Světlo života kapitola 9.-Verše
Světlo života kapitola 9.-Verše
Anotace: Již dlouho nepřicházela další kapitola, a tak jsem se rozhodla nějakou napsat.. Asche s Bell sand konečně odhalí tajemství nebo nastane další problém? :-)
Sbírka: Světlo života
KAPITOLA 9.- Verše
„Podívej, prostě je to jednoduchý, oheň nás nemůže popálit a proč asi?? Protože to je ta schopnost, nemůžeme se spálit od ohně, jelikož jsme sami ohněm, chápeš už?“ vyhrkla jsem ze sebe dřív než to prošlo hlavou.
„Ano, máš pravdu, proč mi to nedošlo? Jasně, oheň znamená, že se sami proměníme v oheň, ale ne na oko, avšak uvnitř“ řekla Bella, tak že bylo slyšet, že se jí ulevilo.
„Teď už jen voda a je to, prozatím.“
Bylo to divný, ale zničehonic se mi hlavou prohnal rým, jako mráz po zádech nebo pták po obloze, bylo to úžasný. Chtěla jsem ho hned vyslovit, ale nešlo to.
„Hele Asche, myslím, že ta voda bude to samí jako oheň, prostě se pod slupkou kůže proměníme ve vodu stejně jako v oheň.“
„Máš pravdu, nejspíš to tak bude.“ Vydala jsem ze sebe stěží pár slov.
Následovala chvilka ticha, kdy mi opět hlavou proletěly verše.
Oheň je nespoutaný,
Jako Vesmír,
Je vodou nemilovaný,
Snad časem vejdou ve smír,
Jaká schopnost v tobě číhá,
Vodo všech potůčků, řek i moří,
V sobě to nést je velká tíha,
Uhasíš vše, co hoří.
Jak mě to mohlo napadnout? Je to tak nádherné, tak čisté, tak nezkažené. Nikdy jsem na básně nebyla, pro mne to bylo příliš blond, ale teď jako by mi sami lezly z hlavy a nemusela jsem o tom ani přemýšlet. Už, už jsem je chtěla vyslovit, ale opět se mi jazyk zastavil na půli cesty.
„Myslím, že bychom měli něco říct, abychom odhalili ta tajemství vody, nějaký rým, či spojení více veršů nebo tak, ale nic mě nenapadá.“ Řekla Bella, a mně přitom přejela mrazivá ruka po zádech, snad se Belle nehoní hlavou to samé jako mně?
„Něco mě už napadlo, ale ať se snažím sebevíc prostě, to nemůžu vyslovit“
„To je divné, mě jakoby se dělo to samé, v hlavě si verše v pohodě dokážu představit, ale když je pak chci vyslovit, promění se v písek, který se ztratí v těch nejmenších skulinkách mé hlavy.“
„Oheň je nespoutaný,
Jako Vesmír,
Je vodou nemilovaný,
Snad časem vejdou ve smír,
Jaká schopnost v tobě číhá,
Vodo všech potůčků, řek i moří,
V sobě to nést je velká tíha,
Uhasíš vše, co hoří.“
„Podívej, prostě je to jednoduchý, oheň nás nemůže popálit a proč asi?? Protože to je ta schopnost, nemůžeme se spálit od ohně, jelikož jsme sami ohněm, chápeš už?“ vyhrkla jsem ze sebe dřív než to prošlo hlavou.
„Ano, máš pravdu, proč mi to nedošlo? Jasně, oheň znamená, že se sami proměníme v oheň, ale ne na oko, avšak uvnitř“ řekla Bella, tak že bylo slyšet, že se jí ulevilo.
„Teď už jen voda a je to, prozatím.“
Bylo to divný, ale zničehonic se mi hlavou prohnal rým, jako mráz po zádech nebo pták po obloze, bylo to úžasný. Chtěla jsem ho hned vyslovit, ale nešlo to.
„Hele Asche, myslím, že ta voda bude to samí jako oheň, prostě se pod slupkou kůže proměníme ve vodu stejně jako v oheň.“
„Máš pravdu, nejspíš to tak bude.“ Vydala jsem ze sebe stěží pár slov.
Následovala chvilka ticha, kdy mi opět hlavou proletěly verše.
Oheň je nespoutaný,
Jako Vesmír,
Je vodou nemilovaný,
Snad časem vejdou ve smír,
Jaká schopnost v tobě číhá,
Vodo všech potůčků, řek i moří,
V sobě to nést je velká tíha,
Uhasíš vše, co hoří.
Jak mě to mohlo napadnout? Je to tak nádherné, tak čisté, tak nezkažené. Nikdy jsem na básně nebyla, pro mne to bylo příliš blond, ale teď jako by mi sami lezly z hlavy a nemusela jsem o tom ani přemýšlet. Už, už jsem je chtěla vyslovit, ale opět se mi jazyk zastavil na půli cesty.
„Myslím, že bychom měli něco říct, abychom odhalili ta tajemství vody, nějaký rým, či spojení více veršů nebo tak, ale nic mě nenapadá.“ Řekla Bella, a mně přitom přejela mrazivá ruka po zádech, snad se Belle nehoní hlavou to samé jako mně?
„Něco mě už napadlo, ale ať se snažím sebevíc prostě, to nemůžu vyslovit“
„To je divné, mě jakoby se dělo to samé, v hlavě si verše v pohodě dokážu představit, ale když je pak chci vyslovit, promění se v písek, který se ztratí v těch nejmenších skulinkách mé hlavy.“
„Oheň je nespoutaný,
Jako Vesmír,
Je vodou nemilovaný,
Snad časem vejdou ve smír,
Jaká schopnost v tobě číhá,
Vodo všech potůčků, řek i moří,
V sobě to nést je velká tíha,
Uhasíš vše, co hoří.“
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.