Aztécký poklad: Kapitola třicátá

Stáli teď před nějakou chatkou. Peter, profesor a skoro všichni z lodě. Možná je to příliš rychlý posun, ale věřte, že se mezitím nic zvláštního nestalo. Frederic opustil jeskyni pod městem bohů a bez sebemenších komplikací doplul až na ostrov u města Tampico. A nikdo je neviděl. Pravda, menší problém tu byl. Peter čekal, že na ostrově najde víc než jen pár rozpadlých chatek a několik ovcí. Ale skutečnost už byla taková. A právě teď stáli před jednou z těch polorozpadlých chýší a váhali, mají li vstoupit či ne.
Všude kolem rostl vřes. Chatka stála na vrcholu útesu, takže ten, kdo v ní žil měl nádherný výhled na moře. Po obloze poletovali racci a jejich křik hodně blízce připomínal smích, nebo spíš výsměch. Chatka tu stála již hodně dlouho. Dřevěná prkna pomalu uhnívala a pokrýval je mech. Lišejníky a plíseň napadli štít a střechu si vzal na mušku všudypřítomný vřes.
"Ehm," poznamenal trefně profesor a rozhlédl se po ostatních. Jak vidno, nikdo jeho poznámku nezaregistroval a každý si hleděl hledět prázdně na dveře chatrče. Nakonec se, jako první, odhodlal Philip a vykročil ke dveřím. Vzal za kliku a nahlédl dovnitř. Chatrč sloužila zřejmě jako putyka. V hospodě odpočívali tři pastevci. Všichni tři i s hospodským se podívali na nově příchozího. Philip nesměle vstoupil a kývl na ostatní, aby ho následovali. Pak ho zaujal ručně vyrobený kalendář, který visel nad "výčepem". Stálo na něm datum 17. 6. 1865.