Kapitola 1

Martin stál uprostřed lesa a sledoval krajinu kolem, jeho bystré smysly pátraly po nenápadném nepříteli, který jej ohrožoval. Mladý elf svíral v ruce velmi dobře vyvážený meč, ostří se lesklo modří v měsíčním svitu. Zaposlouchal se a uslyšel jemné praskání větviček, když se kdosi kolem motal, Elf cítil, že na něj neznámý civí. Elfové měli tu vlastnost vycítit nepřátelský pohled v zádech.
„Okamžitě se ukaž!“ vykřikl Martin, nikdo mu neodpovídal. „Vím, že tam jsi, cítím tvou přítomnost!“
„Hm, jak působivé,“ hlas vycházel z temnoty před ním a vyšel z ní jakýsi tvor vypadající medvědovi a hlavu měl orlí, trčel z ní nebezpečný a velmi ostrý zobák.
„Gambledor?“ zavrtěl nevěřícně hlavou Martin, zíral na stvoření před ním a nevěděl najednou, co má dělat.
„Elfe, konečně mám svačinku. Sama a dobrovolně přišla zemřít. Jak milé a dojemné,“ prohlásil Gambledor se smíchem.
„Ne, budu se bránit tak dlouho, dokud mě opravdu nezabiješ,“ prohlásil Martin rozhodně, pevněji sevřel svůj meč v ruce a připravil se do bojové pozice.
„Hochu, tak ty chceš bojovat?“ prohlásil posměvačně Gambledor a postavil se na zadní. Mladý elf si jej prohlédl a zjistil, že měří téměř přes osm stop. Zahnuté drápy se mu nebezpečně zaleskly v záři měsíce, mohly by chlapcem projít jako po másle. Gambledor by Martina probodl tak snadno, ale on svou mrštností měl proti svému sokovi snad alespoň nějakou šanci.
„Rozhodni se správně, Elfe. Zda se mnou hodláš soupeřit, roztrhám tě na cucky a už nikdy neuvidíš svůj domov a to všechno,“ varoval Martina, v hlase mu bylo slyšet, jak si v tom vyžívá.
„Jsem pevně rozhodnutý se s tebou dát do souboje a ztratit, co je mi nejdražší, Gambledore,“ souhlasil Martin a sok nepříjemně zařval, což mělo znamenat jako přijetí.