně ztuhlá. Samuel seděl opřený o skálu a unaveně oddychoval.
"Samueli? Jsi v pořádku?" zeptala jsem se, když se delší dobu nepohnul.
Otevřel unavené oči. Teď jsem si uvědomila, jak moc je unavený. Několik nocí nespal, pořád byl ve strachu a v napětí. Neodpověděl mi, oči znovu zavřel a hlava mu klesla na stranu.
Přisedla jsem k němu. Jednu ruku jsem mu položila na nahé rameno a druhou ho pohladila po vlasech. Nepoznávala jsem se, tohle bych určitě v mém dřívějším životě nikdy neudělala. Ale teď jsem byla tady a on vypadal tak bezmocně...
"Jsem v pořádku..." zamumlal nakonec, "...dej mi chviličku..." Vypadalo to, jako by mluvil ze spánku. Tak jsem si našla pohodlnou polohu a rozhodla se počkat, až si trošku odpočine a přijde k sobě. Navíc (jestli jsem to správně pochopila) jsme stejně měli čekat na Az'ru.
Možná jsem také usnula, každopádně jsem ztratila pojem o čase. Zbystřila jsem, až když jsem kolem nohou ucítila podivný chlad. Stín, který vrhal pískovcový převis, se přede mnou začal jemně nadouvat, až se zhmotnil do podoby sedící postavy. Proti mně seděla Az'ra. V ruce držela kovovou kůl, jeden bodec opírala o zem, a ve druhé držela plátěný pytel. Krátce se podívala na Samuela a pak věnovala neprostupný pohled dvou kočičích očí mně.
"Zdravím," řekla jsem po chvíli mlčení, protože se mi zdálo, že očekává, že pozdravím jako první.
S odpovědí si dala na čas: "Nápodobně," řekla a mě napadlo, jestli vůbec zná pozdravy jako já. Položila pytel na zem a otevřela jej. Uviděla jsem kožený vak plný nějaké tekutiny, nejspíš vody, a pár balíčků zabalených do tenkého plátna. "Posluž si," pobídla mě Stína, když jsem si s hladovým výrazem začala představovat, co asi se v těch balíčcích skrývá.
Jako první jsem sáhla po vodě. Byla jsem žíznivá a vyprahlá jako poušť. Než jsem stihla rozbalit balíček, ve kterém jsem tušila pečené maso, Stína řekla: "Sssamuel by ssse měl také napít. Letěl moc dlouho."
Podívala jsem se na něj. "Ale teď spí..."
"Nemůže ssspát věčně, budete odsssud muset zmizet co nejdřív."
Vzala jsem tedy do ruky vak s vodou, klekla si vedle Samuela a podep

--------------------------------------------------------------------------------

řela mu hlavu. "Same, musíš se napít."
Vydal neurčitý sten, který možná měl být větou. Lehce jsem mu zaklonila hlavu a on trošku otevřel ústa. Začala jsem lít do nastevřených úst tenký pramínek vody. Začal rychle polykat, měl opravdu žízeň. Pak se zprudka posadil a rozkašlala se, snažil se popadnou dech.
Než se stačil vzpamatovat, Az'ra nás začala zahrnovat informacemi: "Nemáte moc časssu, ve věži už zjissstili, že jste utekly, a začali hledat viníka. Sssebrala jsem nějaké jídlo a musssela jsssem zmizet. A vy byssste taky měli zmizet. Brána do chrámu není daleko, tady ale zůstat nemůžete, protože vásss budou hledat. A je jen málo míssst, kde byssste se mohli ssschovávat."
Samuel zatím vypil téměř celý vak. Utřel si bradu hřbetem ruky a řekl: "Vím o tom, ale do Chrámu se dostaneme až těsně před stmíváním, kdy se vyměňují stráže."
"Tady vásss ale brzy najdou..."
"Stmívat se bude do hodiny a my jsme se dostaly až sem. Radši přijmu to riziko, než abych zahodil všechno, co jsme doteď dokázali," oponoval Samuel a já přemýšlela, co jsme vlastně dokázali. Nějak mi totiž nedocházelo, že jsme vůbec něco dokázali... spíš bych řekla, že jsme všechno zvorali...
"Chceš Sssáru vystavovat dalšímu nebezpečí? Možná by ssses měl zeptat také jí, když už jsssi jí do toho všeho zatáhnul…" Zdálo se mi to, nebo Az'ra opravdu poučovala Samuela o mojí bezpečnosti? Neříkala náhodou ještě ve věži, že jí na Fyzických schránkách lidí nezáleží?
Samuel se provinile a trochu zahanbeně obrátil ke mně: "Rozhodnutí je na tobě." Říkal mi, že chce moji bezpečnost. Věděl, že to porušil už několikrát. Možná si už nebyl jistý, jestli se opravdu chce znovu stát Strážcem, ale bál se. Bál se zatracení a nechtěl se vracet zpět. Chtěl dokončit to, proč sem přišel a proč tolik riskoval.
"Počkáme do stmívání a pak půjdeme do Chrámu," řekla jsem a pokusila se o rozhodný tón. Nepovedl se.
Samuel nevypadal, že by ho moje od potěšila, ale přijal ji s vděkem. Vzal moje ruce do svých a políbil je. "Děkuju."
Překvapeně jsem vyvalila oči a Stína si nervózně poposedla. "No... nemáš zač..." odpověděla jsem naprosto nesmyslně.
"Tak už jezte, nebo jsssem to nessssla zbytečně."
Snědli jsme všechno, co jsme mohli. Zvláštní pečené maso, které trochu připomínalo kachnu a potřebovalo osolit. Tlusté a hutné placky a nějaká kořenová zelenina. Netušila jsem, kde to všechno sebrali, protože jsem tu neviděla růst žádné rostliny ani žádná zvířata. Pak nadešel čas. Začalo se stmívat.
Samuel vstal a pomohl mi na nohy. "V tu chvíli, kdy zajdou stráže, musíme proletět dovnitř. Jakmile už budeme v Chrámu, můžu se dožadovat audience u Rady."
"Dobře. Dělej, jak myslíš, věřím ti," řekla jsem.
"Už mě nebudete potřebovat. Můj dluh byl sssplněn. Život za život, Sssamueli." Az'ra se lehce uklonila a hned na to se to stalo.
Přímo před námi přistál Cabriel. Seskočil s pískovcového převisu nad námi, nevím, jak dlouho nás poslouchal. Napřímil se a v záři žlutého slunce vypadal temně a nebezpečně. Velká černá křídla držel roztažená do stran a pod špinavým šátkem kolem čela žhnuly šedé oči.
"Tady vás mám." Jeho úsměv byl úsměv dravce. Otočil se na Az'ru: "Zrada se netoleruje ani u vás, ani u nás."
"Dělám jen to nejlepší pro sssvůj lid," zasyčela, uskočila ke skále a vpila se do stínu. Nezbylo po ní nic.
Cabriel se znovu vrátil k nám: "Považoval jsem tě za přítele, Samueli."
"Přátelé se nezavírají ve sklepení spoutaní okovy. Jsi blázen, Cabrieli! Posedlý démonem!"
Cabriel se zamračil: "Ne víc než ty. Tvůj démon je Rada."
"Vážně?" Samuel mě pomalu popostrčil za sebe a vykročil směrem ke Cabrielovi. "Tak co je teda tohle?" Na to vymrštil ruku a strhl Cabrielovi šátek z čela. Odhalil tak jizvu. Ošklivou, špatně zahojenou jizvu přes celé čelo. "Znamení Baalama." Samuelův hlas zněl ponuře. Baalam. Démon chamtivosti.
"Ne, ty jsi můj démon!" Samuel tasil meč a zaútočil.

Pokračování příště ;o)