Světlo života kapitola 5. - Potvrzeno

KAPITOLA 5. - Potvrzeno

„Bello ?“

Řekla jsem potichu a doufala že to bude naposled.V okně už nebylo vidět slunce plně zářící, ale už zacházelo za obzor a bylo ještě krásnější. Už jsem se bála že budu muset kvůli Belle zavolat záchranku. Po chvilce však prudce zvedla svoji hlavu a její ostře zelené oči namířili na mě.

„Co se stalo ?? Bylo mi divně, opravdu moc divně. Jako bych spala, ale nemohla se hýbat a byla někým ovládaná… Nevím co to bylo, ale já na to přijdu Ache“

Bella jen co to dořekla vypadala o kapku lépe a tak jsem se hodila trošku do klidu.

„Já na to přijdu Asche“

„Nemusíš Bello, nemusíš. Všechno je naprosto jasné ! Umím přece lidi vracet v čase vzpomínáš ?? Domluvili jsme se, že ti na důkaz nahraju jak si se vrátila ty … Tady podívej“

Zvedla jsem mobil, který jsem celou dobu držela v ruce asi do výšky ramen. Všimla jsem si že Bella je ještě více spocená než já. Pot jí stékal po čele jako by právě uběhla maraton. Zmáčkla jsem prostřední tlačítko pro přehrávání. Během toho jsme si s Bellou mohli prohlížet mé gelové nehty. Byli o trošku delší než mé pravé a nakonci byli bílé, měli dva růžové proužky a musím uznat že i mě se moc líbili. Když jsme viděli celou nahrávku Bella nevěřila vlastním očím.

„Takže, takže je to pravda …. My …. My jsme čarodějky ??
… To zní divně ale … To zní jako by jsme měli bradavice,zvráštilé obličeje a koště s kočkou“

Jen co to dořekla rozklepali se mi kohoutky u úst a vybuchla jsem smíchy. Ani nevím co na tom bylo vtipné, ale nemohla jsem si pomoc. Bella na mě chvilku tupě koukala a pak z mého smíchu vybuchla taky. Její oči se zmenšili na minimum,jak měla roztáhlou pusu úsměvem. Vypadala šťastně a asi i byla. Ale co s náma bude dál ? To nikdo neví. Začalo se stmívat a já jsem navrhla že si uděláme pěkný večer o svíčkách.

„Bello, můžu zavolat domu ?? Zeptám se mamky jestli tu můžu přespat… Od tý doby co umřel táta si ani nedovolim přijít domu pozdějc nebo něco neohlásit“

Bella jenom kývla hlavou. Vlasy jí přitom spadly do obličeje. Zvedla ruce a odhrnula je. Nikdy předtím jsem si toho nevšimla. Bella má opravdu plěť jako sněhurka je naprosto bílá. Všimla jsem si toho až teď potom co svoje ruce přiložila ke svým vlasům. Zvedla ukazovák a namířila ho směrem k telefonu. Zavolala bych ze svýho telefonu, ale nemůžu nemám kredit. Za poslední týden jsem vyplýtvala 500 stovek. Telefon byl sladěný do pokoje celý stříbrný. Udělala jsem ladnou otočku na podlaze a vydala se směrem k telefonu. Zvedla jsem sluchátko od malý bedničky s čísilky od kterýho vedl drát právě od něj. Vytočila jsem číslo a jen poslouchala jak sluchátko vydává po krátkých intervalech
„áá“.

Asi po devíti zazněních to zvedl dámský hlas. Hlas byl lehký a vlídný. Cítila jsem z něj milost ale smutek.

„Haló ??“