Mé jediné přání - mezivstup (část 7.5)

Ve velké místnosti, jejíž stěny byly pokryty fotografiemi a obrazy velkých mágů a čarodějů historie, proti sobě stáli tři lidé. Zkušené oko by poznalo, že se jedná o klubovnu studentské rady. Hlavní světla byla zhasnutá a okna zatažená, nicméně ve středu místnosti, na stole, u nějž bylo sedm židlí stál drobný zdroj světla – elektrická lucerna na baterky, která jen mírně, z lehka ozařovala místnost. Na stole rovněž byla šachovnice s figurkami. Dvě postavy byly vyšší, jedna nižší, přičemž vyšší a nižší stály vedle sebe naproti druhé vyšší, asi dva metry od ní. Osamocená postava neměla masku, zatímco další dva měli své obličeje zakryté.

Mladík bez masky se usmál a promluvil. „Jak to dopadlo?“ zeptal se klidně. „Předsedo Rimude, je mi líto, ale nepodařilo se nám dosáhnout požadovaných výsledků. Dříve než na místo dorazil Nerit Morgen, bylo všech šest našich návnad eliminováno viceprezidentem Sidorem. Oba jsme toho byli svědky.“ odvětila druhá vyšší postava. Nižší postava se však, slyšíc tato slova, rozesmála jemným dívčím hlasem, nicméně krutost smíchu děsila, neb se k hlasu naprosto nehodila.

„Nesouhlasíš snad, Šedá?“ zeptala se vyšší postava s maskou rozčileně a zaskočeně. „Pořád nechápu, jak se idiot, jako jsi ty, Horane, mohl stát členem studentské rady, i když jenom stínovým. Nech jednat lidi, kteří mají mozek v hlavě nejen pro parádu. Pokud s tím nesouhlasíš, stačí říct mé jméno... počkat, zapoměla jsem, ty ho neznáš, protože stejně jako ty, jsem stínový člen vybraný prezidentem, a jen předseda, který mě sám přijal, zná mou identitu a zatímco zjistit, kdo skutečně jsi, mi trvalo dva týdny, ty už se zjistit, kdo jsem, snažíš neúspěšně půl roku.“ odbyla ho dívka povýšeně se smíchem. Maskovaná postava, oslovená jako Horan na to odpověděla tichým zamumláním velice urážlivého oslovení.

„Šedá, k jakým závěrům jsi tedy došla? Podle toho, jak to popisoval Horan bych si myslel, že se Nerit vůbec nedostavil.“ ptal se předseda rady. On i maskovaná dívka Horanovu poznámku ignorovali. „Nejprve tedy, dostavil se. Sice pozdě, avšak přeci. Když šéf té bandy návnad skoušel zabít Sidora kouzlem ze zadu, reagoval. Na základě pozorování mohu stanovit pět klíčových bodů, dle nichž můžeme určit Neritův bojový potenciál. První bod – naučil Naroki, klíčovou osobu v naší pasti, magickou střelu – složité kouzlo, jehož teorie se učí až v posledním ročníku a do praxe vstupuje až na vysoké škole. Druhý bod – sám ovládá magickou střelu, a to bez zaříkání. Třetí bod, byl schopen určit přítomnost Horana. Čtvrtý bod, nebyl schopen určit mou přítomnost. Pátý bod – ten nejdůležitější, na útok šéfa těch zmetků reagoval dřív, než ten začal kouzlit. Jsem si tím jistá. Jediná možnost je, že i on má nějaký démonický atribut, nejspíše zrakového charakteru. Shrnuto, sečteno, rozhodně patří do padesátky nejmocnějších studentů na škole. Žádám o to, aby byl Horan přeložen na úkol bližší jeho vlastnostem a záležitost Nerita Morgena byla přenechána mě. Ostatně... jsem proto ideální ve všech ohledech.“ ohlásila své závěry dívka, zvaná Šedá. Horan měl v úmyslu ke konci cosi říci k svému přeložení, ale předseda rady ho zastavil gestem

„Vynikající práce, Šedá, vzhledem k tomu, co se stalo s naší pastí, jsem tak dobrý výsledek neočekával. Analýza hodná expertky v nenápadnosti. Přenechávám tuto kauzu tedy v tvých rukách. Do konce měsíce očekávám detailní analýzu jeho nebezpečí pro nás, jeho slabých bodů, jeho schopností a návrhy strategií k jeho odstranění. Horana vskutku přeložím, dokud nepřijde čas eliminace, bojový expert by v tvé práci stejně jen překážel. Využij všech prostředků k získání co největšího množství informací o Neritovi Morgenovi.“ řekl předseda studentské rady s úsměvem.

„Ovšem, ale nechci Horanovu pomoc ani co se týče eliminace. Dokážu to zvládnout sama.“ Horan se rozčílil. „Nevyskakuješ si moc, Šedá? Já jsem osmý nejmocnější magický student na téhle škole. Měj to v paměti.“ řekl vztekle. „Omyl.“ řekl sám předseda. „Dávno ne. Šedá dosáhla šestého místa, ty jsi poklesl na jedencté. Ale neděs se, co se týče hrubé síly, pořád jsi bez konkurence... tedy kromě našeho vicepředsedy, samozřejmě.“ oznámil. Honar již mlčel, ale bylo jasné, že měl špatnou náladu.

„Prezidente, mohu vás ujistit, že na konci tohoto měsíce nebude již Nerit Morgen mezi živými. Ovšem obávám se další intervence ze strany Sidora Kala, to by mohlo mé plány překazit. Mám doufám vaše povolení zabít pár 'nevinných', kteří se potulují kolem Nerita?“ zeptala se dívka. „Musím to opakovat? Jsme studentská rada, nejsme klub vrahů, řezníků a katů, my nezabíjíme své spolužáky, to co děláme má smysl. Nerit Morgen je výjimka. Jediná výjimka, kterou povoluji, protože to co udělal narušilo velmi významným způsobem naši politiku a ohrozilo hodnoty, které se snažíme budovat. Svým soubojem s Kanakem, přesněji svými vítěznými požadavky, narušil zdejší atmosféru, to se musí zarazit, než se z toho stane zvyk. Avšak jakékoli vedlejší oběti, záhadná úmrtí a podobně v jeho okolí nebudu trpět, a pokud k nim dojde, budeš se za ně zodpovídat, rozumíš, Šedá? O Sidora Kala se postará náš vicepředseda, už dlouho se na to těší.“ řekl klidným hlasem.

„Co uděláme s těmi šesti červy, které jsme použili jako návnadu?“ zeptal se ještě Honar. „Coby? Nesplnili úkol, který měli splnit... ačkoli pravda je, že když jsme jim jej zadávali, věděli jsme, že toho nebudou schopni. Zbytečně vydávat peníze na jejich záchranu? Proč? Ti druháci z éčka mají smůlu, budou vyloučeni. Stejně nikdy za moc nestáli. Poinformuj je o tom, že pokud budou chtít cokoli říci o studentské radě, jakkoli se na nás budou odvolávat, jediné, čeho dosáhnou, bude můj vztek. A oni dobře vědí, co to znamená, že? Tímto ukončuji tuto schůzku. Nezkažte nic, nerad bych po vás uklízel.“ řekl ještě předseda studentské rady. Dvě postavy s maskami se v ten okamžik rozplynuly, jako by šlo o přeludy, a o pár vteřin později zavrzaly otevírající se dveře.

Obě osoby v maskách, neviditelné oku opustily takto místnost, zatímco ze dveří dovnitř proniklo světlo zapadajícího slunce. Předseda studentské rady roztáhl závěsy, čímž místnost již kompletně zaplavilo světlo a zamířil k šachovnici. Na své straně měl, zcela mimo políčka, uloženo sedm černých figur, krále, královnu, věž, dva koně a dva střelce, na bílé straně pak byl král, královna, dvě věže, střelec, jezdec a pěšec. Zvedl bílého střelce, a pohazoval si s ním z ruky do ruky. „Nerit Morgen. Způsobil jsi nám problémy během prvních dvou dnů na škole. Doufám, že jsi připravený nést následky.“ řekl si sám pro sebe a usmál se, načež střelce vrátil na své místo a pak s hrdým pohledem v tváři opustil místnost.