Princezna pouště 4

Vlezli jsme do miniaturní chodbičky a všichni shrbení jsme spěchali na její konec, který byl v nedohlednu.
"Honem rychle" naléhal na nás stařík a my běželi co nám nohy stačily a hlavně aby nám neutekl s jedinou loučí co nesl. Bylo vidět, že stařík už má praxi v prolézání malých tunýlků. Zatím co my se shrbení odírali o vlhké a těsné zdi, stařík udělal pár rychlých krůčků a byl ta tam. Po dobrých 20 minutách jsme vykoukli z kašny uprostřed náměstí plného lidí a hlavně rekrutů, kteří vypadali, že někoho hledají.
"Tohle asi nebude dobrý nápad" prohodila jsem směrem ke staříkovi.
"Neblázněte, to by byla sebevražda" zasmál se "mé jméno je Remak a tohle je moje vnučka Kasja."
"Moc nás těší já jsem Lina a tohle je Swar..." chtěla jsem pokračovat, protože jsem měla spoustu otázek, ale Remak mě utl.
"Vím kdo jste, ale teď nemáme čas se vybavovat, musíme odtud co nejrychleji zmizet"
"Ale já nechci utíkat!" zakřičela jsem až ozvěna začala doléhat do nejzašších koutů.
"Lino neutíkáme, ale potřebujeme se dostat do bezpečí, musím ti toho tolik říct a nakonec se jim budeš muset postavit, toho se neboj" říkal a přitom osahával stěnu a poslouchal zdali je dutá "tady to někde bylo.." brblal si pro sebe.
"Co hledáte? Chcete s něčím pomoct?" zeptal se Swar.
"Měla by tady být zazděná stará chodba přesně tady" ukázal na stěnu, která se opravdu lišila, jako kdyby ji někdo zazdil.

"Co se tady k sakru stalo?!" pronesl Akil dívajíc se na mrtvá těla rekrutů.
"No jo, už se nám to začíná nějak bořit co?" dodala posměšně Marqela. Akil už ji ani nevnímal.
"Šéfe tady jsou stopy, vedou ke starému podzemnímu tunelu" řekl Cap a otevřel ty minidvířka. Akil se tam zadíval a ucítil její přítomnost.
"Nebudeme čekat a hned vyrazíme, chlapi udělejte louče" rozkázal a i když nerad šel za Margelou, všiml si totiž, že něco objevila.
"Všichni byli zabiti vyvolenou až na tohodle, ten dostal zásah z blízka, má sežehlou kůži, vidíš?" začala Marqela aniž by se na Akila otočila.
"To musel být ten muž co je s ní."
"Takže legenda nelhala a má tedy ochránce" zamyslela se "no, nic méně, došlo tu k nějakému střetu, musel tu být někdo třetí, někoho chránili" vzala dýku a zapíchla ji nenávistně do místa kde předtím Lina stála.
"Louče jsou připravené!" ozvala se skupina a Akil s Marqelou ihned vyrazili do malého tunelu.
Akil cítil její přítomnost čím dál tím víc. Už se začal těšit, že ji za chvíli má a odvede Karefovi. S udatnou skupinou, kterou si vybral a navíc ještě s Marqelou, si byl jist, že vyvolená nemá šanci. Jenže čím víc se blížili k Lině, tím víc si přestával být jistý. Nejenom tím, že by ji nechytil, ale i sám sebou. Tím, zdali dělá správnou věc. Cítil její obrovskou sílu, ale nebál se. Naopak poprvé v životě si uvědomil, že pochybuje.

"Pozor" rozmáchl se Swar a jedním jeho výkopem se stěna prolomila. Údivem jsem se usmála, jakou má Swar sílu a chtěla jsem pokračovat, ale najednou jsem ucítila zvláštní pocit, jako by se blížilo nebezpečí. Začala jsem mít z ničeho nic strach a začala jsem se třást.
"Lino jste v pořádku?" zeptala se Kasja, když uviděla můj bledý obličej. Musela jsem vypdat jako když vidím ducha.
"Už ho cítíš viď? To je určitě Akil se svojí skupinou, jdou po tobě Lino, musíme si pospíšit" řekl Remak, vzal mě za ruku a chtěl se vydat tunelem dál, jenže jsem se mu vysmekla.
"Vím jak je zdržet, běžte napřed, doženu vás" řekla jsem a s jiskrou v oku se pousmála.
"Já se od tebe nehnu ani na krok, ale vy běžte napřed, pokud není tunelem nějaká odbočka tak nezabloudíme, věřte nám Remaku" řekl Swar a vypadal, že by si to nerozmyslel za nic na světě.
"Dobře tedy, ale očekávám, že půjdete co nejdříve za námi, počkáme vás na konci tunelu" zvedly pěsti aby nám dodali kuráž a šli.
"Co chceš dělat Lino?" podíval se na můj šibalský úsměv Swar.
"Nejenom kulky mě nezasáhnou Sware, ale jsme uvnitř studny" Swarovi už začalo docházet kam tím mířím. Stoupl si za mě aby mi byl oporou, to teď bylo jediné co mohl udělat. Nevěděla jsem jak ty síly použít, stála jsem tam a strašně chtěla. Cítila jsem "to" a nechala "to" prostupovat mým tělem. A pak se to stalo. Cítila jsem vodu. Jako by pod námi bylo podzemní obrovské jezero. Voda stoupala směrem nahoru, začala mi prosakovat u nohou a drát se na povrch. Za chvíli už nám byla po kolena a za další malou chvíli po pás. Pomalu jsme začali se Swarem ustupovat do tunelu za Remakem a Kasjou.
"Připrav se na to, že budeme muset vzít nohy na ramena Sware" zakřičela jsem na něj. Silou vůle jsem zvedala masu vody nahoru až u nás najednou žádná nebyla a měli jsme volnou cestu ven. Vší silou jsem zatlačila vodu na druhou stranu do tunelu, ze kterého jsme došli. Obří vlnu tlak vyhodil ze studny na náměstí, další do tunelu a my měli na chvíli volnou i když bahnitou cestu. Rozběhli jsem se, ale vyčerpáním jsem klopýtla a spadla do bahna.
"Vstávej Lino!" zvedal mě ze země a pomáhal mi jít dál.

"Co pak je Akile, jsi nějaký bledý?" rýpla si do něj Marqela.
"Zpátky!" zakřičel Akil na skupinu "hneeed!" všichni se otočili a snažili se rychlejším krokem v malém prostoru dostat se co nejrychleji pryč. Nikdo netušil co se děje, ale pak uslyšeli mohutné dunění, které se přibližovalo velikou rychlostí. Najednou se začaly stěny třást a z konce tunelu se řinul obrovský proud vody. Díky včasnému upozornění Akila se většina dostala ven v pořádku, zbytek smetl proud vody, který ale hned ustal. Zbytek jednotky vycházeli z malého tunelu a vykašlávali zbytky nalokané vody. Mezi nimi byl i Akil.
"Kde je Margela?" zeptal se, když ji tam nikde neviděl, ale ta byla poslední kdo se od tam dost vyčerpaně sápal.
"Ty žiješ? To je úleva" pronesl ironicky Akil na Marqelu. Byla dost naštvaná, protože byla celá promočená a její dokonalost byla ta tam. To Akila dost pobavilo, konečně se od srdce zasmál. Takový pocit zažil snad jako dítě.
"Je tu snad něco k smíchu?" zařvala na celou jednotku naštvaná Marqela. Ale ta se otočila kamkoliv jinam a přitom všem cukaly koutky.
"No nic, to přežiješ Marqelo, zpátky už nepůjdeme, tím bahnem to nemá cenu, zpátky k autům. Cítím ji ve městě, ale jistý si nejsem" vyrazili k autům a Akil dobře věděl, že má vyvolená před nimi náskok.
"Je jasné že pojedou k povstalcům, uděláme to následovně, rozdělíme se na dvě skupiny. Já pojedu zadem kolem hor, abychom jim odřízli cestu a s druhou skupinou pojedeš ty Marqelo a pojedeš přímo za nimi. Takle by nám měli padnout do pasti a nebude problém je chytit" dokončil plánování Akil a vyrazili.

Zamazaní od bahna jsme vylezli na druhé straně města z tajného tunelu.
"Teda holka! jak jsi to dokázala? Lidé neviděli proud vody z té studny dobrých 50 let!" zakřičel radostí Remak a poplácal mě po zádech jak starého kamaráda.
"Ani nevím" usmála jsem se a pokrčila rameny. Zrovna v tom k nám dorazila Kasja ve větším automobilu.
"Nasedááát musíme pryč!" bez řečí jsme nasedli a vůz se rozjel.
"Kam to jedeme?" otočila jsem se na Remaka.
"Jedeme k povstalcům, kteří se ukrývají v horách tam bychom měli být relativně v bezpečí. Rekruti se tě budou snažit dostat aby tě odvedli Karefovi a ten tě chce objetovat při zatmění. Je to totiž jediné období, kdy nebudeš mít ani zlomek moci a jediný způsob jak tě usmrtit" zírala jsem na něj kolik toho ví a začala klást otázky, které mě tížily od doby co jsme se Swarem na cestách.
"Proč já? a kde to vůbec jsme? A jak jsme se sem dostali? A proč museli všechny pozabíjet?!" neudržela jsem emoce na uzdě.
"Lino, uklidni se, jsi tady, protože sem patříš a vždycky si patřila. Narodila jsi se tady, ale to tu vypadalo úplně jinak, těžko si to tu pamatuješ byla jsi ještě malá. Tvoji rodiče byli moc hodní lidé a vždycky všem pomáhali, jenže pak se postupně dostával k moci Karef a jeho lidé, pozabíjeli všechny co mu stáli v cestě jenom proto, že chtěl celou zemi ovládat. Včetně tvých rodičů" řekl smutně a pokračoval "uvědomovali si v jakém jsi nebezpečí a proto tě poslali do druhého světa na Zemi. Starý prorok tehdy předpověděl, že se vrátíš a pomůžeš lidem od Karefovi tyranie. Ač se snažil náš lid bojovat Karefovy síly byly obrovské, lidé už se báli dalšího vraždění a proto podlehli. Podvolili se Karefovi a trpěli a trpí do teď" sklopil zrak "čas tu taky plyne rychleji, od doby co tě rodiče poslali pryč uteklo bez mála 65 let."
"Takže já sem patřím? Moji opravdoví rodiče byli odsud? To je neuvěřitelné, ale logické na to co se se mnou poslední dobou děje. Takže už to začínám pomalu chápat, zabili všechny ty lidi, jenom proto, že hledali mě a věděli, že mě jen tak snadno nezabijí, ale asi netušili, že to nezabije je, proto si mě spletli se Swarem, protože měl neprůstřelnou vestu a mysleli si, že on je vyvolený. Nechápu tedy, proč ho sebou nevzali rovnou?"
"Swar měl veliké štěstí, měl být dávno po smrti, ale prorok mluvil o ochránci, takže tuhle roli, ztvárňuje Swar. Rovnou ho sebou nevzali, z jednoho prostého důvodu a to, že kdyby ses přiblížila k hlavnímu městu, tak by ti blízsko chrámů vzrostla moc obrovským způsobem a toho se Karef bojí, proto tě tam chtějí dostat až bude zatmění, a to bude za 3dny" zamračeně jsem se zahleděla z okna. Stoupali jsme serpentýnami k horám. Na chvíli jsem se zasněla. Už jsem si uvědomovala jak tato země vypadala, než ji ovládl Karef. Byla krásná a já si ji pamatovala, ze svých snů. Teď už tak zdaleka nevypadala a byla celá znásilněná. Nechápala jsem jak někdo může tak nádhernou krajinu znetvořit a stvořit z ní ohavnou pustinu. Z mého snění mě probudilo až prudké sešlápnutí brzdy.
"Co se děje?" hned jsem vyjekla a koukla Kasje přes rameno.
"Akil" řekla tiše "teď se pořádně držte, musíme zariskovat" prohodila. Všichni jsme se koukli na Remaka, ale ten asi taky netušil co má v plánu. Zařadila spátečku a prudce vytočila volant. Stáli jsme autem nasměrovaní ke srázu dolů. Teprve teď jsem si všimli, že jsme oblíčeni i z druhé strany a cesta zpátky tudíž nepřipadala v úvahu.
"Chyťte se!" zakřičela, zařadila a auto pustila po srázu dolů. Popadali jsme málem ke Kasje za volant jak byl sráz prudký, ale vůz se držel na všech čtyřech. Muselo to být dost komické, jaké jsme vydávali zvuky když jsme brázdili sráz dolů. Bohužel dole na srázu nebyla žádná cesta a všude byly stromy. Museli jsme zastavit a vydat se z auta pěšky.
"To snad ne! Oni jedou za námi!" zakřičela Kasja, ale všechny auta to neriskly, jely dvě. Kasja s Remakem nás vedli směrem k jeskyni.
"Rychle pospěšte si, je tam cesta kolem vodopádů dolů, tam se můžeme schovat!" jeskyně byla zezačátku tmavá, ale musela jsem se pozastavit nad jejím koncem, výhled z útesu do propasti s vodopády jako z nějaké pohádky. Bohužel nás začal Akil s jeho skupinou dohánět. Neměli jsme čas, musela jsem opět něco udělat abych ochránila Kasju, Remaka i Swara.
"Jděte napřed! Zdržím je!" zakřičela jsme na ně přes hluk dopadajícího vodopádu.
"Zůstanu s tebou!" připojil se ke mě Swar.
"Ne prosím Sware postarej se o Kasju a o Remaka, o mě se neboj já mám síli dost, ale oni potřebují ochranu! Jděte!" naposledy jsem na ně zakřičela a pak viděla jejich vzdalující se záda, stezkou kolem vodopádů.
"Tak a co teď..." problesklo jí hlavou "Mám přece nějakou moc.. tak se soustřeď...“ pomalu zvedala ruce nahoru a cítila že dokáže snad nadzvednout celou skálu nad sebou.

"Co to sakra dělají?" vytřeštil oči Akil když uviděl jak se auto spustilo po srázu dolů ihned nasedl do svého vozu a rozjel se stejným směrem.
"Paráda aspoň nějaká zábavička" bavila se Marqela, otevřela dveře od auta, vyhodila řidiče stranou a rozjela se s vyděšenou posádkou ze srázu za nimi a přitom se smála a náramně bavila.
"Běželi do jeskyně!" zakřičel Akil když jim stromy nedovolily jet dále autem. Vyskákali a běžěli jejich směrem když náhle se Akil zastavil. Stála před nimi, ruce vyzdvižené nahoru.
"Na co čekáš?!" zakřičela Marqela když doběhla k ostatním.
"Neunáhluj se Marqelo, je silnější než ty" řekl proto, aby Marqelu vyhecoval. Chtěl vidět pravou sílu vyvolené a věděl, že Marqela je dost hloupá na to aby na ni zaútočila. Marqela nemohla ani slyšet, že je někdo silnější jako ona.
"Uhni!" odstrčila Akila. Jenže jeskyně se začala třást. Lina byla jako v tranzu. Ruce měla nahoře a pekelně se soustředila. Marqela si myslela, že využije příležitosti. Vzala svůj bič a jedním pohybem ho omotala kolem Linina boku. Stále si držela odstup.
"Tak a teď půjdeš s námi holčičko!" opět se zasmála a pak vší silou trhla směrem k sobě. Jenže s Linou to ani nehlo, za to Marqela letěla dobrých 5 metrů a narazila do skály. Dostala asi pořádnou ránu, protože se jen tak nezvedla, mezitím se jeskyně rozvybrovala až začali padat úlomky ze stropu a ostatní se stáhli z jeskyně pryč. Akil celou dobu pozoroval dění kolem sebe až situace začala být dost nebezpečná. Uhl na poslední chvíli obřímu balvanu, který se mu málem spustil na hlavu.
"Nenechám tě znovu utéct" řekl si pro sebe, a než se celá svrchní stěna začala bortit promyšleně vyběhl proti ní a strhl ji před padající stěnou z útesu a padali přímo podél vodopádů do hlubin velkého splavu.