Záhada modrého knoflíku

Historie Modrého knoflíku

„Továrna byla postavena v roce 1967. Návrháře té to stavby jistě znáš ( hoch přikývl), původně tu stál jenom Modrý knoflík. Měl hodně zaměstnanců, pracovali na nové čistící látce vody a dařilo se to Otavský potok byl čistí jako křišťál. Lososy se tady rozmnožovali, byla jich tu velká hejna. Pak ale jich začalo podivě ubývat. Přišli ze Životního prostředí, zkoumali vodu i vyráběnou látku. Nenašli, ale vůbec nic.
Dále tu začala mutantova zvířata. Ryby hynuly ve velkém počtu. Dostali jsme pokutu, nesměli jsme celý rok nic vyrábět. Protože látka z vody nezmizela, zkoušeli na ní všechno možné i nemožné. Musím se přiznat ani já to nevím. Lidé se těch živočichů nejdříve báli, pak se na ně zvykli.
Jeden starý dělník nám vyprávěl, že stavbu měli původně stavět dva návrháři ing.
Milan Heracefon a ing. Michal Jaroslav Koukalský. Bohužel chtěl tu vybudovat atomovou elektrárnu, to se ale nelíbilo Milanovi, který měl velmi rád přírodu a odjakživa byl proti atomové energii. Měli spolu ostré hádky. Koukalský byl nesmírně ctižádostivý, a proto ho vyloučili na účasti práce, ale on sliboval budoucí továrně pomstu.
Pak krátce po otevření budovy, někdo zapálil Modrý knoflík, tak se to jmenuje podle kdysi bývalého jezera, které mělo tvar koflíku. ,,Hoří!“volali lidé.Zachraňte se kdo můžete! Utíkali ven. Mezitím přijeli hasiči. Dlouho se jim nedařilo oheň uhasit. Každý ze zaměstnanců se ptal jeden druhého. Pracovalo zde na sto tisíc lidí. Měli strach. Nakonec se však požár podařilo zdolat. Bylo to k velké radosti pracujících. Při vyšetřování se zjistilo, že bylo použito snad deset hektolitrů benzínu. Byla tím celá zem nasáklá. Po nějaké době to pomalu vyprchalo. Prověřovali se všichni zaměstnanci. Každý měl alibi a svědky.
Dále se neznámý pachatel pokusil továrnu vyplavit. Potok měl před lety koryto blízko budov továrny. Zřejmě vypustil rybníky Hustin, Erb a Rychtář a tím se zvětšil objem vody. Ta se začala vylévat, opět se dělo jako u případu ohně. Ale trvalo to déle. Zase se tu vyskytla radost. Prověřování přineslo zajímavou věc. Potok byl širší a hlubší než před katastrovou, tedy někdo ho zvětšil i vyhloubil. Bohužel nikdo nevěděl proč. A proto dnes vypadá jako řeka i když je to potok.
Stalo se ještě spousta katastrof. Lidé pachateli začali pomalu říkat ,,P“. Po pár letech se vědělo, že si libuje v přírodních pohromách. Také bylo zajímavé , že krátce po první příhodě zemřel pan Koukalský, tudíž mu to nikdo nemohl přišít. Protože jak jsem říkal sliboval pomstu. O něm se vědělo jen jeho německá národnost. Ani se nevědělo, jestli má rodinu nebo ne. Ani si nikdo pro něj nepřišel. Pochovali ho na Kutanském hřbitově v Opavě.
Asi bych ti měl říci něco o sobě. Víš, já jsem nevlastní syn vnuka pana Heracefona a pan Michal byl také můj nevlastní strýc. Tak že se nám ta historie začíná nějak zamotávat. Ale to není všechno. Nevím jak ti to mám říci…..no, nakonec se to někdy stejně dozvíš, ……tak tedy jsem tvůj otec!.“
Najedou do to ho všeho zazvonil telefon. Pan vedoucí zvedl sluchátko.