Vamlup universitum

Stála jsem na místě a těkala očima po pokoji. V tom kousek od okna jsem postřehla pohyb a vtom se mě někdo jemně dotkl paže. Nadskočila jsem a rychle udělala pár kroků vzad a otočila se. ,,Profesore? Co tu děláte a kde je Stela,,?

Mírně se usmál. ,,Když jsem se tu objevil, nebyla tu. Asi se někde zdržela,, odpověděl.

,,Co chcete,,? Zeptala jsem se vztekle. Tady nemá co pohledávat.

,,Co chci? Nic. Jen se zeptat, co jste tak důležitého řešili s profesorem Nogardem,, odvětil profesor Dragon. Tak proto tu je. Jak bláhově jsem si myslela, že přišel, aby mě viděl. Trpce jsem se usmála. Teď mám příležitost si sama sobě dokázat, že už k němu nic necítím.

,,Myslím si, že je to jen naše věc. Zeptejte se jeho, třeba vám odpoví,,. Já vím, troufalé, ale už mi to je jedno.

Začal se ke mně přibližovat. ,,Hraješ si s ohněm, který se stále drží. Za to profesor Nogard, je chrlící sopka, plná lávy. Měla by sis dávat pozor a nic si s ním nezačínat. Pozdě si to budeš uvědomovat, pokud mě neposlechneš,, řekl.

Odfrkla jsem si. ,,Myslím si, že je to jen moje věc, s kým se budu stýkat. A teď už by jste mohl jít,, řekla jsem. Ani nevím, jestli uběhla minuta nebo dvě, ale stále jsme stáli naproti sobě a pozorovali se. Skoro jsem se musela držet, abych jen stála a neskočila mu do náruče. V tom udělal tři kroky a byl u mě. Letmo se mě dotkl rukou.

,,Vždycky se někdo najde, komu ti bude na tobě záležet,, řekl a najednou zmizel. Začínalo mě to pomalu štvát. Já vím, upíři byli rychlí jako světlo a tak se i tak mohli pohybovat, ale sakra, když mluvili s lidmi, nemohli se chovat jako lidi a chodit dveřmi?

Zprudka jsem se otočila ke dveřím. Někdo vzal za kliku. Oddechla jsem si. ,,Stelo,,. Když ke mně přišla, pořádně si mě prohlížela.

,,Nestalo se ti nic? Vypadáš jakoby jsi právě viděla ducha,, začala. Jen jsem nad tím mávla rukou.

Celou noc jsem nad vším přemýšlela. Proč se stále nemohu zbavit pocitu, že profesor Dragon, ke mně stále tíhne. Já vím, je to nesmysl, ale mám takový pocit. A pak, co ty lidi z toho ministerstva. Stále jsem se nedozvěděla, co tu chtěli. Uvědomuji si, že vím, víc, než kterýkoli student ale stále nevím, jakou měli informaci. Čeho se týkala? A asi se už to nedozvím. Nad každou věcí, tu leží mnoho otazníků a vše je zahaleno tajemstvím a všemožnými výhružkami. Snažila jsem se usnout, ale podařilo se mi to, až těsně k ránu. To zas budu vyspalá, blesklo mi hlavou.


Profesor Dragon vztekle chodil po svém pokoji a byl rozčílený na nejvyšší úroveň. Stále měl před očima Angelu a toho, toho, ani slova mu nestačila, jak nazvat toho upíra, který neměl sebemenší špetku citu, či nějaké odpovědnosti. Na ničem mu nezáleželo, jen na svém prospěchu. Ale tentokrát, mu nic nedovolím, nic, ať to stojí, co to stojí. V tom se rozrazili dveře a dovnitř vstoupil profesor Nogard. Jen se úlisně usmíval. ,,Tak co chceš. Urychli to prosím. Mám ještě něco na práci, tvoje myšlenky nešli přeslechnout,, řekl.

,,Co chci,,? Zařval na něho Dragon, ale hned se uklidnil. Věděl, že to nemá cenu. Nadechl se a opět vydechl. ,,Ty moc dobře víš, co chci. Nech ji být,,.

,,Nechat ji být? Jak bláhová prosba. A proč? Když ty sis promarnil svoji šanci, já to neudělám. Naopak. A sám ses dneska mohl přesvědčit, že tíhne ke mně a ne k tobě, tak jak by sis jinak vysvětlil, že se mě ptala na ty lidi, z toho ministerstva a nešla za tebou, co,,?

,,Tak proto s tebou chtěla mluvit,, vydechl Dragon a najednou se mu ten temný svět začal opět zdát světlejší. ,,A řekl si ji něco,,? Zeptal se.

Přikývl. ,,Jistě, ale neboj, o ni nepadla ani zmínka. Jen vím jedno, že tebe už odepsala a to absolutně. Za to, počkej, mě bude ještě prosit,,.

Dragon se narovnal a přešel k němu. ,,Řeknu ti jedno. V životě si mě způsobil už tolik bolesti, že o tom se nedá ani mluvit. Ale jedno si pamatuj. Ano, sám jsem dopustil, aby mě od sebe odstrčila, ale uvidíš, že to napravím. A nikdy, a to si pamatuj, nikdy nedopustím, aby si ji ublížil. Nikdy. Moc dobře, víš, že mě se rovnat nebudeš moc. Jsem silnější než ty a až si uvědomí, co má v sobě za sílu, budu to já, kdo ji bude ochraňovat. Ochraňovat před takovýma, jako jsi ty,, řekl vztekle.

Nogard jen stál a pozoroval ho. Chtěl se na něho vrhnout, ale věděl, že nemůže. Měl pravdu, byl na něho slabý, ale až získá její sílu, už nebude tak slabí, bude nejsilnější. Usmál se. ,,Sám uvidíš, koho si vybere. A ty si taky jedno pamatuj. Já se nezastavím před ničím, ani před ní ani před tebou. Klidně ji zabiju a ty to víš, můj milí bratře,, a s těmi slovy odešel.

Už dlouho mě takhle nenazval. Naposledy, mě oslovil bratře, když mě skoro zabil. Ale věděl, že teď bude všechno jinak. Všechno. Má už pro co žít a pokud bude dýchat, Nogard se přes něho nedostane.