Vlk a pes

Slunce se v oslnivých záblescích odráželo od zbrojí mužů připravených zúčastnit se turnaje v pranici. Tento turnaj byl zvláštní tou věcí, že byl uspořádán k narození prvního syna lorda Roba z rodu Starků ze Zimohradu, pána Severu. Směl se ho zúčastnit kdokoliv, kdo vlastnil patřičnou výstroj a výzbroj, což znamenalo nějakou zbroj a meč, sekeru, kladivo, palcát či jinou zbraň vhodnou pro pěšáka. Muži se v prošívaných kabátcích pod zbrojí potili. Ti, kdož byli tomuto pocitu uvyklí, stáli bez hnutí a v uvolněných postojích, a ti, kteří byli nezkušení, se ošívali a nervózně pozorovali okolí.

Začátek boje ohlásil zvuk rohu. Táhlý a hluboký. Byl to zvuk takový, že vibroval hrudní kostí a rozechvíval struny a stránky v nás zapomenuté nebo potlačené. V bojovnících se probudila touha po boji, která je v každém z nás zakořeněná již od pradávna.

Tvořila se dočasná spojenectví, která se v zápětí rozpadala, aby uvolnila místa jiným pokaždé, když někdo vypadl nebo sám od sebe odstoupil z boje. Nebojovalo se na život a na smrt, ale pro výhru a potěšení z boje, jako takového. Nakonec proti sobě zbyli jen dva bojovníci. Oba svírali v kovových rukavicích své meče a jeden druhého ostražitě pozorovali skrz hledí svých přilbic. Větší a mnohem mohutnější šermíř měl přilbu ve tvaru psí hlavy, druhý měl zbroj bez erbu nebo jakéhokoliv znaku. Oba se pohybovali lehce a s jistotou, meče byly jejich součástí a mysl se s tělem a jejich čepelí stala jedním. Ani jeden z nich nenastoupil do boje se štítem a přesto dokázali vydržet až do konce.

Publikum fascinovaně zíralo na ten tanec do železa zakutých tanečníků. Jednoho drobného a druhého proti němu obrovského. Byl to strhující pohled.

Ocel zvonila o ocel. Svaly se napínaly a zase povolovaly v dokonalé souhře. Meče vířily vzduchem a kroky vířily prach. Menší z bojovníků nakonec dostal jednu obrovskou ránu do boku, když nedokázal ustát sílu svého protivníka při pokusu tento úder vykrýt. Boj byl u konce.

Ohař zvedl hledí své přílby a pohlédl na lorda Starka. Ten povstal a uznale pokývl hlavou. Souboj byl vskutku ohromující. Menší rytíř se vyhrabal na nohy, a aniž by zvedl hledí své přílby, tak se uklonil pánovi Zimohradu, než opustil kolbiště.

Večerní hostina byla obrovská. Jídlem, vínem ani kejklíři k pobavení hostů se nešetřilo. Ohař seděl u stolu pána Zimohradu, kde mu jakožto vítězi turnaje náleželo místo pro dnešní večer. Pil víno a sledoval okolí, netečný k pohledům, v nichž bylo zhnusení, opovržení či lítost. Dávno si na ně zvykl.
Najednou postřehl, že ke stolu přichází mladá žena. Okamžik trvalo, než ji poznal. Byla to sestra pána Zimohradu – Arya z rodu Starků. Málem ji nepoznal. Od jejich posledního setkání uplynulo příliš mnoho času, a ona se mezitím proměnila v ženu se svým zvláštním kouzlem. Podlouhlý obličej lemovaly dlouhé hnědé vlasy, spadající jí přes ramena. Jen kolem čela je měla staženy stříbrnou obroučkou. Zpod jemné linie obočí na něj pohlédly inteligentní stříbřitě šedé oči. Sedla si vedle něj, na místo, které jí po právu náleželo. Maličko se posunul a otočil se k ní čelem.
„Zdravím tě, lady Stark,“prohlásil skřípavým hlasem a pozvedl na pozdrav svou číši. Zahleděly se na něj pozorné oči.
„I já tebe, sere Clegane,“odpověděla, jak kázal mrav, a taktéž pozvedla číši, kterou jí již někdo stihl naplnit. Ohař se zašklebil při zmínce o svém titulu. Nikdy o něj nestál a nikdy se o něj neprosil, ale po smrti bratra Gregora se stal jediným žijícím potomkem svého rodu.
„Jak se ti líbil turnaj?“
„Velice, sere, byl jsi ohromující. Tvůj souboj s tím menším šermířem se zapíše do dějin,“prohlásila s očima upřenýma do jeho tváře. Štěkavě se zasmál a všiml si, že na něj nehledí se zhnusením, odporem či falešným soucitem, ale pozorně, a že mu hledí do očí, nikoliv na zjizvenou tvář. Potěšila ho. Byla přesným opakem své jemné a přecitlivělé sestry. Arya byla pravou dcerou severu nebo jemu tak alespoň přišla.
„Nemusíš mi lichotit, vlče,“řekl chladně a chtěl od ní odvrátit pohled, když promluvila.
„Nelichotím ti, sere. Řekla jsem jen pravdu. Nelžu, nemám to zapotřebí a navíc se nerada někomu vlichocuji,“upozornila ho chladným hlasem a její oči se staly dvěma kusy ocele nebo ledu. Pozvedl nad její poznámkou obočí.

Najednou všichni utichli, protože lord Stark se postavil a chystal se promluvit.
„Jak všichni víte, dnešní den, je dnem jména mého syna Eddarda. Já vám však chci oznámit ještě jednu radostnou novinu a to, že se má nejmladší sestra Arya brzy provdá. Po dnešním turnaji jsem se rozhodl,“na okamžik se odmlčel. Davem se prohnalo zběsilé šeptání, stejně, jako se vlna přelije přes útesy, které jí stojí v cestě. Ohař se podíval na ženu vedle sebe a seznal, že je vyděšená, i když se snaží svůj strach skrývat, co nejlépe dokáže. Dokázal pochopit její paniku. Nejspíš bude provdána za nějakého starce nad hrobem, aby přinesla nějakým způsobem výhodný sňatek a povila mu dědice. Litoval ji, ale zároveň mu její muka působila jakési zvláštní potěšení.
„Má sestra se stane ženou sera Sandora Cleganea,“dokončil nakonec. Sandorovi zmrzl uštěpačný úšklebek na rtech a rozšířenýma očima hleděl na ženu sedící po své pravici, která se podle pána Zimohradu a Severu měla stát jeho ženou.

První to nevydržela Arya. Vyskočila na nohy s rukama zaťatýma v pěst.
„Na to nemáš právo, Robe!“zakřičela a všichni vyděšeni ztichli a s napětím očekávaly, co se bude dít. Sandor se také postavil, i když o poznání pomaleji a prozatím mlčel. Lord Stark hleděl na svou mladší sestru, která ho probodávala ledově šedým pohledem.
„Už jsem řekl, Aryo, a tento svazek posvětil i král a královna, když jsem s nimi o tom jednal, takže ticho! Ser Clegane navíc potřebuje milující manželku a ty zase silného manžela, který tě dokáže ochránit a on je jediný, kdo mi pro tu úlohu přijde vhodný,“odpověděl ledově klidným hlasem, i když mu lámalo srdce, že jeho sestra odejde. V duchu si říkal, že je to pro její dobra, že je načase, aby i ona založila svou vlastní rodinu.
„Můj pane, jsem poctěn vaší nabídkou,“řekl Ohař temně podbarveným hlasem, za který skrýval svou nechuť, ačkoliv věděl, že toto se stane dříve či později vzhledem k tomu, že je posledním a k tomu ještě navíc i svobodným dědicem svého rodu, nebyl moc nadšený. Stark mu pokývl.

Sandor si prohlédl Aryu pozorněji. Byla štíhlá, jako proutek a látku jí napínala drobná ňadra, jak vztekem zrychleně dýchala. Nedivil se jí, ani on se nechtěl ženit. On však na rozdíl od ní nemohl odporovat jednomu z nejmocnějších lordů v zemi a jeho rozhodnutí, a tak ho trpně přijal. Na okamžik ji litoval. Její zvláštní krása se k jeho ošklivosti bude skvěle hodit.
„Má paní,“řekl poněkud výsměšným tónem a nabídl jí ruku. Přeměřila si ho ocelově šedým pohledem.
„Bude mi potěšením,“odvětila kysele, na rozdíl od něj nijak neskrývající své rozčilení a podala mu ruku. Přišlo jí, že její křehká dlaň se v jeho obrovské ztrácí. Měla pocit, že by jí jediným stiskem dokázal rozdrtit všechny kůstky. Při té představě se zachvěla.

Pán Zimohradu se spokojeně posadil a při pohledu na pár se napil ze své číše.
„Svatba se uskuteční ještě zde na Zimohradu,“řekl nakonec. Dobře věděl, že jeho sestřička by jinak vzala po cestě k budoucímu manželovi do zaječích. Znal ji až příliš dlouho, než aby něco ponechal náhodě. Bude to tak pro ni lepší, pomyslel si.

Arya Stark těkala zděšeným pohledem ze Sandora na svého bratra sedícího v čele stolu. Sandor pevněji sevřel její ruku a odváděl ji stranou od všech ostatních pohledů. Vedl ji někam, kde by mohli mít soukromí. Chtěl jí vysvětlit, že ani on o tento sňatek nestojí, ale že ani on se nemůže vzepřít rozkazu nejmocnějšího z lordů v sedmi královstvích nebo samotnému králi. Vztekle na něj pohlédla, vytrhla svou ruku z jeho, podkasala si sukně a rychle utíkala pryč do tmy. Sandor si povzdechl a rozběhl se za ní.

Robb Stark se zplna hrdla rozesmál a s ním i všichni, kdo tuto podívanou sledovali. Svazek měl posvěcený i královskou rodinou, což bylo jediné, proti čemuž nemohl vzdorovat ani Ohař. Nebylo jednoduché to vymyslet a ještě složitější bylo to připravit. Jen doufal, že jeho sestra bude šťastná, což byl prvotní záměr, když jí vybíral manžela. Robovi bylo jasné, že bude trucovat, ale že se nakonec podvolí. Svatba bude podle toho, jak přesně se dohodne s Cleganem. Do té doby však on i Arya budou pobývat na Zimohradu, aby se alespoň trochu lépe vzájemně poznali. Nakonec se zhluboka napil vína a pozoroval okolní dění, které se vrátilo k všeobecnému mumraji a hlaholu.