Melin 3.část

Chvíli tančili ,a pak jí Ron odtáhl ke stoleté bříze:
,,Potřeboval bych ti něco říci,nepůjdeme se projít?“ navrhl Ron
,,Ach,třeba a kam se půjdeme projít?“zeptala se Melin
,,No třeba k našemu dubu ,víš,že ho tam zasadili naši předkové,tak jdeme.“odpověděl Ron
A šli.Chvíli bylo ticho,protože ani jeden nic neříkal a pak Melin chytla Rona za ruku a co nejsladčeji se na něj podívala.Ron jí pohled oplatil.Za chvíli došli k dubu a Ron se otočil k Melin a zadíval se do jejich nádherných,modrých očí a řekl jí:
,,No asi bych ti to měl říct,já tě miluji.
Melin to moc nezarazilo a skoro ihned mu dala také odpověď:
,,Abych ti pravdu řekla,já tě taky miluji.“
Ron se,ale podivil a ještě několikrát se ujišťoval,že se nezmýlil.Pak se vrátili.Ještě pak chvíli tančili.A když ples skončil odešli jako poslední a povídali si o tom co budou dělat zítra.
Když dorazili k dubu Ron políbil Mil na čelo,tím se v Elefílii vyjadřovala obrovská úcta a každopádně se nařadil mezi běžné polibky.Pak se bez jediného otočení vytratil.Když Melin dorazila domů svlékla si šaty,vzala si pyžamo a ulehla do své postele.Usnula s úsměvem na tváři.Ráno se probudila do krásného,slunečného rána jako včera.Chtěla si rozčesat své krásné blonďaté vlasy.Ale zjistila,že její vlasy už nejsou blonďaté,ale černé.(Když se elfka zamiluje vlasy mění svou barvu jednou za týden a trvá to 4 dlouhé týdny)Zkusila maskovací kouzlo,vyšlo to ,ale ne na moc dlouho.(Čím byla její láska větší,tím méně účinnější bylo)Oblékla si krásné bílé šaty se třpytkami.Svázala si vlasy bílou stužkou.A vzala si boty jako sníh.
Udělala tu nejlepší snídani jakou uměla.Nějaké zeleninové rolky-velmi chutné.A maminka se po snídani Melin zeptala:
,,Tak co, jaký byl tvůj první ples?“
,,Je to ta nejúžasnější událost jakou jsem kdy zažila.“rozzářila se Mil
,,A jaký byl Ron?“pořád se vyptávala
,,Okouzlující.“ Znovu se rozzářila Melin
,,Vážně.?“ Podivila se maminka
Najednou Melin ohlédla,protože uslyšela ránu,ale maminku to nějak nepřekvapilo,protože Foros uklízel čisté nádobí na své místo.Ale Melin se neměla ohlédnout,pokud nechtěla vyzradit svoje tajemství.Jak se ohlédla,tak jí spadl proužek černých vlasů na ramena ,až byl krásně vidět.Maminka to postřehla, a tak se zeptala:
,,Nechceš si udělat lektvar?“
Melin to zarazilo a až když maminka ukázala na její černé vlasy,Mil si to uvědomila.A odpověděla:
,,Á tak, já jsem si ho chtěla udělat až tady nebudeš,ale dneska nepracuješ.Víš chtěla jsem ti to říct až přijde pravý čas,ale teď už je to jedno nebo ne?“
,,A do kohopak,do Rona?“ ujišťovala se maminka
,,Ano Rona,do koho jiného asi.“ Odpověděla Mil
,,Tak to jo,ale tatínkovi nic neřekneme.“ Řekla rozradostněná maminka
Melin pomohla mamince s lektvarem,trochu se napila a zbytek nalila do lahve,kterou bezpečně schovala tak aby ji nikdo neviděl.A šla se učit,protože zítra měla mít zkoušky.Těsně předtím,než usnula nad učením vzpomínala na Rona.