Laura- 4.kapitola

“Adame, stávej už konečně!“,Třásla Laura svým bratrem. ´To je neuvěřitelné!‘ pomyslela si Laura.´Nejdřív mě unesou, potom mě zachrání rytíř, řekne my, že jsem princezna, a že musím zachránit svoje království! A já´ mám problém probudit svého bratra! Že jsem si raději nevybrala někoho jiného!‘ Rytíř Amir totiž Lauru zavedl k řece, kudy může projít do světa lidí a nabídl jí, že si může vybrat někoho ze Světa lidí, aby jí pomohl.A Laura si samozřejmě vybrala svého bratra Adama.Ted¨ toho začínala litovat.
Ale Adam se už naštěstí probouzel. Když uviděl Lauru, nemohl uvěřit vlastním očím.Vůbec nevěděl, co má udělat. Jestli jí obejmout, nebo pořádně vynadat. Nakonec se rozhodl pro kompromis.“Co tady, prosím tě, děláš?“Laura, která byla velice nervozní, mu odpověděla „ Adame, prosím tě, na nic se mě neptej. Jenom se obleč a pojd´ ven. Budu na tebe čekat u řeky.“ Na to vyběhla z pokoje.

Když Adam doběhl k řece, tak nejdřív Lauru neviděl.Začal panikařit, ale poom si ulehčeně oddychl, protože uslyšel Lauřin hlas“ Tady jsem, pod tou velkou vrbou.“ Adam se otočil a doběhl k Lauře. Stále na ni nechápavě zíral.Laura se na něho usmála a všechno mu
vysvětlila“Víš, když mě to stáhlo do řeky … „

„Tak, a ted´ všechno víš“ oddychla si Laura.Adam na ni tupě zíral, ale věřil jí každé slovo. Snad proto řekl „ Tak už pojd´ skočit do té řeky.“ Laura se na něho překvapeně podívala, jenom přikývla a skočila do řeky. Adam běžel za ní.

Adrien už seděl celé dvě hodiny u řeky, na místě, kde se má setkat s Laurou a s jejím bratrem. Za celou tu dobu se tu nic nedělo. Až ted´ se konečně začalo něco dít. Hladina řeky se zvířila a po chvíli se z ní vynořila Laura s jejím bratrem. Adrien jim vyběhl radostně vstříc. Nejdříve pomohl z vody Lauře a potom i Adamovi.Oba sourozenci mu poděkovali.Potom se na sebe Adam s Adrienem nejistě podívali a posléze si podali ruce. Laura, která tomu všemu úskostlivě přihlížela, si ulechčeně oddychla.

Chvíli tam jen mlčky postávali, než se Adam zeptal Laury „Co bysme ted´ měli udělat?“, ale k jeho zlosti mu odpověděl Adrien „Měli bychom jít k věštci, alespon´ otec to navrhoval.“
Laura spokojen přikývla“Tak dobře, ale doufám, že znáš cestu.“Samozřejmě že znám cestu,“ odpověděl jí Adrien a se smíchem dodal „ Tudy prosím,spanilomyslná dámo!“a vydal se s Laurou na cestu. Adam šel vzekle za nimi- věděl,že s tím klukem budou problémy. Ale nevěděl, že si to samé myslí i Adrien.