Aztécký poklad: Kapitola šestnáctá

Pusté a rozlehlé jsou modravé vodní pláně sahající až za obzor a ztrácející se v nekonečnu. Kam až oko dohlédne, jen voda a voda. Vlnka za vlnkou unáší střípky času a mísí je s bělavou pěnou na mořské hladině. Sem tam se nějaký útes odváží a vypluje nad hladinu. Stane se z něj pak záchranná stanice pro řasy, ptáky a řadu dalších mořských živočichů...
Vítr honil mraky po obloze a ty házely své stíny na mořskou hladinu, hrající, díky slunci, všemi odstíny modré. Nad hladinou čas od času prolétla skupinka létajících ryb. Moře bylo klidné a mírné. Zároveň ale zrádné a kruté. Aniž by to kdokoliv čekal, snesl se nad hladinu obrovský stín, který vrhala mohutná pohoří a skaliska ocelově modrých mračen. Vlnky se změnily ve zdivočelé mořské nájezdníky a začaly pustošit a ničit monotónní hladinu oceánu. Moře se změnilo a nikoho na sebe nepustilo, dokud se bouře nevyřádila. Jakmile se tak stalo, moře se uklidnilo a tvářilo se, jako kdyby nikdy žádnou bouřku nazažilo.

Příroda přála cestovatelům a nechala jim mořskou hladinu klidnou a poddajnou. Kdesi v dálce za obzorem se začaly vynořovat tři malé tečky. Čím byly blíže, tím byly větší. Přirozeně. Teď už se daly docela dobře rozeznat. Byly to lodě. Jedna velká a mohutná rozrážela vodní hladinu a rozháněla hrající si vlnky. Nesla jméno Standarta. Druhá se jen tak nesla po hladině a přeskakovala výmoly na hladině. Její jméno znělo Santa Lucia. V čele konvoje plula stará nákladní jachta. Moře mělo respekt k jejímu věku a samo se před ní rozestupovalo. Omývalo její boky a pomalu se za ní zavíralo. Na boku stálo jméno Frederic. Kapitán Santa Lucie stál na můstku a jedním okem pozoroval vedoucí loď. Cesta zatím probíhala jak měla. Na palubě Frederica byl klid. Kapitán Hansen si uměl na lodi vydobýt klid a pořádek. Ale o to Duc, kapitán Santa Lucie, nestál. Svojí pozornost upínal na profesora Schwarze. Avšak kromě několika problémů na lodi, způsobených jeho nepraktičností, se nestalo nic, co by se muselo ohlásit. Duc měl v merku všechno, co se stalo, jak na Fredericovi, tak na Standartě.
Standarta se držela konvoje a téměř o nic se nestarala. Když Hansen Standartu objednával, myslel si, že to bude jakási těžkopádná nákladní loď. Ale to byl na omylu. Jak se později dozvěděl, byla Standarta původně zkonstruována na zaoceánskou plavbu. Pak jí ale trochu změnili poslání a udělali z ní dosti velký nákladní parník. Velký na nákladní parníky, ale zaoceánská loď to byla dost malá. Schopná přeplout oceán, ale malá.
Oceán se dál líně válel a nesl tyto tři lodě rovnou k Americkému kontinentu. Nebylo na tom nic zvláštního. Pouze za Fredericem se stále táhl jakýsi mlžný opar vycházející z profesorovi kajuty.