Laura- 1.kapitola

Byl první den prázdnin a Laura Brownová seděla se svým bratrem Adamemem v altánku domu číslo 16. šesnáctka (jak domu číslo 16. všichni říkali), byla v nejluxusnější části města.Měla tři patra a dohromady dvacet pokojů. Trávník byl vždy posekán a vypadal, jako by to byl jen koberec.
Laura a Adam byli sourozenci, děti majitelů banky a několika potravních řetězců. Lauře bylo třinaáct a zdálo se jí že do tohoto světa vůbec nepatří. tuto myšlenku ještě podporovalo vědomí, že o ni její rodiče neměli zájem.
Adamovi bylo čtrnáct a uměl výborně kreslit. Nebyl namyšlený jako jeho rodiče a ani si o sobě nemyslel, že je něco víc než ostatní. Vždycky obdivoval svoji sestru Lauru,pro její odvahu.Laura byla totiž opravdu statečná a často to všem dokazovala.Třeba před týdnem se zastala malého chlapce kterého mlátili starší kluci.Obdivoval ji ale také pro její chytrost a nadání vyhnout se všemu nepříjemnému.
Ted´ tu seděli a nevěděli, comají dělat.Potom Laura navrhla" Adame, nepůjdeme se vykoupat do řeky?Jinak se tu unudím k smrti!" Adam se na ni zamračeně podíval, ale Laura už věděla, co chce říct. Mělo by to být něco jako- Vždyt´ přece víš, že to máme zakázané!- Jako vždycky si pomyslela" Proč musí pořát dodržovat všechny zákazy?" A už snad potisícé první odpověděla na ještě nevyslovený protest "Ale vždyt´ to nevadí, alespon´ to bude zábavnější!" a po tisícaté první- ke své velké radosti se Adam s povzdechem vzdal.Laura zakřičela "Kdobude první u řeky, shodí toho druhého do vody!" Adam se zašklebil a zadíval se za Laurou která už běžela pro plavky.
Laura čekala dobrou minutu u řeky na Adama. Když od ní byl vzdálený necelých patnáct metrů, křikla na něho "Adame, utíkej honí tě příšera" a zasmála se. Náhle se přestala smát. něco ji polechtalo na kotníku. Podívala se dolů a zbledla. Něco ohavného a slizkého ji drželo za kotník a táhlo ji dolů!
"Lauro!" zařval Adam, který právě viděl jak jeho sestru něco stáhlo pod vodu.