Vamlup universitum

Náhle jsem se probudila a prudce se posadila na posteli. Ztěžka jsem oddechovala. Zdál se mi podivný sen, tak živý, že jsem si na malý moment vážně myslela, že to prožívám. Otřela jsem si pot z čela a otočila se ke druhé posteli. ,,Stelo,, vykřikla jsem. Až teď jsem si uvědomila, že jsem ji včera nechala v jídelně samotnou a hned jak sem přišla do pokoje, zalehla jsem.

,,Co je,, koktala Stela a líně se na mě v posteli otočila. ,,Už jsi vzhůru,,? Otřela si oči a podívala se na mě.

Přikývla jsem. ,,No jo, hele Stelo, promiň mi ten včerejšek, nějak jsem byla utahaná..,,.

Ale Stela jen mávla rukou a usmála se. ,,To je v pohodě, ale ještě že jsem tam zůstala,, řekla a já jsem se na ni zadívala. Už jsem měla namířeno do koupelny, ale zastavila jsem.

,,Proč? Stalo se snad něco,,?

Zavrtěla hlavou a opět se usmála tím svým šibalským úsměvem. ,,To ne, ale nic by jsme nevěděli. Ředitelka, při odchodu nám všem ještě řekla, že ráno přesně v osm hodin, a pozor přesně prý nula, nula, se máme dostavit do jídelny, kde nás rozdělí do tříd,, řekla.

Polekala jsem se a splašeně začala hledat mobil. ,,A kolik vůbec je,,? Bála jsem se, že jsme zaspali, nechtěla bych hned první den přijít pozdě. Naštěstí bylo teprve sedm. Oddechla jsem si. ,,Už jsem se bála,,. Vytáhla jsem si z tašky všechny věci a chtěla zapadnout do koupelny, ale Stela mě ještě zastavila.

,,Hele, jak si našla vůbec pokoje? Nám je ukázala jedna profesorka a popravdě já bych je nenašla,,?

Zadívala se na mě a mě v tom momentu polilo horko. Přece jsem ji nemohla říct o malém nedorozumění co jsem měla s profesorem. O tom jak jsme byli v tak těsné blízkosti. Opět jsem se okřikla. Přece se nic nestalo. ,,No, nějak se mi to povedlo,, utrousila jsem a hned zapadla do koupelny. Věděla jsem, že je to lež, ale neměla jsem chuť jí něco vysvětlovat.

Bylo skoro za pět minut osm, když jsme se ze Stelou řítili ze schodů dolů do jídelny. Cestou jsme už nikoho nepotkali. ,,Já jsem ti říkala, aby si pohnula. To sis musela ještě upravovat vlasy,,? Zpustila jsem na Stelu, ale věděla jsem, že to nemá cenu. Ta byla posedlá poslední módou i když někdy její odvážné kousky, byli opravdu odvážné až podivné.

Podívala se na mě spalujícím pohledem, ale nic neřekla. Musela jsem se zasmát. Vkradli jsme se do jídelny a velmi potichu se posadili k prostřednímu stolu, u kterého už seděli tři děvčata a jeden chlapec. Pozdravili nás a my jsme si k nim přisedli přesně v momentu, kdy se objevila ředitelka Nokte a další profesoři. Opět promluvila tím sladkým hlasem a mě polil radostný pocit.,,Jsem ráda, že jste všichni přišli včas. Dochvilnost je jedna z důležitých vlastností každého upíra či vlčího člověka. Jak už jsem naznačovala včera, budete rozdělení do čtyř tříd, která se stane na další roky vaší rodinou. A až dospějete ke konci, zbudou jen dvě třídy, které si budete moc vybrat, ale to moc už předbíhám,,.

Zadívala jsem se na Stelu a v tom stejným momentě se otočila i ona na mě. Nemuseli jsme nic říkat, ale obě dvě jsme si přáli, abychom byli spolu.,,Pořád budeme nejlepší přítelkyně,, řekla jsem.

Opět se po celé místnosti rozezněl hlas ředitelky. ,,Nováčci budou chodit sem, ke mně a uchopí do ruky, tenhle démant,, a v ruce se jí začal houpat na koženém řemínku, křišťál, tak průhledný, až oči z toho přecházeli.

Když začali noví studenti chodit k ředitelce a uchopili do dlaně démant, vždy se objevila nějaká barva. Po chvíli sledování jsem zjistila, že se objevuje pouze červená, zelená, modrá a černá. Mezitím jsem si prohlížela zbývající profesory, kteří vše sledovali s velikým zájmem. Pak jsem se, ale zarazila. Nikde jsem nespatřila JEHO. V duchu jsem se nad tím pousmála. Co by taky tady dělal, že? Přece by ho nezajímali nějací nováčci. Pokukovala jsem také po starších studentech a musela jsem uznat, že jsou všichni sladěných v oněch čtyřech barvách a všem to ohromně sluší. Všimla jsem si také trojice dívek sedící skoro vepředu. Myslela bych si, že jsou to přinejmenším nějaké modelky. Jedna byla blondýnka a ty zbylé dvě hnědovlásky. Byli vkusně nalíčené i upravené. Musela jsme se nad tím pousmát. Nikdy jsem nevypadala jako ony, ale ani jsem nechtěla. Vždy jsem se spíše přikláněla ke straně chlapcům. Kdybych si měla vybrat šaty nebo kalhoty, jednoduchá volba. Šaty ani za mák.

Najednou mě vytrhl ze svého stupidního myšlení něčí dotyk. Ohlédla jsem se. Stela mi položila ruku na tu mou. ,,Už jdu na řadu. Tak mi drž palce,, zašeptala mi a ladnými pohyby se vydala na svoji rozhodující cestu. Polkla jsem. Najednou se mi v hlavě rozvířili stovky myšlenek.

,,Neboj se. Tady nemá nikdo v úmyslu někoho rozdělovat,, promluvila najednou dívka sedící naproti mně. Byla baculatější postavy s rudě červenými vlasy. Moc ji to slušelo. Zadívala jsem sena ni. ,,Promiň, asi bych se měla představit. Já jsem Laura. Tohle je má přítelkyně Dita. Obě dvě jsme už ve druhém ročníku,, a ohlédla jsem se na její kamarádku. Byla velice vyzáblá, její vlasy měli nádech tmavě hnědé. Když jsem se na ni dívala, nevypadala, nějak moc kamarádky, ale její oči jí zářili dobrotou a vlídností. Usmála jsem se.

,,Já jsem Christina, ale všichni mí přátelé mi neříkají jinak než Chrisi,,. Podívala se na mě s úsměvem třetí dívka a asi poznala, že se jí dívám na její vlasy. ,,Zvláštní co,,? Promluvila a hned podle hlasu bylo poznat, že je to malá rebelka a veselá holka. ,,Víš, každý říkal, že jsem jiná než ostatní a tak jsem udělala tu věc, že vážně vynikám. Líbí se ti barva? Já fialovou zbožňuju,, rozplývala se nad svými fialovými vlasy. Přikývla jsem.

,,Jsou strašný,, ozval se jediný chlapec u stolu. Zahleděla jsem se na něho a podle rysů v obličeji mi připadalo, že ty dva jsou nějak příbuzní.

,,Hele, nejste vy dva, sourozenci,,? Zeptala jsem se a Chris, radostně přikývla.

,,Jo to je moje dvojče. To je skvělí, že si to poznala,, a dál se rozplývala.

,,Já jsem Axel, kdyby tě to zajímalo. Obávám se, že moje stupidní sestra, by mě nenechala vyslovit nic pár další minut,, řekl a musela jsem se zasmát.

,,Já jsem Angela a ona,, ukázala jsme na Stelu, která právě došla k ředitelce, ,,je Stela,,.

,,Vy jste se znali, už předtím, že mám pravdu,,? promluvila velmi tichým hlasem Dita.

S úsměvem jsem přikývla. ,,Ano. Jsme nerozlučné dvojky, snad už od nepaměti, a to, že nás Stopař označil obě dvě, bylo něco snad ani nemožného,,.

,,No, něco jako u nás,, řekla Chris. ,,Jen v tom rozdílu, že já se snad ani nemohu dočkat, až ze mě bude upír, za to tady ten, se nechce stát ani jedním,,.

,,A co, jako,, ihned se ozval Axel.

,,Nevšímej si jich. Ty se pořád do sebe naváží,, řekla s úsměvem Laura. ,,Ve vlaku to bylo stejný,,.

Usmála jsem se. ,,Takže vy jste se poznali ve vlaku? Myslela jsem…,,

Laura mě nenechala ani dokončit větu. ,,Jo, jo ve vlaku, neznali jsme se dříve,,.

Přikývla jsem a otočila se na Stelu. Uchopila do dlani démant a najednou jakoby pro mě všechno ztichlo. Všimla jsem si, že i ostatní u stolu, najednou zmlkli. ,,Hlavně ať nemá černou,, zaslechla jsem Lauru, šeptat něco do ucha Ditě.

,,Proč,,? Zeptala jsem se hned zvědavě a trochu i s obavou.

,,Nevím jen se tady šušká, že ti co se dostanou do té třídy, tak jsou vtaženi na stranu zla,, řekla a mě začalo pálit v krku. Modlila jsem se i za Stelu, jen aby neměla černou barvu. Oči jsem upřela na ni a v tu chvíli pro mě přestalo vše existovat. Sledovala jsem jen ji. Zavřela dlaň i oči. Slyšela jsem jen své srdce jak splašeně bije. Najednou otevřela oči a rozevřela dlaň. Skoro jsem vyskočila, jen abych viděla, jakou má barvu. Lapala jsem po dechu.