Světlo života kapitola 8. - Oheň
Světlo života kapitola 8. - Oheň
Anotace: 8. kapitola... Já vím možná se to opakuje některá slova, ale co mě se to tak dobře píše a i čte !! ... Ocením komenty a hlavně typy !! :))
Sbírka: Světlo života
KAPITOLA 8.- Oheň
„Takže, nejdřív zapálíme svíčku. A u ní budeme zkoušet různá kouzla zaříkávadla a nebo triky, které si najdeme na internetu nebo si je vymyslíme, ale rozhodně na to musíme přijít“
Řekla Bella a hrdě dala hlavu nahoru. Musím teda uznat že nápad to byl na úrovni a tak jsem jenom přikývla. Bell vzala zapalovač a svíčka se rázem rozhořela.
„Svíčko, svíčko drahá. Jakou schopnost si mě stála?“
Zaříkávala svíčku Bella a vypadala přitom naprosto vážně. Tak jsem se rozhodla, že konec srandy a pustila jsem se taky do vymejšlení zaříkávadel.
„Hej, hele odhal své tajemství ať ho všichni ví !“
Řekla jsem s naprostou jistotou. Počkat, to se nerýmuje co je to za hloupost? Když jsem odvrátila pohled ze svíčky na Bellu tak jsem zjistila že se válí smíchem po zemi a drží se přitom za břicho. Její výbuch mě ještě přidal ke stejnému smátí, a tak jsme se tam váleli obě.
Váleli jsme se tam tak dlouho dokud jedna z nás nepřevrhla omylem svíčku, co spadla na koberec, který se ihned rozhořel. A navíc ta jedna z nás jsem byla já. Nevěděla jsem co dělat, ale věděla jsem, že nesu zodpovědnost a tak udělám cokoliv. Přemohla jsem se a svojí rukou jsem uplácala oheň. Bell svíčku sebrala a jen odfrkla:
„Proboha, nestalo se ti nic? Ukaž! Panebože!“
Podívala jsem se na svoji popálenou ruku, ale nic jsem na ni neměla.
„Bell?“
„No?“
„Jak je to možné?“
Bella se jen otočila na mojí ruku a vypadalo to že hrdě už nekráčí.
„Tobě se nic nestalo ?!? Jak je to možné ?? Ty se mě ptáš jak je to možné ?? To spíš já tebe se mám ptát jak je to mož..!!“
Nestihla to ani doříct a oboum dvou vypadla z řetízku kostka. Zvedla jsem kostku ze země a koukla do ní. Byli tam přesýpací hodiny, které se otáčeli pokaždé když se písek z jedné strany přesypal na druhou. Vodopád, který se ovšem nehýbal a oheň, z kterého padali jiskry do všech stran. Nezdálo se mi na tom nic divného. Ne, ne, ne oheň, který se hýbal? A voda ne?
„Bello už to mám ano!! Vím co znamená oheň !! Vím to!! Juhuhůůů !!!“
„No tak to už konečně vyklop!!“
Mluvila naléhavě. Ani jsem si to nestihla promyslet a moje pusa něco mlela.
„Je to tak….ehm…tak jednoduché !! Podívej já se o oheň nespálila a najednou vypadla kostka!! Vše to zapadá…“
Bella mi nejspíš nerozuměla a tak mě přerušila.
„Hele Asche, klidni se jo? Pěkně pomalu“
„Takže, nejdřív zapálíme svíčku. A u ní budeme zkoušet různá kouzla zaříkávadla a nebo triky, které si najdeme na internetu nebo si je vymyslíme, ale rozhodně na to musíme přijít“
Řekla Bella a hrdě dala hlavu nahoru. Musím teda uznat že nápad to byl na úrovni a tak jsem jenom přikývla. Bell vzala zapalovač a svíčka se rázem rozhořela.
„Svíčko, svíčko drahá. Jakou schopnost si mě stála?“
Zaříkávala svíčku Bella a vypadala přitom naprosto vážně. Tak jsem se rozhodla, že konec srandy a pustila jsem se taky do vymejšlení zaříkávadel.
„Hej, hele odhal své tajemství ať ho všichni ví !“
Řekla jsem s naprostou jistotou. Počkat, to se nerýmuje co je to za hloupost? Když jsem odvrátila pohled ze svíčky na Bellu tak jsem zjistila že se válí smíchem po zemi a drží se přitom za břicho. Její výbuch mě ještě přidal ke stejnému smátí, a tak jsme se tam váleli obě.
Váleli jsme se tam tak dlouho dokud jedna z nás nepřevrhla omylem svíčku, co spadla na koberec, který se ihned rozhořel. A navíc ta jedna z nás jsem byla já. Nevěděla jsem co dělat, ale věděla jsem, že nesu zodpovědnost a tak udělám cokoliv. Přemohla jsem se a svojí rukou jsem uplácala oheň. Bell svíčku sebrala a jen odfrkla:
„Proboha, nestalo se ti nic? Ukaž! Panebože!“
Podívala jsem se na svoji popálenou ruku, ale nic jsem na ni neměla.
„Bell?“
„No?“
„Jak je to možné?“
Bella se jen otočila na mojí ruku a vypadalo to že hrdě už nekráčí.
„Tobě se nic nestalo ?!? Jak je to možné ?? Ty se mě ptáš jak je to možné ?? To spíš já tebe se mám ptát jak je to mož..!!“
Nestihla to ani doříct a oboum dvou vypadla z řetízku kostka. Zvedla jsem kostku ze země a koukla do ní. Byli tam přesýpací hodiny, které se otáčeli pokaždé když se písek z jedné strany přesypal na druhou. Vodopád, který se ovšem nehýbal a oheň, z kterého padali jiskry do všech stran. Nezdálo se mi na tom nic divného. Ne, ne, ne oheň, který se hýbal? A voda ne?
„Bello už to mám ano!! Vím co znamená oheň !! Vím to!! Juhuhůůů !!!“
„No tak to už konečně vyklop!!“
Mluvila naléhavě. Ani jsem si to nestihla promyslet a moje pusa něco mlela.
„Je to tak….ehm…tak jednoduché !! Podívej já se o oheň nespálila a najednou vypadla kostka!! Vše to zapadá…“
Bella mi nejspíš nerozuměla a tak mě přerušila.
„Hele Asche, klidni se jo? Pěkně pomalu“
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.