Vlk a pes

Byly to už dva týdny. Dva příšerné týdny od oznámení jejího zasnoubení s Ohařem. A stejně, jako on jí se i ona jemu důsledně vyhýbala. Dokonce už to dospělo tak daleko, že ani nevycházela ze svého pokoje a nechávala si jídlo nosit sem. Nechtěla vidět jeho ani Robba, toho proklatého zrádce. Nenáviděla ho a stejně tak nenáviděla i krále s královnou, kteří souhlasili. Stočila se na posteli do klubíčka a přemýšlela. Věděla, že Robb ji dává hlídat, aniž by to bylo nápadné, ale ona si toho všimla. Toužila utéct nebo zemřít nebo oboje, i když věděla, že se jí to nepoštěstí. Zavřela oči.

Musela usnout, protože ji probudil hluk z nádvoří. Tenhle zvuk znala, bylo to řinčení oceli o ocel. Někdo cvičil. Pousmála se mdlým úsměvem, vysoukala se z postele a přešla k oknu. Opřela se o parapet a shlédla dolů. Cvičili se tam ostřílení mazáci. Slunce se odráželo od jejich mečů, až skoro bolely oči, ale konečně jí to vyloudilo na tváři úsměv. Znenadání koutkem oka zahlédla pohyb. Otočila tam hlavu a spatřila svého snoubence. Udělalo se jí špatně, když hleděla na to, s jakou lehkostí poráží jednoho muže za druhým a nemá na sobě ani prošívanici nebo koženou vestu, aby mu rány neublížily, zatajila dech. O několik minut později stál na nohou jen on. Nemožné, on snad ani není člověk, pomyslela si a nevědomky si přejela dlaní po žebrech, kde stále ještě byly lehce patrné modřiny od jeho rány z turnaje.

Sandor pohlédl vzhůru a v jednom z oken spatřil vysokou, leč drobnou postavu své ženy. Kývl jí na pozdrav a odešel ke studni, kde si na hlavu vylil džber vody, aby ze sebe smyl pot. Ledová voda ho s konečnou platností probrala. Zatřepal hlavou, aby se zbavil přebytečné vody a odešel do zbrojnice, kde se postaral o meč, než ho pověsil na jeho místo, kde si ho půjčil. Trochu litoval, že to nebyl opravdový boj s ostrými meči. Nemůže být každý den dokonalý, pomyslel si s úšklebkem. Po cestě do své ložnice se potkal s Robbem. Lehounce pokývl hlavou.
„Chci s tebou mluvit, sere,“řekl mu narovinu mladší muž. Sandor si povzdechl a vyčkával, co přijde dál.
„Kdy hodláš udat termín svatby?“ Sandor se poškrábal ve vousech a na okamžik se zapřemýšlel.
„Dnes večer, chci se co nejdříve vrátit domů, pane,“odpověděl bez mrknutí oka. Už to chtěl mít za sebou, a čím dříve, tím lépe. Robb Stark pokýval hlavou a odspěchal do kuchyně, aby kuchařům a pomocníkům vysvětlil, že je potřeba vystrojit svatební hostinu pro všechny, kdo tu zůstali od turnaje, což byla skoro polovina lidí.

Celý den přecházel po hradě jako lev v kleci. Zimohrad nebyl jeho domovem a už tu nechtěl dále otálet a navíc jeho žena by měla co nejdříve odjet, než ji napadne další hloupost, jako ten útěk na hostině ten večer, kdy mladý Stark oznámil jejich zásnuby. Přišlo mu, že čas se strašlivě vleče. Nakonec se zavřel v pokoji a snažil se najít nějaké lepší oblečení, v němž se bude ženit.

„Aryo, drahoušku, už je čas,“řekla stará chůva, když vstoupila do jejího pokoje.
„Na co?“zeptala se nechápavě a podezřívavě si ji měřila. Chůva ani nemrkla a promluvila klidným hlasem.
„Za hodinu se přece koná tvoje svatba, maličká,“vysvětlila jí. Arya se překvapením rozšířily oči. Nakonec se zhluboka nadechla a z plných plic zakřičela: „Ne! NE!!“ Chůva se však vzteku své paní nezalekla a pomalu položila na postel bělostné šaty vyšívané stříbrem, které již dávno upravila na Aryinu postavu a na přání její matky je schovávala u sebe. Arya se otočila, jako by jí někdo honil. Sebrala ze stolu tác i s jídlem a nebývalou silou jím mrštila proti dveřím. Jídlo a střepy se rozletěly všude kolem a stříbrný tác hlasitě zazvonil při dopadu na zem. Nepomohlo to. Z očí jí vytryskly bezmocné slzy.
„Chůvo, proč?“ptala se nešťastně.
„Je to náš úděl, dítě,“řekla stará žena s chápavým úsměvem.
„Já nechci!“křičela hystericky přes slzy vzteku a bezmoci, jež jí stékaly po tvářích. Chůva k ní došla a položila jí vrásčitou ruku na paži.
„Klid, dítě, klid. Uvidíš, že vše dobře dopadne. Naučíš se mít svého manžela ráda a poviješ mu děti. Tak jako všechny ženy před tebou, a tak jako všechny po tobě, drahá. Je to náš úděl. A ačkoliv ty si to nemyslíš, tak ženám do rukou meč nepatří nebo ne těm urozeným. Od šlechtičen se očekává, že se budou hezky usmívat, hezky se oblékat, že budou pečovat o svého manžela a povijí mu dědice,“pousmála se a vrásky v obličeji se jí prohloubily.
„Tenhle sňatek nebude šťastný,“odporovala Arya.
„Ale ano, bude. Copak si myslíš, že jsi první žena, kterou provdali proti její vůli?“zeptala se. Arya na okamžik přemýšlela, a pak sklonila hlavu, než zašeptala: „Ne.“
„Tak se tím zkus netrápit. Ve snu jsem viděla bílou holubici a každý ví, že to nosí štěstí,“povzbuzovala ji starší žena. Arya se jí vrhla kolem krku.
„Děkuji,“zašeptala, a když se odtáhla, tak si otřela slzy do rukávu svých šatů, jako když byla malé dítě. Chůva se na ni usmála a otřela jí oči cípem sví haleny.
„Tak je to lepší, divoško moje.“ Arye se při pomyšlení, že odejde ze svého domova, chtělo se jí zase brečet, ale několikerým rychlým zamrkáním slzy zahnala a statečně se usmála. Mám v sobě krev Prvních lidí, nebudu brečet, přesvědčovala se v duchu, zatímco se svlékala ze svých šatů, aby si vzala svatební, do nichž jí bude muset pomoci chůva, protože jejich šněrování je na zádech.

Ohař se oblékl do černého kabátce s výšivkou a plátěných kalhot. Necítil se v tom ani trochu pohodlně, byl zvyklý nosit na sobě zbroj a její tíha mu nyní chyběla. Na obřad si nesmí vzít zbraně, a cítil se tedy, jako nahý.
„Aby je všechny vzali Jiní,“zaklel nahlas a už posté si popotáhl rukávy kabátce. Čím víc se to blížilo, tím nervóznějším se stával. Obával se, co jeho nevěsta zase vyvede. Soužití s ní bude peklem, pomyslel si snad potisící, ale nejspíše poprvé si uvědomil, že se na to vlastně těší. Až nyní si uvědomil, že její divokost ho přitahuje, jako světlo můru. Vyhnal to pomyšlení z hlavy a rozhodl se jít na místo obřadu v božím háji již nyní. Boží háj ho přivítal tichem, byl tu prvním hostem. Nerudně si pomyslel, že to nepotrvá dlouho. A měl pravdu.

Sešla se tu podle jeho mínění minimálně polovina obyvatel a hostů Zimohradu. Ze zvyku sáhnul k pasu, ale nenahmatal tam nic, než látku svého kabátce. V duchu zaklel. Najednou všichni ztichli a otočili se směrem k hradu, odkud přicházela lady Arya Stark. Hleděl na ni, jak kráčí v bílých šatech s vlasy vyčesanými do složitého účesu a staženými stříbrnou čelenkou. Za ruku ji vedl k božímu háji její bratr, nahrazující tak jejího otce. Konečně dospěli až k němu. Robb se zastavil a pustil svou sestru.
„Jako pán Severu a lord Zimohradu ti zde předávám, jako manželku mou sestru lady Aryu Stark. Chovej se k ní s náležitou úctou a náležitě ji ochraňuj,“odříkal Robb svá slova a odstoupil. Sandor natáhl k Arye ruku dlaní nahoru. Arya se na něj ani nepodívala, jen mu odevzdaně vložila do dlaně svou ruku a hleděla na strom tváří, kde již stál oddávající magistr, který svázal jejich dlaně zlatou stuhou. Budou je tak mít po celou dobu obřadu.

„Já lady Arya Stark, slibuji tobě, Sandore Clegane, že tě budu milovat a ctít do konce života nebo dokud nás bohové staří či noví nerozdělí,“odříkala svou svatební přísahu a po celou dobu mu hleděla do očí.
„Já Sandor Clegane, slibuji tobě, při bozích starých i nových, že tě budu navždy ctít a chránit,“odříkal svá slova a nespouštěl pohled z jejích očí, které se stále leskly neprolitými slzami.
„Při bozích starých i nových, vás prohlašuji za manžele od nynějška až do dne vašeho skonu. Bohové vám budiž nakloněni,“ozval se magistr zvučným hlasem a zpečetil tak jejich svazek a sejmul jim z rukou zlatou stuhu. Dav zajásal.

Arya se v duchu rozbrečela, ale navenek se usmívala, zatímco procházela ruku v ruce se svým manželem zástupem svatebčanů zpět do hradu, kde se měla konat hostina.