LO IV: 65. kapitola Jak se zastavil čas

Richard. Jen při pomyšlení na to jméno jsem scvakla zuby vztekem k sobě. Nedal mi pokoj. Slídil za mnou jako pes. Dokonce se začal angažovat v tom, abych Felifka neměla v noci u sebe. Zuřila jsem, ale nemohla jsem s tím nic dělat.
Také Lesan mě sledoval. Tak nějak divně. Někdy jsem ho zahlédla dveřmi svého pokoje, když za mnou přišel Oliver. Oliver byl také divný. Neustále v napětí a nechtěl mi nic říct. Ani o tom, jak se vyvíjí situace ve městě, jak moc se hádá se svým bratrem, jestli jim všem už došlo co jsem zač...
Ale to asi ne. Kdyby věděli o druhé části té věštby, kdyby věděli, že jsem Zaklínačka, všechno by bylo jinak. Nebo ne?
Zatím jsem jen vysedávala v té zatracené komnatě a házela do krbu věci, které jsem omylem podpálila.
Přišla zima a střechy pokryl sníh. Bílý sníh. Kdyby Islaminští věděli, co jsem zač, byl by přeci pokrytý purpurem.