Vamlup universitum

Ten večer jsem Stele konečně řekla, co mě trápilo. Překvapilo mě, že si z toho nedělala žádnou legraci a pozapomněla i na vtípky. ,,Hele Angelo, já vím, že je to něco ohromujícího, ale měla by sis dávat pozor,, řekla mi tichým hlasem.

Zasmála jsem se. ,,A proč, prosím tě? Vždyť ti říkám, že mezi námi nic není, jen, je to prostě celý zvláštní. To je vše. A ty mě tady strašíš, abych si dávala pozor,,.

,,No, já jen, že tady koluje fáma, že profesor Dragon, získal svoji moc z pekla a že je nebezpečný. A nemyslíš, že jeho vnější krása a vražedný pohled, už o sobě samé, nejsou smrtící kombinace,,?

Musela jsem uznat, že na tom všem něco bylo, ale, byl to nesmysl. ,,Hele Stelo, mohu ti tu slíbit, že si dám pozor, ale když si to tak vezmeš, on se vždycky objevil u mě. Já jsem jeho kontakt nehledala. Prostě ho jen asi překvapilo, jako všechny ostatní, to, že se démant v mích rukách proměnil v bílou barvu. To je vše. Každý chce vidět toho, kdo vyčnívá,, řekla jsem posmutnělým hlasem, ale snažila jsem se o opak. Nezajímá mě, co si o mě lidi myslí, tak proč mě to tolik tíží?

Stela se usmála a objala mě. ,,Neboj. Moje fantazie upustila uzdu. Je to ale zvláštní, že někdo jako je profesor Dragon, se zajímá o tebe,, pronesla.

Šibalsky jsem se na ni zadívala. ,,Hele tady někdo pak žárlí. A nezajímá se o mě. To si pamatuj,, vykřikla jsem a začala jsem na ni házet jeden polštář za druhým. Skoro hodinu jsme strávili polštářovou bitkou, která skončila bez vítěze.

Příští den, jsme opět seděli na hodině Upíro filosofie. Byla to jedna z nejnudnějších hodin, které tu na škole byli. Vás by bavilo hodiny stále dokola poslouchat význam a smysl dění upírů na této planetě? A to doslova? Stálé diskuze porovnávající životy lidí a upírů. Ale stále to bylo lepší než hodiny s vlčím mužem. Ty byli o dost nudnější. Zrovna jsem skoro usínala, když se v tom momentu otevřeli dveře a v nich stála profesorka Nokte a nějaký muž. Upír. Poznala jsem to, podle jeho úsměvu, který prozrazoval dva, ostré špičáky. Jakoby z oka vypadl profesorovi Dragonovi, jen v tom rozdíle, že tenhle muž byl v bílém obleku, naprosto synonymní od černé a pak se usmíval. Profesor Dragon byl stále zamračený. Ale jinak bych řekla, že si jsou na sebe hodně podobný, i když něco bylo jiné.

,,Studenti, ráda bych Vám představila vašeho nového učitele filosofie,, řekla. Všechny nás to zaskočilo a především našeho stávajícího profesora, ale nic nenamítal.

,,Děkuji, za uvedení,, promluvil laskavým tónem, ale za tím medovým hlasem, jsem slyšela i něco jiného. Něco temného a zlého. Bylo to divné, jak tu každý skrývá svoji pravou tvář. ,,Jmenuji se Damian von Nogard a budu vašim novým, jak už řekla, tady profesorka, vašim novým učitelem co se týče upíří filosofie. Těším se už na vaší další hodinu,, řekl a jeho pohled spočinul na mě. Přitom pohledu mi zamrazilo v zádech. Byl tak chladný a bez emocí.

Oba dva se rozloučili a odešli. Do konce hodiny jsme už skoro nic nedělali a každý se bavil jen o novým profesoru. Jakmile nás profesor pustil z hodiny, všichni vystřelili jako šípy na olympijských hrách. To byla jedna z mála nevýhod. Nebyl tu na škole zvonek, ale profesoři, sami, nás pouštěli. Jakoby snad měli hodiny v hlavě. Přesně za hodinu, nás vždy pustili, ani o sekundu později. Stela na mě už čekala na chodbě, musela jsem si sklidit všechny svoje věci, když v tom se ve dveřích objevil profesor Nogard.

Polkla jsem. Neměla jsem z toho upíra dobrý pocit. Jen stál a zíral na mě. Najednou mnou projel třes. Zdá se mi to, nebo profesor se mi snaží vniknout do mysli? Naštěstí jsem i na začátečníka si vedla lépe, než
dobře. Ihned jsem si ji uzavřela před okolním světem a dotyční v ní mohl číst, stejně tak dobře jako v zrnkách písku na Sahaře.

V té chvíli se pohnul a vše zmizelo. Roztáhl úsměv a udělal ke mně pár kroků, takže mezera mezi námi se sůžila. ,,Potřebujete něco,,? Zeptala jsem se a snažila se, aby se mi hlas netřepal. ,,Profesor už tu není, pokud hledáte jeho,, řekla jsem.

,,To nevadí,, odpověděl. ,,Já jsem šel za tebou,, odpověděl.

,,Za mnou,,? Vykoktala jsem.

,,Ano. Chtěl jsem ještě jednou vidět tu krásu, co tu máme mezi novými studentkami,, řekl. V těch jeho slovech jsem se úplně ztratila a ani jsem si nevšimla, osoby stojící u de dveří. Tohle mi ještě nikdo neřekl.

,,Děkuji, ale proč mi to říkáte,,? Zeptala jsem se a opět jsem se začala tvářit neutrálně, i když malý úsměv mi z tváře nezmizel.

,,Chtěl jsem, abys to věděla. A pak, chtěl jsem osobně poznat dívku, které se démant rozzářil do té nejsvětlejší barvy, z které oči přecházeli,, řekl a udělal ke mně opět dva kroky, že jsem cítila jeho dech. Úsměv mi z tváře zmizel. Co jsem nesnášela nejvíce, bylo to, že se na mě chodili lidé, dívat jako na nějaké
zvíře, přitom na tom nic zvláštní nebylo.

,,To by stačilo. Tady nemáš co dělat, vypadni,, zazněl rozzlobený a vzteklý hlas ode dveří. Trhla jsem sebou a k nám se blížil na supěný profesor Dragon.

,,Ale, ale, co ty tu děláš,, řekl líbezným hlasem profesor Nogard. ,,Jen se tady bavím se studentkou. To
nesmím,,?

,,Ne. Zmiz,, zařval o něco hlasitěji. Nogard se stále usmíval, ale udělal co po něm Dragon chtěl. U dveří se
ještě na mě otočil a usmál se. V očích mu plála ohnivost. Já jsem stále stála na místě a střebávala jsem všechny události, co se teď odehráli.

,,Ty tu ještě jsi,,? Zařval na mě profesor Dragon, jako bych snad něco provedla. Podívala jsem se na něho a pomalu se uklidňoval.

,,Já jsem nic neprovedla,, řekla jsem. Popadla jsem všechny svoje věci a rychlým krokem vyšla z učebny. Pěnila jsem vzteky a zlobou. Proč řval na mě? Mohla jsem snad za to, že profesor Nogard přišel za mnou? Stela přešlapovala na místě a hned jakmile si mě všimla, usmála se. Za to, mě do smíchu nebylo. Stela poznala, že se něco děje. Mlčky jsme pokračovali na další dnešní hodiny a viděla jsem, že Stela se trápila a ráda by se zeptala, co se mi stalo, ale neudělala to.
Věděla, že ji o tom řeknu, až budu chtít. Nemohla jsem
se dočkat, až budu moc zapadnou do pokoje a ukrýt se přede všemi. Naštěstí jsem už profesora Nogarda nepotkala, za to, mě čekala ještě jedna hodina profesora Dragona.