Aztécký poklad: Kapitola prvá

Měsíční světlo zvolna prosvítalo ulicemi Marseille a odráželo se od výkladních skříní menších obchodů. Nebyl úplněk ale díky čisté obloze bez mráčků bylo krásně vidět i v takto pozdních večerních hodinách. Nedávno pršelo. Prozrazovaly to téměř vyschlé kaluže válející se na ulicích jako mastné skvrny. Vítr si pohrával s neuklizeným prádlem na pavlačích. Čas od času zvedl i nějaký ten papírek ze země a vypravil ho na dobrodružnou výpravu do nových končin ulic. Marseille byla za dne krásné město. Avšak teď jí vládlo moře. Od přístavu sem doléhaly zvuky příboje. Vlny se tříštily o kamenné hráze ve snaze dostat se za ten kamenný val a ovládnout tak celé pobřeží. Teď se však muselo spokojit s nadvládou nad nočními zvuky, které dominovaly v nočním orchestru Marseillských filharmoniků. Sem tam přeběhla po ulici kočka, hned se ale běžela schovat.
Potulovat se nočním městem tohoto typu bylo i pro zloděje a lapky příliš nebezpečné. A přece někdo na toto nepsané pravidlo nedbal. Mladý člen ochranky mafiána zvaného „Tkanička”. Tato mafie nebyla moc známá ale měla kontakty na dosti důležitých místech. Teď zrovna bylo jejich cílem něco velmi důležitého. Muselo to být důležité. Jsou dva důvody proč by mafie mohla brát nějaké věci. Buď se dali zpeněžit nebo byly pro ně nějak důležité. A jelikož sám Tkanička říkal že: „Moc peněz z toho nekápne”, muselo to být důležité. A právě Philip Gérvard, jak se ten mladý člen ochranky jmenoval, chtěl za každou cenu zjistit co. Bohužel cenu určila mafie.
Philip prchal už přes půl hodiny ale jeho pronásledovatelé mu byli stále v patách. Kličkoval mezi ulicemi. Schovával se do průjezdů. Přelézal ploty a utíkal po střechách. Stejně je nesetřásl. Neměl u sebe ani zbraň. Nebyl ani pořádně oblečený. Jediná patrná známka oblečení byla bunda, kterou si patrně několikrát roztrhl, když přelézal plot. Přes rameno mu visela brašna. Zjevně v ní bylo něco, kvůli čemu ho honili. Každou chvíli se totiž přesvědčoval že ji stále má. Celý udýchaný zahnul opět do další uličky. Rozběhl se co největší rychlostí v naději že až sem vběhnou i oni, bude už dávno z ulice venku a oni nebudou vědět kam běžel. Bohužel. Nedoběhl ani do poloviny a oba dva se objevili na rohu ulice. Utíkal proto do další ulice. Tam uviděl žebřík. Chopil se příležitosti a toho žebříku. Začal šplhat na střechu jednoho nízkého bytu. Bohužel ho jeho pronásledovatelé zpozorovali a vydali se za ním. Jeden po žebříku a druhý mu chtěl nadběhnout z druhé strany. Philip neváhal ani minutu, rozběhl se a skočil. Ani nevěděl jak ho to napadlo. Byl to instinkt. Uvědomil si co udělal až když jeho nohy necítily žádný tlak. Letěl sotva pět vteřin ale zdálo se mu to jako věčnost. Dopadl na zem a těžce oddychuje, vyrazil ulicemi vpřed. Jeho pronásledovatelům chvíli trvalo než přišli na to, co se stalo. Pak se vydali za ním s ještě větším odhodláním. Philip utíkal dál a postupně směřoval k moři. Zamířil do jedné široké ulice, kde uviděl další odbočku. Zahnul do ní i když tušil že je asi napadne jít tudy. Vběhl do nízkého průjezdu a tam se přimáčkl ke zdi v touze s ní splynout. Doufal, že se tak stane. Modlil se pro to. Cítil jak jeho tělo pozvolna zajíždí do zdi a jak ho zakrývá štuk a vápno. Byl to však jen přelud. Do kruté reality ho vrátil výstřel jednoho z pronásledovatelů. Výstřel však byl myšlen jen jako výstražný. A hned na to byly slyšet nadávky druhého kvůli možnému prozrazení. Philip se sebral a opatrně vykoukl z průjezdu. Oba dva stáli na křižovatce. Philip si až teď všiml že ulice do které vběhl je slepá. Smrtelný strach mu sevřel hrdlo. Srdce začalo tlouci rychleji a hlava se mu zatočila. Musel se uklidnit. Začal urputně přemýšlet čímž si vymohl další mžitky před očima. Znova se podíval, jestli se už nevydali někudy jinudy ale když vykoukl, zalezl zase zpátky. Jeden z nich se rozhodl, že ulici prozkoumá a vydal se směrem k Philipovi. Philip se rozhlížel, jestli se nedá ještě někudy utéct. Dveře do domu byly zamčené. Pak si všiml malého pootevřeného okénka do sklepa. Bylo sice malé, ale dost velké na to, aby jím proklouzl. Znova se opatrně podíval ven. „Dobrá” řekl si v duchu, „Mám přibližně tak půl minuty, než budu objeven“. Rozhodl se, že to na úprk okénkem do sklepa bohatě stačí a vrhl se k němu. Prohmatal okénko, jestli se dá více otevřít. Dalo. Philip ho pomalu otevřel. Bál se aby panty neskřípaly, ale nestalo se. Nejdříve hodil do sklepa brašnu a pak si sundal bundu. Hodil ji za brašnou a počal se soukat do sklepa. Mezitím jeden z jeho pronásledovatelů zaznamenal šramot v blízkém okolí. Připravil si zbraň a přitiskl se ke zdi. Zhodnotil terén a situaci. Jediná možná skrýš v celé ulici byl průjezd vzdálený tak dva metry od něho. Zavřel oči a znova je otevřel. Vydal se k průjezdu. Mávl na svého kolegu, aby si připravil zbraň a šel za ním. Sám se zastavil na rohu průjezdu. Nadechl se a rychle vkročil do průjezdu s namířenou pistolí proti případnému nálezu. Průjezd byl prázdný. Mafián schoval zbraň a zamával na kolegu. Oba dva se vydali svižným tempem na další místo, kde se mohla jejich oběť skrýt. Do přístavu.