Světlo života Kapitola 2. - Návštěva

KAPITOLA 2. – Návštěva

Bella zvedla ruku a podala mi řetízek, který jsem ji půjčila. Vypadalo to že má strach. Hned co mi dala řetízek popadla ten ze zásuvky a prohlédla si ho. „Asche, máš pravdu není to nic zvláštního. Třeba jak jsi říkala jsme si je koupily jako malé na důkaz kamarádství. Co mi víme je nám 14 pokud jsme si je koupily třeba v 7 letech tak jsme na to mohly v pohodě zapomenout, ale ať je ten řetízek, teda ať jsou ty řetízky odkud jsou, můžeme se podívat co o nich zjistíme...Pojď Asch juknem na počítač“ Podívala jsem se na ni a usmála se „tak jo jdeme, dovíme se co jsou zač !“ . Bella se vydala směrem k počítači, který měl místo v rohu pokojíčku. Celý pokoj byl sladěnej do zelené ale okraje všeho nábytku byly stříbrné, měl tvar L. Šla jsem za Bellou k počítači a sedla si na židli, kterou Bella připravila pro mě, než jsem přišla. Bella zapla počítač a poté internet. Do vyhledávače zadala „NÁHRDELNÍK S NÁPISEM JSEM PŘIPRAVENA“ a klikla na první odkaz,který se pod vyhledávačem objevil.

Když se odkaz rozkliknul byly jsme obě dvě překvapené. Bella řekla potichu jako kdyby měla něco z hlasivkama „Světlo života čarodějové ?? Tajemné řetízky s nápisem jsem připravena vyjadřují že jste kouzelný. Řetízek je vaše srdce, nikdo nesmí vyslovit kromě vás větu na něm. Když se však tak stane, jsou dvě varianty: buď řetízek od té doby bude patřit jemu, nebo on dostane svůj podle toho, jestli má dostatečné vlohy na kouzlení…“ Bella při celé té větě stále zesilňovala hlas. „Asche co to je ??“ Sklopila jsem hlavu. „Bello jsou to nejspíš nesmysly, ale můžeme si je nasadit a zkusit to. Jelikož ale na kouzlení a na takový ty blbosti nevěřim, tak tomuhle taky ne.“ Najednou jsme se na sebe podívaly,zvedly řetízky do vzduchu a zapnuly za krkem. Pak se stalo něco opravdu neuvěřitelného, obvzlášť pro někoho jako já, kdo na nic nevěří. Vytvořila se kolem nás taková žlutá mlha, která postupně získávala tvar kruhu, který nás obě dvě objal. Chtěly jsme jít k sobě, ale zároveň se kus mlhy oddělil od kruhu a vyrazil mezi nás. Každá jsme kolem sebe měly zvlášť kruh. Nakonec nás mlha obklíčila celé a vytvořila kolem nás obrovský štít. Po chvilce se proměnila v prach, spadla dolů a vytvořila kolem nás na zemi obrovský kruh z prachu. Když jsme se trochu vzpamatovaly, zjistily jsme, že u nás v kruhu je kostka, u každé jedna. Já měla v kruhu oheň a vodu. „Bello, bylo to kouzelné !! ... Co se to stalo ?? Já to nevím !! Ale bylo to opravdu,opravdu úžasné ... Jo a podívej se do své kostky co leží u tebe v kruhu ... Máš tam taky vodu ? a oheň ? co ?? Bello ?? Be...“ vtrhla mi do řeči „Ano mám tam vodu i ohe...“nestihla to ani do říct a prach se kolem ní zvedl a zamířil i s kostkou do náhrdelníku. „Bello, ano , přišla jsi na to ... Mám oheň a vodu“ řekla jsem a kostka s prachem se vydaly do mého řetízku.

Usmála jsem se na Bellu a ona na mě. Věděly jsme, že se asi něco stalo, ale nevíme přesně co,jenom víme, že to bylo kouzelné. Mezi náma se najednou rozvířilo malé tornádo a uvnitř byl vidět obrys starší ženy. Když tornádo zmizelo byla vidět celá žena, měla na sobě dlouhé černé šaty s bílou krajkou. Šaty měly korzet a zbytek měly jako obrovskou sukni. Konce rukávků vypadaly jako svatozář kolem ruky, vlasy měla vyčesané nahoru a zblízka nevypadla tak staře „Asche Baltazarová ? Bella Beqová ? Jsem tu správně ??“ Odpověděla jsem i za Bellu, která byla naprosto mimo „Ano já jsem Asche a to je Bella...Potřebujete něco ?“já vím blbá otázka ale bylo to jediné co mě napadlo. „Ty se mě vážně ptáš jestli já něco nepotřebuju ?? Já nic to vy mě potřebujete... Vy potřebujete vysvětlit co se zde stalo. Tak se do toho dáme ať to máme za sebou „ řekla „Ano to potřebujeme děkujeme.“