Pilotka-teta Andrea

"Už zas jsem provedla jednu z největších blbostí v mém životě." kárám jsem se když jdu domu s neotevřenými výsledky z přijímacích zkoušek. Nechtěla jsem vědět zda mě přijali, byla jsem si jistá že v obou případech budu zklamaná. Kdyby se mi přijímačky povedly, byla bych nešťastná že tam nemůžu a jestli by to byl opak, byla bych zas zklamaná žen nemám na to stát se pilotkou. V každém případě jsem neměla v úmyslu výsledky ukazovat komukoliv z rodiny a tak jsem je schovala do kabelky. Když jsem došla domů, nikdo tu nebyl, což mi jen vyhovovalo. Hodila jsem kabelku na postel ve svém pokoji a spustila počítač. Přišla mi jedna správa. Otevřela jsem ji a začala číst.

Ahoj Sáro
Dnes jsem se dozvěděla že jsi dělala přijímačky. Řekl mi to generál který tě donutil je alespoň zkusit. Náhodou ho znám. Také se zmínil o tom, že s tím tví rodiče nesouhlasili. Já jsem také v letectvu a moc dobře vím jaký má na něj názor. Mohla bych ti pomoci ji přemluvit, jestli chceš. Sejdeme se v půl druhé před tvou školou? Už dlouho jsem tě neviděla.
Pozdravuj rodiče teta Andrea

Teta Andrea je u letectva? To vysvětlovalo,proč o ní máma tak nerada mluví a byla u nás naposledy když mi bylo pět. Už jsem si na ni ani moc nepamatovala. Jediné co jsem věděla s jistotou bylo že se s mámou nemají zrovna v lásce. Ihned jsem ji napsala že se s ní sejdu.
"Třeba přemluví rodiče aby mě na tu školu pustili." pomyslela jsem si a v srdci mi vzplála malá jiskřička naděje. Teď už jsem měla odvahu otevřít výsledky. Roztrhla jsem obálku a vyndala papír zevnitř. Radostně jsem vyskočila ze židle. Byla jsem přijata! Pokud ještě teta Andrea přemluví rodiče, jsem nejšťastnější člověk na světě. Nejsem na počítači ani ne dvacet minut, když přijde Sarah a nakáže mi, abych se učila.

* * *

Příští den se na konec školy těšila jako nikdy před tím. Konečně skončilo vyučování. Vyšla jsem před školu a pátrala po tetě. Něčí ruka mě chytla za rameno. Polekaně jsem sebou škubla. Za mnou stála vysoká, štíhlá žena středního věku se zářivýma, zelenýma očima a zrzavými vlasy. Chvíli mi trvalo než jsem v ní rozpoznala tetu Andreu. Zářivě se na mě usmála.
"Ach, teto. Nemohla jsem tě poznat." řekla jsem, když jsem jí konečně poznala s vydali jsme se na cestu.
"Ani se ti po těch letech nedivím. Já bych tě taky nepoznala, kdybys ses tak nerozhlížela. Půjdeme ke mě do hotelu, tvoje máma by se asi zbláznila kdybych se ukázala u vás doma." dovedla mě na parkoviště, kde měla zaparkované luxusní auto. Nejnovější etis, což je nejdražší značka létacích aut na trh. Mělo stříbrnou barvu a zlaté proužky na boku. Zůstala jsem na něj zírat. Teta Andrea se pyšně usmála.
"Líbí? Koupila jsem ho teprve před týdnem." uchváceně jsem nastoupila do auta. Sedačky byli neskutečně pohodlné a bylo tu dost místa pro nohy. Přede mnou byl počítač, který se zapnul ihned po nastartování auta. Teta Andrea něco namačkala na mini počítač na volantu. Auto se rozjelo, aniž by teta cokoli udělala.
"Zapula jsem auto pilota." vysvětlila mi, když viděla můj udivený pohled. O to jsem už slyšela. "Tak jak jsi dopadla ve zkouškách?" s úsměve jsem ji podala výsledky. Teta pokývala hlavou. "Jinak to ani dopadnout nemohlo. Lítání máš zkrátka v krvo. Z naší rodiny pocházejí buď ti nejlepší, nebo ti nejhorší piloti.
"Takže ty jsi jedna z nejlepších pilotek?" zeptala jsem se zvědavě. Překvapeně na mě pohlédla a usmála se.
"Já už vlastně pilotka nejsem, stala jsem se před rokem generálem." udiveně jsem zvedla jedno obočí. Doletěli jsme k hotelu. Samozřejmě to by ten nejlepší a nejdražší ve městě. Vystoupali jsme k nejvyššímu patru. Dálkově otevřela vrata od garáže. Vletěli jsme do vnitř a vrata se sami zavřely. Vystoupili jsme a teta otevřela dveře od jejího pokoje. Připadal my spíše jako byt. Všechno tu bylo dokonale čisté a naleštěné.
"Posaď se tady." ukázala na pohovku u krbu."dáš si něco k pití?" zůstala jsem u tety asi dvě hodiny. Pak mě odvezla domu, ale dost daleko, aby nás někdo z rodiny neviděl. Domluvili jsme se že s nimi teta zítra promluví.