Hydroponic town

Bylo vlhko. po vysokých černých budovách částečně osvícených kužely pouličního osvětlení vycházejícího z chodníků se plazily zelené stonky s listy, které byly do města zavlečeny již před několika desítkami let. Pokojně si rostly po zdech, protože nikomu z obyvatel neškodily, naopak, lidé si nařezávali jejich mohutné lodyhy, které zadržovali vodu. V městě ani neexistoval vodovod, protože každý si ze stonku nabral tolik vody, kolik chtěl. Byla to dokonalá symbióza, neboť lidé jim pomocí svých vysokých příbytků, po kterých se plazily, dopřávali výsluní...alespoň do teď...

...Podchodem se linuly kroky, které v jinak tichém prostředí naháněly trochu strach...díky ozvěně se chůze jednoho člověka zdála jako pochod celé roty pěšáků. v tlumeném světle, které do tunelu vnikalo prostorem mezi stropem a schodištěm, se vyrýsovala postava nikterak velikého studenta biologie...

Josh Plant se právě vracel z přednášky o důležitosti polních rostlin, která ho ani přinejmenším nezaujala. celou dobu jen přemýšlel, co uvaří pro svoji přítelkyni, kterou pozval na večeři. Zdálo se mu, že nemůže být problém vybrat pokrm hodný této události, ale postupně mu docházelo, že to nebude tak lehké. Už ráno zašel do nově otevřeného supermarketu, ale jak tak procházel uličkami, zjišťoval, že maso asi neklapne, neboť dotyčná je vegetariánka, boloňské špageti v sobě obsahují kečup vyráběný v rajčat, které jí drásají jazyk, rizoto je ve své podstatě rýže a ona nesnáší asii, prostě ať hledal, co chtěl, nic nebylo perfektní.

Šlápl do kaluže vody, a pak vystoupal pošpiněné schody...

...POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...