Pilotka-odjezd

"Konečně" oddychla jsem si, když jdu ze školy. Už naposled. Uběhl již týden od doby, kdy jsem opustila rodiče a dnes začínali prázdniny. Dohodli jsme se s tetou že ještě dochodím ten poslední týden školy a pak odletíme. Nebyla jsem z toho moc nadšena. Měla jsem obavu že si pro mě rodiče přijdou a jednoduše mě odtáhnou domu, ale nastalo se tak. Ani se neozvali. Na jednu stranu jsem byla ráda že mám volnou cestu ke svému snu, ale na druhou stranu mě bolelo u srdce, když na mě tak rychle zapomněli. Došla jsem do hotelu, vyjela do nejvyššího patra a vešla do pokoje tety Andrei v kterém jsem už týden bydlela s ní. Jak jsem očekávala, nikdo nebyl doma. Teta Andrea tu měla ještě nějakou práci a tak se obvykle vracela až okolo sedmé hodiny. Nevadilo mi to. Mohla jsem si celí den dělat co chci. Teta Andrea mě přijala jako vlastní dceru. Dávala mi dokonce kapesné. Pět set korun měsíčně a koupila mi i nové oblečení! Máma mi nikdy nedala kapesné vyšší než sto korun a oblečení jsem dostávala po Sarah, kupovala mi nové jen když to bylo nezbytně nutné. Další důkaz toho jak mě měla ráda. Sedla jsem si na gauč, když zazvonil zvonek. Napadlo mě že to bude asi uklizečka a šla jsem otevřít. Jaké bylo mé překvapení, když tam stála Sarah. Nejistě se zadívala na mé oblečení od tety.
"Ahoj Sáro, přišla jsem si s tebou promluvit." Poodstoupila jsem od dveří, aby mohla projít dovnitř.
"Copak mi chceš?" zeptala jsem se nedůvěřivě. Myslela jsem si že mě přišla donutit abych se vrátila domů.
"Že jsi to tentokrát přehnala. Máma o tobě nechce slyšet ani slovo. Jen na tebe nadává, jaká jsi nevděčnice, ale jsem si jistá že by táta nějak zařídil abys ses mohla vrátit domů, pokud se vzdáš té své školy." nechápavě jsem pozvedla obočí.
"Já že bych se měla prosit o to, abych se vrátila domů k matce která žárlí na dceru?" zeptala jsem se uraženě.
"Proč by měla na tebe máma žárlit?" zeptala se Sarah překvapeně. Došlo mi že o tom neví.
"Máma se chtěla stát taky pilotkou, ale její zdravotní stav jí to nedovolil." Sarah rozhořčeně zalapala po dechu. Bylo mi jasné že mi nevěří.
"Jak něco takového můžeš o své mámě říct? Nechtěla jen abys skončila jak děda a strejda!" zavrtěla jsem hlavou. Vztekle vyskočila ze sedačky a odešla. Třísknutí dveří se rozlehlo po celém pokoji. Smutně jsem si povzdechla. Bylo mi do breku že jsem naštvala celou rodinu. Nechtěla jsem na to myslet a tak jsem si šla zabalit kufr.

* * *

Příští den, okolo šesté ráno mě teta probudila a vydali jsme se na letiště. Jen jednou jsem cestovala mezi planetami a to když mi bylo sedm a stěhovali jsme se z mé rodné planety Orex sem na planetu Perg. Letiště se nacházelo ve vesmíru a tak jsme tam musely nejdříve dojet výtahem. Výtahy se nacházely asi hodinu cesty od hotelu. Bylo jich asi dvacet a do každého se vešlo asi dvě stě aut a pět tisíc lidí. Museli jsme čekat kilometr dlouhou frontu. Asi po dvou hodinách jsme se dostali na řadu. Vjeli jsme do velké kovové krabice poutané k železnému lanu. Cesta na letiště nám trvala půl hodiny, neskutečné nudy. Měli jsme zpoždění a tak jsme rychle vyjeli z výtahu a vydali se k naší vesmírné lodi, která se jmenovala Ernie. U vchodu si zkontrolovali letenky a pustili nás dovnitř.
"Jakdlou ho nám bude trvat let?" zeptala jsem se.
"Hodinu, možná míň." odpověděla teta znuděně. Hodina v autě se dala vydržet. Loď byla tak velká že jsem ani nepostřehla, kdy se dala do pohybu.
"Jdu na záchod." rozepnula jsem si pás. Teta Andrea kývla a začetla se do nějaké vojenské zprávy. Trvalo docela dlouho než jsem záchody našla a když jsem se vracela, uviděla jsem u tetina auta nějaké ho člověka a něco držel v ruce. Byla jsem však příliš daleko na to abych si ho mohla pořádně prohlídnout. Když už jsem byla od něj jen dvě auta, máchl tou věcí a já jsem uviděla že je to zbraň, kterou míří na tetu Andreu!