Gato venganza, 1 část

Do dveří vešla dívka, které bylo šestnáct let. Její vlasy měly barvu kaštanu a oči safíru. Pleť byla lehce a přirozeně opálená, a díky sportování byla i štíhlá. Vysoká byla asi 160 cm. Jmenovala se Elissa, ale dávala přednost přezdívce Lissa. Za ní vešel kluk, kterému bylo kolem sedmnácti. Jeho vlasy v barvě noci byly krátké. Oči měl tmavě hnědé, někdo by řekl, že jako hořká čokoláda. Byl zdravě opálený, ošlehaný od větru, na kterém denně pobýval. Čišelo z něj seběvědomí, kterého měl na rozdávání. Jmenoval se Derek. Společně se posadili na sedačku a začali si povídat. Během jejich řeči Lisse vyskočila na klín kočka. Lissa nenáviděla tlusté kočky, ale co ji odpuzovalo ještě víc, byl rozpláclý čumák. Tuhle kočku našla Lissa před domem ještě jako kotě. Kotě bylo vychrtlé, vyhladovělé, pocuchané´a špinavé. Když si ho Lissa později pořádně prohlédla, zjistila, že na sobě má modřiny, odřeniny a šrámy, jako by do něj někdo kopal. Lisse ho bylo líto a chtěla mu pomoc, proto se ho ujala. Nejdřívě se kvůli prachu, blátu a špíně nedala poznat jeho barva, ale po důkladné koupeli, šamponu a jídlu se ukázala jeho neobyčejná a nádherná modrošedivofialová barva. Oči měla různo barevné- jedno průzračně modré, jako lapis lazuli a druhé šedivé, jako nebe před bouří. Lissa ji pojmenovala Elsa( význam jména:můj bůh je přísaha, přísahám na svého boha). Elsa nebyla plachá, ničeho se nebála, chovala se až strašidelně moudře, jako by byla člověk. Někdy si s ní Lissa povídala, a to Elsa bez mrknutí oka poslouchala, přivírala oči, jako že rozumí a švihala ocasemsem tam. Právě teď ale seděla Lisse na klíně a předla. Lissa ji už ze zvyku hladila a obdivovala její hladkou srst. Derek zrovna gestikuloval při nějaké větě, a Elsa zasyčela. Derek ji uslyšel a přestal máchat rukama ve vzduchu a místo toho se ji pokusil na uklidnění pohladit. Elsa se ale pohladit nenechala a přičichla si k Derekově dlani. Pak ji olízla a začala mňoukat.

"Ale ne," povzdychla si Lissa"Dereku, ty máš doma kocoura?"Podívala se mu vyčítavě do očí. Derek to samozřejmě chápal a pokusil se o úsměv:

" A sakra, Dakar je trochu cítit, co?"Lissa ho zpražila pohledem.

"Trochu hodně, ne? To sis nemohl aspoň umýt ruce?"

Zavrčela nevrle Lissa.

"Tak já bych ho přinesl, ne?"Pokoušel se Derek napravit, co se dalo. Lissa to chvíli zvažovala, a potom došla k závěru, že než poslouchat týdny ublížené mňoukání, tak to riskne. Třeba si nepadnou do oka, zadoufala.

"Tak dobře." Povzdechla si Lissa. Derek se rozzářil.

"Do deseti minut jsem tady!" Odpověděl Derek a vyběhl ze dvěří. Třísknutí už ale Lissa neslyšela. Nad ní stál člověk. Tak počkat, jaktože je o tolik vyšší, než já? Vylekala se Lissa. Kdo to je? Co tu dělá? A co tu dělám já? Byla doslova zahrnutá otázkama, a navíc ji rozptylovala bolest, hlad a žízeň. Ten muž stojící před ní nalil do misky plné prach pár kapek vody, které se hned co dopadly smíchaly s prachem a vzniklo tím bláto. Muž se otočil a zvolna odešel, zatímco si Lissa lehla. Zavřela oči a přála si zemřít. Cítila, jak jí kručí v břiše, protože už roky nedostala nic pořádného k jídlu. Něco se jí otřelo o fousy. Co? Já mám fousy? podivila se. Podívala se na sebe v okně a vydala příšerný skřek:

„JÁ JSEM KOČKA!“


Lissa sebou trhla, když za sebou uslyšela hlas:

„Toho sis všimla teprve teď?“ Do jejího zorného pole vstoupil kocour, asi o rok starší než ona, a na první pohled poznala, že se o něj starají lépe než-li o ni. Měl modročernou srst, krerá se nikde necuchala, z čehož Lissa poznala, že ho kartáčují. I drápy měl pečlivě zastřižené. Za jeho zády zapadalo slunce, což celému pohledu dodávalo dramatický okamžik.

„Co chceš?“ zavrčela Lissa.

„Chci ti pomoct.“ Odpověděl jí kocour.

„Jak se vůbec jmenuješ?“ Chtěla vědět Lissa.

„Bude ti to k něčemu?“ Odpověděl jí kocour na otázku otázkou. Když mu Lissa neodpověděla a jen na něj vyčkávavě koukala, uráčil se jí kocour milostivě odpovědět na otázku.

„Jmenuji se Dakar. A ty?“ Lissa mu chtěla odpovědět, že Lissa, ale vypadlo z ní něco úplně jiného:

„Elsa.“ Co to? Ale tak se přece jmenuje má kočka. Podivila se Lissa.

„Zvedni se.“ Poručil Lisse. Ale její tělo bylo příliš slabé. Po pár neúspěšných pokusech si Dakar povzdychl a podepřel ji z boku. To už se Lisse podařilo vstát.

„Děkuju.“ Mňoukla. Dakar ji podpíral a společně prošli ulicemi až před jedny dveře. Ty jsou mi nějak povědomé, pomyslela si Lissa. Lissa se tam posadila a olízla si tlapku.

„Uvidíme se ještě někdy?“ Zeptala se ho Lissa. Dakar se naklonil k jejímu uchu a zavrněl:

„Až přijde čas, tak určitě.“ Lisse se sice zamlouval, ale rozhodla se, že on to vědět nemusí.

„Budu doufat, že ten čas přijde co nejpozději.“ Zaprskala a sekla po něm tlapkou, protože jí vadilo, že je tak blízko u ní. Dakar uskočil a zaprskal

:„Nápodobně.“ Lissa se k němu otočila zády a lehla si před dveře. Ty se po chvíli otevřely a vyšla dívka. Lissa byla v šoku a dávala si dvě a dvě dohromady:„To…jsem…já…“

Vytrhla se z tranzu, když se otevřely dveře.V tom se jí v hlavě objevila myšlenka:

Teď víš, co pro mě znamená…

„Elzo?“ Zeptala se nahlas.

Ano?

„Ty… TY…“ Lissa si nevšimla, že už dovnitř přišel Derek s kocourem.

Dakarem!

„Co zase já, Lisso?“ zeptal se zmateně Derek.

„Ty nic, ale moje kočka ke mně mluví!“ odpověděla mu rozhořčeně Lissa.

„ Ty to ještě nevíš?“ zeptal se překvapeně Derek.

Tak se nehádejte!Elsa se zajímala jenom o Dakara a nechtěla si nechat zkazit radost ze setkání nevědoucí Lissou. Elsa mňoukla a seskočila Lisse z klínu. Pomalu, plynulým krokem přešla k Dakarovi. Vypadal o trochu větší, ale jinak se na něm nic nezměnilo. Sedla si pár centimetrů před ním a švihla ocasem. Dakar se protáhl, zamručel a Lissa ve své hlavě uslyšela hlas:

Po takové době…Derek se posadil na pohovku, která pod jeho vahou zaúpěla. To nemůže vydržet chvíli stát? dopálila se Lissa.

Máš pravdu, nemůže. A proto je mi záhadou, kde nabral takové svaly.Lissa se uchichtla.

„Dakar?“

Správně, hermosa nina.


Dakare, zeptala se ho Elsa, ty máš španělské předky?

Správně, belleza. Stýskalo se ti po mně?


Co tě to zajímá?
Odsekla mu Elsa. Dakar se jí neobtěžoval odpovídat a jenom naklonil hlavu ke straně. Lissa si připadala odstrčena, proto tleskla, a když se na ni obrátili pohledy ostatních, pronesla dotčeným hlasem:
„Haló, já jsem tady taky." Jediná Elsa ji odpověděla:
Popírá to snad někdo?
Derek se začal chechtat:
„To byl stěr! Týjo, na kočku dobrý!" Když se na něj obrátili tři páry očí, nervózně se se zachechtal a po chvíli trapného ticha dodal:
„Mě si nevšímejte."Lissa, jejíž nálada se každou chvíli čím dál více přibližovala bodu nula, monotóním hlasem odpověděla:
„To půjde ztěžka." Než Derek stačil něco namítnout, ozvalo se zaklepání na dveře. Elsa, která už měla naposlouchané lidské rozhovory, automaticky řekla:
Půjdu otevřít. Lissa povytáhla jedno obočí?
„Ty? Leda ve snu." Spíš v noční můře. Dodala si Lissa pro sebe. „Půjdu já." Lissa se zvedla ze sedačky, která pod náhlou úlevou zavrzala, a prošla přes kuchyň k vchodním dveřím. Když otevřela dveře, Elsa se nahrbila, Dakar také zbystřil a Derek...ten pustil televizi. Elsa zaprskala, zatímco Dakar se snaži Derekovi vysvětlit, že má televizi vypnout.
Dereku, na fotbal bude dost času později, descarado!
Derek se zatvářil zmučeně:
„Vždyť dávají mistrovství!" Dakar prskl.
Dereku!
„Ale..." Pokusil se mu Derek odporovat.
Dereku!
Teď se do toho vložila Elsa.
Vypni ten krám, demente, nebo ti vyškrábu oči!!!
Derekovi se strachy rozšířili oči a rychle šáhnul po vypínači. Když vypnul televizi, mohli konečně poslouchat rozhovor, který vedla Lissa s někým za dveřmi. Lissa otevřela dveře a zdvořile pozdravila muže a ženu, kteří tam stáli:
„Dobrý den, přejete si?" Muž si ji měřil pohledem.
„Pusťte nás dovnitř, obec..."sice hovořil klidným hlasem, ale podle výpadku v řeči Lissa pochopila, že nebudou od obce. „ehm...errr... Nařídila karanténu pro kočky." Muž byl postarší, s prošedivělými vlasy, které byly původně pravděpodobně černé. Obličejem působil ustaraně, oči měl šedé a rámovalo je černo-šedé obočí. Měl na sobě černý rolák, hnědou bundu a rozedrané džíny. Ženě za ním stojící nebylo přes třicet. Její výraz byl znuděný. Měla červenou vestu a pod ní tričko bez potisku a úzké světle modré džíny v perfektním stavu, ne jako mužovi. Otočila oči v sloup a řekla:
„Víme, že máte kočku, tak nás pusťte dovnítř."
„A jak to víte, hm?" Snažila se Lissa zakrýt strach drzostí. Co když to jsou mafiáni? A co chtějí dělat s Elsou a Dakarem. Elsa vycítila její strach, tak se ji pokusila po psychické stránce povzbudit.
Co by tady v tomhle zapadákově mafiáni dělali? Kradli rohlíky v sámošce?
To dodalo Lisse odvahu.
„Víte, já nepouštím do domu každého, kdo mě sem přijde otravovat s nějakou...pche, báchorkou o karanténě." Žena začala otvírat ústa, ale Lissa ji nenechala promluvit. „ A jestli nevypadnete, zavolám policii, a to báchorka není! A víte vy co? Běžte do p****e!" Lissa jim přibouchla dveře před nosem a zamkla. Otočila se a vrátila se do pokoje, kde ji přivítal tleskot od Dereka. Lissa se začala uklánět a po chvíli se s Derekem váleli na podlaze v záchvatu smíchu. Dakar je pohrdavě pozoroval a po chvíli zabručel:
Lidské bytosti jsou tak de tierra...
Když se přestali chechtat, zeptala se Lissa:
„Vy jste to všechno slyšeli, co?" Odpovědí jí bylo trojí kývnutí. Lissa se obrátila na kočky:
„Myslím, že je na čase, aby jste nám vysvětlili, co tu děláte!"

Připomínám, to, co říkají kočky je kurzívou ;-) Když ale mluví se sebou, dala jsem to normálně do interpunkčních znamének ;-)
Vážně to tak toužíte vědět?
Zavrněl Dakar.
„To bych se na to asi neptala, ne?“ Zavrčela podrážděně Lissa, protože každý má své meze(nemluvě o tom, že Lisse dnes došlo kafe)
Uklidni se. Vážně by jsi měla začít dělat jógu: nádech výdech a…
Lissa po Else hodila vražedný pohled. No tak nic, no… Ale existují i takové maličkosti, jako třeba energy drinky. Řekni si Derekovy...ups.
Lissa vytřeštila oči:
„Elso, on ti dal…“ Elsa jí ani nemusela odpovídat, její výraz odpověděl za ni. Lissa se pomalu otočila na Dereka a ledovým hlasem pronesla:
„Tys dal mojí kočce energy drink?“
„Jen polovinu Big Shocku!“
„TY VRAHU!!!“ zaječela na něj Lissa.
„Pokud sis toho nevšimla, tak žije. A vrah je ten, který z živých lidí dělá lidi mrtvé, z čehož plyne že já vrah nejsem!“ bránil se Derek.
„Ale..“ „ A navíc si o to sama řekla.“ Nenechal Derek Lissu domluvit¨.
„Jo, to určitě, přišla za tebou kočka, aby tě prosila o… Elso! Tys s ním mluvila?!?“ Lissina nálada rapidně klesala a začínala se blížit bodu: odporuj mi a zabiju tě! Elsa zívla.¨
Nevyřešíme to jindy, třeba zítra? Zeptala se unaveně, Nebo někdy až se vyspím? Znovu zívla. Lissa se přestala hádat s Derekem a kývla.
„Ok. Dakare, můžeš si na zítřek připravit proslov.“
Nemusíš se bát, berrinche.
Lissa přikývla, popřála všem dobrou noc a odebrala se do svého pokoje. Derek šel do obýváku a “hrdinně“ vybojoval pohovku obsazenou Dakarem. Dakar nakonec vztekle zavrčel:
Se lo comen!
A odešel za Elsou. Ta ho moc mile nepřivítala:
„Co chceš?“ zívla ospale.
„Promluvit si.“ Odpověděl jí Dakar a lehl si vedle ní. Vzájemně se dotýkali a Elsa cítila jeho vůni. Bylo jí to příjemné, ale on to vědět nemusel, proto se odsunula.
„Ale kvůli tomu na mně nemusíš být nalepený jako moucha na mucholapce.“ Odpověděla mu Elsa. Dakar vstal, protáhl se, poodešel k ní a znovu si lehl těsně vedle ní. Elsa si povzdechla a znovu se odsunula. Dakar znovu vstal, prešel k ní a znovu si lehl těsně vedle ní. Elsa se ho naštvaně zeptala:
„Baví tě to hodně?“ Dakar se zatvářil, že přemýšlí a po chvíli odpověděl:
„Sí.“ Elsa se zase odsunula, a když se k ní Dakar podle jejího předpokladu znovu přiblížil, vyskočila po něm a svalila ho na zem. Zastala dominantní pozici a prohlásila:
„Mám tě.“ Seskočila z něj a lehla si. Předstírala spánek a když asi po deseti minutách uslyšela kroky, počkala až ucítí, že si vedle ní někdo lehl a překulila se na něj. Chvíli společně váleli sudy, až Elsa zase zastala dominantní pozici a prohlásila:
„A zas tě mám.“ Čekala, že se s ní Dakar začne prát, a proto ji překvapilo, když pouze pronesl:
„Nepopírám, pequeno.“ To Elsu rozzlobilo.
„Nejsem malá!“ Dakar se pousmál.
„ V porovnání se mnou…“ Elsa nad tím začala uvažovat a toho využil Dakar, aby se na ni překulil, a mohl zastat dominantní pozici.
„Teď tě mám já.“ Elsa zamručela:
„Nevšimla jsem si.“ A zavrtěla se. Sílou gravitace a nerovného povrchu z ní Dakar spadl a Elsa mohla vstát. Otočila se na něj a položila mu otázku:
„Proč jsi mě tehdy zachránil?“ Dakar se zamyslel.
„Počkej do zítřka, dozvíš se to spolu s Derekem a Lissou.“Elsa se na něj naštvaně otočila, když se stalo něco, co nečekala. Dakar ji olízl*.
Připomínám, to, co říkají kočky je kurzívou ;-) Když ale mluví se sebou, dala jsem to normálně do interpunkčních znamének ;-)
Vážně to tak toužíte vědět?
Zavrněl Dakar.
„To bych se na to asi neptala, ne?“ Zavrčela podrážděně Lissa, protože každý má své meze(nemluvě o tom, že Lisse dnes došlo kafe)
Uklidni se. Vážně by jsi měla začít dělat jógu: nádech výdech a…
Lissa po Else hodila vražedný pohled. No tak nic, no… Ale existují i takové maličkosti, jako třeba energy drinky. Řekni si Derekovy...ups.
Lissa vytřeštila oči:
„Elso, on ti dal…“ Elsa jí ani nemusela odpovídat, její výraz odpověděl za ni. Lissa se pomalu otočila na Dereka a ledovým hlasem pronesla:
„Tys dal mojí kočce energy drink?“
„Jen polovinu Big Shocku!“
„TY VRAHU!!!“ zaječela na něj Lissa.
„Pokud sis toho nevšimla, tak žije. A vrah je ten, který z živých lidí dělá lidi mrtvé, z čehož plyne že já vrah nejsem!“ bránil se Derek.
„Ale..“ „ A navíc si o to sama řekla.“ Nenechal Derek Lissu domluvit¨.
„Jo, to určitě, přišla za tebou kočka, aby tě prosila o… Elso! Tys s ním mluvila?!?“ Lissina nálada rapidně klesala a začínala se blížit bodu: odporuj mi a zabiju tě! Elsa zívla.¨
Nevyřešíme to jindy, třeba zítra? Zeptala se unaveně, Nebo někdy až se vyspím? Znovu zívla. Lissa se přestala hádat s Derekem a kývla.
„Ok. Dakare, můžeš si na zítřek připravit proslov.“
Nemusíš se bát, berrinche.
Lissa přikývla, popřála všem dobrou noc a odebrala se do svého pokoje. Derek šel do obýváku a “hrdinně“ vybojoval pohovku obsazenou Dakarem. Dakar nakonec vztekle zavrčel:
Se lo comen!
A odešel za Elsou. Ta ho moc mile nepřivítala:
„Co chceš?“ zívla ospale.
„Promluvit si.“ Odpověděl jí Dakar a lehl si vedle ní. Vzájemně se dotýkali a Elsa cítila jeho vůni. Bylo jí to příjemné, ale on to vědět nemusel, proto se odsunula.
„Ale kvůli tomu na mně nemusíš být nalepený jako moucha na mucholapce.“ Odpověděla mu Elsa. Dakar vstal, protáhl se, poodešel k ní a znovu si lehl těsně vedle ní. Elsa si povzdechla a znovu se odsunula. Dakar znovu vstal, prešel k ní a znovu si lehl těsně vedle ní. Elsa se ho naštvaně zeptala:
„Baví tě to hodně?“ Dakar se zatvářil, že přemýšlí a po chvíli odpověděl:
„Sí.“ Elsa se zase odsunula, a když se k ní Dakar podle jejího předpokladu znovu přiblížil, vyskočila po něm a svalila ho na zem. Zastala dominantní pozici a prohlásila:
„Mám tě.“ Seskočila z něj a lehla si. Předstírala spánek a když asi po deseti minutách uslyšela kroky, počkala až ucítí, že si vedle ní někdo lehl a překulila se na něj. Chvíli společně váleli sudy, až Elsa zase zastala dominantní pozici a prohlásila:
„A zas tě mám.“ Čekala, že se s ní Dakar začne prát, a proto ji překvapilo, když pouze pronesl:
„Nepopírám, pequeno.“ To Elsu rozzlobilo.
„Nejsem malá!“ Dakar se pousmál.
„ V porovnání se mnou…“ Elsa nad tím začala uvažovat a toho využil Dakar, aby se na ni překulil, a mohl zastat dominantní pozici.
„Teď tě mám já.“ Elsa zamručela:
„Nevšimla jsem si.“ A zavrtěla se. Sílou gravitace a nerovného povrchu z ní Dakar spadl a Elsa mohla vstát. Otočila se na něj a položila mu otázku:
„Proč jsi mě tehdy zachránil?“ Dakar se zamyslel.
„Počkej do zítřka, dozvíš se to spolu s Derekem a Lissou.“Elsa se na něj naštvaně otočila, když se stalo něco, co nečekala. Dakar ji olízl*.
*-políbil, přitiskl čenich na čenich…omlouvám se, ale nic lepšího mě nenapadlo