Aztécký poklad: Kapitola dvacátá

"Takže znova," začal, už asi po desáté, svůj monolog Kryštof, když si to štrádoval od jedné stěny pokoje ke druhé a měl v nohách už celou Francii i s Alpami, "dělal jste co?" otočil se na profesora.
"Četl jsem knihu." odpověděl profesor, "Tuhle knihu!" rozvzpomněl se a ukázal na deník.
"Výborně!" spráskl rukama Kryštof, "A dočetl jste se v ní co?"
"Jak vykonat destilaci magie." řekl profesor s tupým výrazem mířeným proti zdi. Seděl na posteli a vedle něho Lejf. Oba dva přesně věděli, co se stalo. Tedy alespoň do jisté míry. A taky oba dva z toho byli nadmíru nadšeni. Na židli u stolu seděla Jeannet a listovala v knize.
"Ne, ne." potřásl rukou Kryštof, "To jste ještě nevěděl, co to je, že?" Lejf se na profesora podíval: "Ne?"
"Ano!" odpověděl profesor.
"Ano?"
"Ne, ano jakože ne!"
"Tak věděl nebo ne?!" zarazil je Kryštof.
"Ne, nevěděl!" odpověděl profesor, který toho už začínal mít dost.
"Tak co jste se do toho pouštěl?" zeptal se Lejf, který toho už dávno přestal mít dost.
"Jsem vědec! Musím experimentovat! Prd bychom zjistili, kdybych to nezkusil"
"A co jste zkusil?" chytil se stébla Kryštof.
"Destilaci magie." odpověděl profesor. Kryštof se chytil za hlavu a z jeho úst vyšel zvuk podobný psímu kňučení, když mu šlápnete na ocas.
"Ale Kryštofe," ozvala se Jeannet "ona je to doopravdy ta destilace magie, tady je to tak napsaný." Lejf vyprskl smíchy a spadl nazad na postel. Profesor si odfrkl, ale bylo vidět,že ho to taky docela pobavilo.
"Ale to já vim! To mi sakra nemusíš řikat!" zařval zoufale Kryštof.
"No tak na mě hned nemusíš řvát." urazila se Jeannet.
"Promiň, ale já…hmm." Kryštof spráskl ruce a podíval se na strop. Pak se rychle otočil na sošku. I přesto, že jí tak před deseti minutami otočil, protože měl pocit, že se na něj dívá, měl ten pocit pořád. Zrychlil opět tempo a pravil: "Takže znova. Dělal jste co?"
"Kryštofe tohle opravdu nemá cenu." řekl profesor a vstal z postele, "Řekněte mi jasně, co chcete vědět."
"Nechte ho, tohle může bejt ještě dost zajímavý." snažil se Lejf stáhnout profesora zpátky na postel.
"Já ale nemám tolik času, víte!" odsekl mu a otočil se na Kryštofa. Ten evidentně zapomněl, co se celou tu dobu řešilo.
"Jo, no prostě a jednoduše, jak jste to udělal?" rozhodil rukama.
"Ano? Ale tak to vám můžu říct hned, zkrátka jsem si četl v téhle knize něco o destilaci magie, což je takový proces…" dál už nepokračoval, protože Kryštof zakňučel a svalil se na zem. Lejf se zvedl se smíchem z postele a opřel se o profesora.
"Kolego, já mám takový pocit, že tadyhle mladý pán se vás ani tak neptá na to jak vás napadlo to udělat, ale spíš na to fyzické. Rozumějte, co přesně jste udělal s tou soškou."
"K tomu bych se býval byl také dostal." řekl a otočil s jedním z mnoha, na první pohled nepohyblivých, obroučků na sošce. Z té vyšlehl zlatavý záblesk a osvítil celou místnost. Kryštof stihl ještě zařvat a srazit sošku ze stolu. Oblohu prořízl jasně zelený blesk.