Světlo žívota kapitola 10.-Voda

KAPITOLA 10.- Voda

Slova, jakoby se vyslovila sama, ale s nádechem mého hlasu. Bella měla hlavu sklopenou tak, že jí její rudé vlasy spadaly přes její bledý obličej.

„Asche, podívej se na naše ruce!“ řekla panicky a přitom z Belliných vlasů natahovala ruce a teprve poté jsem si všimla, že Bella má světle modře nalakované nehty. Bylo to divné, Bella si nikdy nelakovala nehty, teda alespoň jsem ji nikdy s nalakovanými nehty neviděla.

„Proč máš nalakovaný nehty?“tázala jsem se, ale trošku s ústupem.

„Tak se podívej na svoje, proč je máš nalakovaný ty?“ odpověděla a já upřímně doufala, že to myslela ironicky.

Když jsem zvedla ruce na úroveň očí, zjistila jsem, že to ironie opravdu nebyla. Moje nehty byly stejně barevné jako ty Belliny. Přál jsem si aby se to nějak vysvětlilo. Moc jsem to přála, opravdu moc, na nic jiného jsem nemyslela, tohle bylo přání celého mého nitra…

„Asche!! Dávej pozor, vždyť…“

Bella mě probudila z mého snění a já jsem otevřela oči. Pod nohama jsem cítila mokro, podívala jsem se tam a všude byla voda. Můj zrak opět přešel na ruce a k mému překvapení z konečků mích prstů tryskala voda. Podívala jsem se na Bellu, která měla stejný problém.

„Bello, vím jak se toho zbavit, musíme si v nitru duše přát, aby to zmizelo, teda alespoň tak jsem to přivolala“ křičela jsem, abych přehlušila malé vodopádky dopadající na své bratry na zemi.

„Cože? Ty jsi to přivolala?? Jsi blázen?“ Opětovala mi.

„Potom ti všechno řeknu, ale teď nemáme čas, rychle soustřeď se!“

Obě dvě jsme zavřely oči a pekelně se soustředily na jedinou věc, na spásu. Moc bych si přála, aby všechno co se událo, zmizelo, je to přání mého nitra, opravdu si to moc přeju! Ale nic, nic nepřicházelo a vodu jsme měli až po kolena. Opět to tu bylo, zase slova, která se rýmovala, jako by se sama zveršovala.

„Vodo opusť nás,
Přestaň potápět svět.
Pro tebe je to slast,
Pro mne pár posledních vět,
Už dost!“

Následovala tma a já přemýšlela o těch slovech, co jsem sama vyslovila. Když se znovu rozsvitlo, nebylo znát ani po kapičce vody a naše nehty měli již opět normální barvu.

„Asche, co to mělo znamenat?“