Warn II

Probudil ho svit slunce, který se chtěl za každou cenu dostat skrz záclonu na Warnovu tvář, nechyběl ani ptačí zpěv, skvost pro uši, lidé by řekli probuzení do ráje. Tady tomu tak bylo každý den po cely rok, nikdy tu nebyla zima tedy aspoň co zde žije elfí lid. Sluneční svit bojoval jak mohl a podařilo se mu dolehnout na Warnovu tvář, ten reagoval tím že se otočil zády k oknu. Nebyl línej to se nedá říct, když bylo potřeba měl energie dost, jen bylo těžké jej dostat z postele. Ještě chvíli se jen tak válel v posteli, nakonec musel vstát. Ležel by déle, ale to by mu praskl močový měchýř i tak měl na mále. Vyprázdněn šel spokojeně zpátky do domu. Zašel do kuchyně, kde jeho matka dopékala chléb. Žena s krásnými stříbrnými vlasy menšího vzrůstu, oči modré jako klidná voda, plet měla bledší.
"Dáš si?" zeptala se a nabídla mu kousek chleba.
"Jistě, "odpověděl s úsměvem a vzal si kousek propečeného křupavého chleba.
"A bylo by trochu sýra? Toho co jsme měli včera."
"Ano, tady máš, " položila na stůl talířek se sýrem.
"Kde je otec?"
"Připravuje se na cestu. nedaleko odsud viděly pár gnolu, budou se snažit je vystopovat a zjístit co tu dělají, nic vážného. "Šlo vidět že jí to trápí, ale řekla to klidným hlasem.
"Podívám se jestli s něčím nepotřebuje pomoct." Vzal si chléb, kousek sýra a vyšel ven. Warnuv otec Chen vyššího vzrůstu, hnědé vlasy povětšinou rozpuštěné, zelené oči jako listí stromu tvář měl dalo by se říci hrubou, většiná elfu má hladkou kůži bez jizev. CHen a jemu podobných to měli jinak, byli hraničáři, snažíce se držet znetvořené co nejdál od jejich domovu. Většinou nedělaly problémy, jenže jeden nikdy neví co mají v planu. Nejednou už vesnici napadli, trvá týdny než se vše ustálí k normálnímu chodu vesnice.
CHen seděl na louce blízko domu, zrovna brousil dýku, když k němu Warn přišel.
"Chceš s něčím pomoci otče?" zeptal se.
"Už mám vše připraveno. " odpověděl Chen s úsměvem. "Ale mam pro tebe úkol, postarej se o mámu. když budu pryč. Nemělo by to byt na dlouho, řekl bych že ti tvorové jen zabloudili. "
„Postarám, žádné nebezpečí nečekám, však už dlouho žádný útok nebyl, mají strach.“
„U takových tvoru nevíš co čekat, jsou schopni v málem počtu jít na sebevražednou cestu jen aby se najedli. Takový je jejích pud sebezáchovy, můžou udělat všechno, “ povzdechl si Chen, podíval se na Warna, natáhne k němu ruku s dýkou.“ Vezmi si jí, jako mágovi ti poslouží líp jak meč.“ Řekne otec popichovačně s úsměvem. Warn si vezme dýku a na to mu odpovídá. „Magie neváži tolik co meč a je účinnější.“ „Meč tě ale nemůže zradit synu, ten máš plně v moci jen ty.“ Ušklíbne se Chen.“ Vstane, obejme syna a vydají se směrem odkud vítr přináší nádhernou vůni čerstvého pečiva.
Jen co Warn sní další porci jídla, vyráží z domu přes louku kde už stoji tři postavy dobře se bavící. “Ahoj.“ Příjde s pozdravem Warn, pozdrav je mu opětován. “Čau, slyšel jsem že tvůj otec jde ulovit par znetvořených at máte co jíst.“ Dělá si srandu Prok ten nejmenší ze tři. Kluci si dělají srandu z Warna, jeho rodina nepatřila mezi ty kteří by chtěly větší luxus. Jím to tak vyhovovalo, neuznávali kamené stavby. Také mu přidávali na talíř to že jeho rodiče nejsou magie znalí. Warnovy to však nevadilo, měl rád svůj domov takový jaký byl, rodiče sice nebyly znalí magie za to měli jiné dovednosti, matka byla moc dobrá kuchařka, otec vynikal v boji o přežití v divočině už dal pár rad Warnovy. V oboru magie taky dobře vynikal. Warn s úsměvem jen odpověděl. „Za to vy chcípáci, mate vše hned před frnákem.“ Jak to bývá u takových děti z lepších rodin, když nemají co říct, podívají se na vás jak na psa řeknou „Pche,“ a myslí si dal jak nejsou úžasní. Warn s plným žaludkem se roztahal na louce, čekajíc až přijde mistr. Zanedlouho se objevil mistr magus, byl to menší muž s blonďatými vlasy, hnědé lesknoucí se oči jako kaštany tvář vždy usměvavá. Tahle osobnost by se usmívala i kdyby naproti němu běžel býk. “Dobrý den milí učni, “ Přišel s pozdravem magus. "Dobrý den mistře Kolrigu“ Pozdravili učni. "Dneska se naučíme jak vyvolat mlžný oblak. Kouzlo je celkem jednoduché, proti nepříteli hodně účinné a jestli zbude trochu času tak začneme s výukou jak přimět rostliny k růstu.“ Elfí magie se zabývala přírodou, tím je myšleno všechny přírodní živly využívat její sily, pomoci rostlinám vyrůst, přijmout okolní rostlinstvo aby vás poslouchalo zda se zbytečné ale i tohle zachrání život. Pokud vás honí tlupa hladových netvoru a vy za sebou uzavřete cestu trním či kořeny nepřítel vás pak těžko dohání. Magie se také používala k přivolaní deště, mlhy, větru když je mág mocny tak dokáže vyvolat i tornádo ale to se moc nepoužívalo. Často se mágovi tornádo vymklo z rukou a to pak ničilo vše co mu přišlo do cesty. Základem elfí magie bylo uvědomění si spojitost se vším, já sem vesmír, vesmír sem já a všechno co je v něm. Nechat elementární energii at proudí skrze vás tak ji můžete trochu nabrat a využít. Elfí mágy jste často viděli i na polích, pomáhají zemědělcům tím že plodiny rostou rychlejí nebo nakonec jsou většího vzrůstu.
Jako vždy než se začalo s magií si všichni sedli do tureckého sedu, ruky položilí na kolena dlaněmi k nebi zavřeli oči, snažíce se očistit mysl, uvědomit si všudypřítomnost energií, ujistit se že proudí všechny čtyři elementy srze tělesnou schránku. Uvolnit se ještě před otevřením oči. "Hlavně všechno v klidu a pomalu, není kam spěchat." Jak říkal mistr mágus. Když byly všichni připraveni na lekci, dal se mágus do vysvětlovaní. “Mlha se skládá z malých vodních kapiček, vzniká z ochlazeni vzduchu nad zemským povrchem. Náš úkol zní jasně, ovšem tak lehké to nebude. My se s tím popereme co hoši?“ zeptá se s úsměvem Kolrig. „My to zvládneme mistře mágusi“ Ujistí ho chlapci. Kluci udělali rozestupy mezi sebou na třicet kroku, aby každý věděl kdo vlastně vytvořil mlhu. Delší dobu se nic nedělo, někteří si sedli na louku aby se víc soustředili na energie a zkoušeli dál. Nakonec se kolem jednoho z žáku začala objevovat mlha, mistr radostí vyskočil na nohy.“ No vida a už máme prvního úspěšného,“ řekl radostně mistr. Mladík se usmál, přestál se soustřeďovat a mlha se pomalu vytrácela, snažil se to zachránit ale už se mu to nepodařilo. Nakonec zvládli všichni vyvolat mlhu no spíše obláček který sotva zakryl jejich boty. “Sem na vás pyšný, dneska vám to všem šlo moc dobře, ještě zítra budeme zkoušet vyvolaní mlhy, rostlinky počkají. Nemáme kam spěchat, času máme dost, jsme elfové žijeme skoro věčně,“ začne se smát mistr Kolrig, pak rozpustí učně a každý se vydá svou cestou domu.
Když Warn přijde domu, otec už je pryč, dům je provoněn bylinkovým čajem, pečivem a ohněm, matka zrovna přikládá do krbu dřevo. Sic tu svítilo celoročně slunce ale v noci tu zima byla. “Určitě máš hlad co?“ zeptala se Warna. “Já mám hlad pořád, “ odpoví a sedne si ke stolu. “Taťka už vyrazil?“ "Ano chvíli po tobě s muži vyrazili, měly by byt do pár dnu doma.“
Warn se najedl oblékl si vestu a šel si lehnout před dům, každý den to tak dělal, rád pozoroval hvězdy. Představoval si nekonečnost, jak vznikaly takové hvězdy. Zda bohové je dali tak aby byly znameními. Či jestli není možné že bohové mají víc planet jako je tahle a pokud ano, zda se lid téhle planety spojí s jinou. Vždy mu hlavou probíhalo mnoho myšlenek, od malička měl problémy se spaním. Mysl se nechtěla vypnout. V noci nemohl usnout a ráno se mu zas nechtělo z postele. Chvíli polehával pak vstal a šel domu často se stávalo že usnul venku a pak ho noční mráz probudil a to se mu pak špatně usínalo.