Mé jediné přání - část devátá

Byli zhruba v půli cesty ke skupině čtyři, když jim jejich „mobily“ zapípaly. „Co se stalo, Nayo?“ zeptal se Nerit. „Právě je konfrontoval tým číslo pět. Jeden z pětky byl eliminován.“ odvětila ta. Další pípnutí. „Dva dole, dva zbývají… je vidět, že tým čtyři je dobrý.“ dodala. „Ovšemže. Arzael a Erza jsou oba hodně dobří sami o sobě, rozhodně je nelze podceňovat.“ řekla Finra a přitom pohlédla na Nerita. Ten se zatvářil nepříjemným způsobem na zlomek vteřiny a pak nasadil neutrální tvář.

Mobil zapípal po třetí a po čtvrté, jen s vteřinovým tichem mezi pípnutími. „Zdá se že další týmy se do toho taky pustily.“ Pípání pokračovalo a oni ztratili přehled o tom, kolik lidí vypadlo. „Pátý tým eliminován čtvrtým týmem beze ztráty.“ oznámila Naya znovu po necelé minutě. „Jsme od nich dvě stě metrů, za tímhle ohybem v levo je uvidíme.“ dodala. „Stát.“ zastavil všechny Nerit. „Dál půjdu sám. Pokusím se vyjednat mír. Zůstaňte tu, dokud nebudete mít potvrzenou mou smrt, nebo dokud se pro vás nevrátím.“ řekl s klidem. Pak pozvedl obě ruce, aby dal na jevo, že nehodlá bojovat a vyrazil vpřed. Hleděli na něj, dokud jim nezmizel za rohem.

Když prošel zlomem, spatřil je. Ovšem, i oni měli „mobily“, takže znali jeho pozici a očekávali ho. Byli v pozoru, všichni, včetně Erzy. Přecijen to byla pořád „hra“, i když vítěz měl dostat peníze. „Přicházím v míru s oboustraně prospěšným návrhem.“ řekl nervózně. Yuta, Erzina kamarádka na něj hleděla s opovržením, ale i ona se zdržela magického útoku. „O jaký návrh jde?“ zeptal se Arzael, pasujíc se tím do pozice vůdce. „Spojenectví. Uzavřeme spojenectví, počkáme, až se naši nepřátelé navzájem pobijí, a potom vyrazíme za skutečným úkolem téhle hry – společně porazit naši novou učitelku. Protože, ruku na srdce… není tu tým, který by sám o sobě mohl eliminovat učitelku, i když z nás všech vy k němu máte nejblíž, pořád je silový rozdíl moc velký.“ zněl Neritem předložený návrh. „Když se spojíme všichni, budeme mít naději.“ pokračoval. „Ale budu potřebovat převzít absolutní velení. Pak máme šanci učitelku obrat o ty peníze, které si pak férově rozdělíme – pětadvacet stříbrných pro každého.“ dokončil s úsměvem.

Po dlouhém jednání se nakonec oba týmy spojili. Dohoda byla akceptovaná především díky tomu, že Nerit byl Erzin nevlastní bratr, proto bylo férové dělení peněz očekáváno od obou stran. Ostatní týmy se mezitím navzájem vyvraždily a ve snížených počtech vyrazili k učitelce. Zdálo se, že na rozdíl od týmu šest a čtyři postrádali strategii, ale Nerit se nedivil – bylo logické, že nikdo nechtěl dlouho uvažovat nad strategií, když tohle byla jejich první praxe, navíc třetí den školy. Navíc málokdy byli ti nejprůbojnější zároveň těmi nejchytřejšími. A tak po hodině a půl byly týmy šest, čtyři a třináct jediné nevyřazené týmy. Tým třináct pak reprezentovala jenom samotná učitelka Asera Renan. Tehdy se aliance týmu šest s týmem čtyři dala do pohybu.

„Takže jste rozuměli všemu? Formace tvaru misky, útočná magie, já se budu držet stranou. Uzavřete ji pak do kruhu a budete útočit ze všech stran.“ řekl Nerit. „Nerite, popravdě, proč se toho nebudeš účastnit? Proč se hodláš držet v zadu? Skoro to vypadá, jako by ses nás chystal podrazit.“ reagovala Yuta ostře. Nerit se usmál. „Mám k tomu důvody. Až přijde čas, pochopíte. Pokud bych vás podrazil, můžete o tom informovat Leoda, vsadím se, že by mi vyprášil kůži.“ odvětil. Erza to potvrdila s úsměvem, Leod Morgen by Nerita vskutku hodně seřval, kdyby nedodržel dohodu s Erzou.

Vstoupili do obrovské kruhové místnosti s poloměrem snad dvě stě metrů. Nerit se na chvíli zastavil u vchodu. Uprostřed místnosti na ně čekala čarodějka. Hůl držela v levé ruce, pohled namířený na ně. „Nezapomeňte – miska, uzavřít, a chrlit kouzla.“ řekl Nerit a vložil si ruce do kapes. Boj započal. Sedm magických studentů zahájilo své útoky, učitelka se jim však snadno bránila, ještě než se miska začala uzavírat, padla Naya k zemi, zasažená ohnivým kouzlem. Zbylí studenti zpanikařili. „Nevšímejte si toho, Naya nedávala pozor, to proto ji učitelka dostala. Držte se plánu!“ křikl Nerit.

Zbytek obou skupin se skutečně začínal rozestupovat do kruhu. Čarodějka nyní měla ruce plné práce. A tak začala používat účinější, ale energeticky náročnější kouzla. Výsledkem byla smrt a rozplynutí Araela Tishara, vůdce čtvrtého týmu. Zbylých pět magických studentů přitvrdilo, ale postupně padali, Yuta, Takara, Finra, Erza, a nakonec Mirvan. Z učitelky se lil pot. „To bylo unavující.“ oddechla si a věnovala pohled poslednímu studentovi – Neritovi. Ten však nikterak nereagoval. To ji zmátlo. „Nebudeš se bránit? Ostatně, proč ses dřív nepřidal ke svému týmu?“ zeptala se. „Dvacet pět stříbrných mi za námahu nestojí. Nemám zájem použít své schopnosti, i kdyby mě to mělo stát hru, pokud se odměna nezvýší.“ řekl drze. Učitelka mu hleděla do očí, po tom, čeho tu byl svědkem, to myslí vážně? Vážně doufá, věří, že ji může porazit? Usmála se. „O kolik?“ zeptala se.

„Musí jít o peníze? Chci volný přístup do zdejších tréninkových hal. Sice jsem se sem již dvakrát dostal díky své známosti, ale chci mít permanentní přístup. Pro sebe a kohokoli, koho sem pustím.“ řekl Nerit klidně. „Pokud vyhraješ.“ dodala za něj učitelka, aby se ujistila. „Ovšem.“ potvrdil Nerit klidně a jeho obličejem se prohnal ďábelský úsměv. „Přijímám. Tak se ukaž.“ odvětila čarodějka.

Nerit vyjmul ruce z kapes. Zaujal magický bojový postoj. Jeho pohled byl klidný, a nezvykle ostrý, jako by pronikal kůží až na samou dřeň podstaty duše – obzvláště když pohlédla do jeho levého oka, zdálo se jí, jako by ji cosi drtilo. Čarodějka naproti tomu byla unavená, což platilo i pro její pohled, ale měla samozřejmě silovou převahu. „Nebyla to špatná strategie. Jen je smůla, že mi zbylo více než dost energie na to, porazit takového smrkáče, jako jsi ty.“ řekla s klidem. Nerit mávnul oběma rukama. Z jeho rukou naráz vyletěly čtyři ohnivé střely a zaujmuly formaci čtverce před Neritem. „Vynikající kontrola, ještě jsem neslyšela o lidech, kteří dokáží provést čtyři kouzla naráz už na střední magické škole.“ pochválila ho. „Ale to je bohužel pořád nedostačující.“ řekla sebejistě. V ten okamžik všechny čtyři sféry vyrazily na svůj cíl.

Učitelka máchla pravou rukou a vytvořila vlnu záře. Všechny ohnivé střely se začaly proplétat, aby unikly vlně a mohly proniknout k čarodějce, avšak z vlny vyrazily čtyři paprsky a sejmuly všechny čtyři projektily, načež vlna pokračovala zeslabená dál. Nerit použil skok dozadu, silově podpořený podobně jako při souboji s Kanakem, aby vlně unikl. Když dopadl, vlna se už pod ním prohnala. Navíc byl nyní alespoň o deset metrů dál než předtím, takže je nyní dělilo něco přes čtyřicet metrů. „To je zlé.“ řekl Nerit nahlas, aby ho učitelka slyšela. „S tímhle jsem nepočítal.“ dodal. Čarodějce se tváří prohnal vítězný úsměv. V ten okamžik Nerit začal prchat.

Učitelku to na několik vteřin zarazilo. Co je to za nesmysl? Proč prchá? Nemůže mi uniknout, kam by mohl? Pomoc nikde nezíská, všichni již byli vyřazení. To je vážně tak hloupý? Kdyby stála proti normálnímu nepříteli, tak by v daný okamžik ani na okamžik nepolevila v ostražitosti. Ostatně by to mohla být past. Avšak proti ní stál ani ne šestnáctiletý student, proto její mysl upadla do jakéhosi odpočinkového nastavení a o této možnosti ani neuvažovala, když za ním vypálila dvě ohnivé střely a rozběhla se, pronásledujíc ho. Neritovi samozřejmě nedělalo mnoho problémů se střelám vyhnout ani udržovat konstantní vzdálenost.

Vběhl do ústí chodby, kterou početná skupina přišla. „Tohle je lepší.“ řekl a obrátil se klidně k učitelce. Té hlavou proběhla analýza jeho chování. Tak o to mu šlo, limitovat úhel útoku? Ale tím mi dává převahu, hlupák. V souboji čarodějů nesmí žádný účastník ztratit mobilitu, protože existují brutální kouzla, která prorazí a zničí prakticky vše, a ačkoli jejich nepřesnost a neovladatelnost je činí v klasickém mobilním souboji nepoužitelnými, pokud dojde k omezení pohybu jednoho z účastníků, jako třeba nyní, druhý ho může přimět si vychutnat nějaké takovéto kouzlo v plné síle.

Učitelka se zastavila na okraji vstupu do chodby a začala vyvolávat kouzlo. Postřehla jemný pohyb levé ruky mladíka, a teprve když o tisícinu vteřiny ucítila ze spodu rychle se šířící teplo, sice neprovázené bolestí, která v této simulaci neexistovala, věděla, jakou chybu udělala. Vstoupila na jeho past. Mladík nyní aktivoval kouzlo ohnivé pole, což vedlo k tomu, že celá oblast s učitelkou téměř ve středu v zlomku vteřiny vzplála. To ovšem znamenalo, že tuhle past musel nastražit, když se svou skupinou vstupoval do místnosti. Měl snad již tehdy v hlavě tento záložní plán? Očekával, že jeho skupina prohraje a přesto ji byl schopen obětovat, aby vyhrál? Ačkoli šlo o pouhou hru, simulaci, cítila, jak jí mrazí v zádech. Taková strategie, jež počítá… ne, jež je založená na smrti přátel, byla děsivá, ať už šlo o smrt reálnou, či ne. Pokoušela se přerušit vyvolání, které zrovna chystala, a odstínit oheň štítem, avšak bylo již pozdě na reakce. Její vize zčernala a ona cítila, jak se vrací zpět do vlastního těla. Sňala si helmu z hlavy. A vydechla si vyčerpáním a vztekem.

Byla na sebe rozčilená. Byla to jednoduchá past. Hloupá past. Nepovažovala ho za nebezpečného nepřítele a nechala se nachytat. Samozřejmě, ten blázen neměl šanci vyhrát normálně za žádných okolností. A kdyby ho brala vážně, vyhrála by. Ale i tak... to byl chvályhodný výsledek. Navíc proti ní dokázal sjednotit dva týmy. Nevěděla jeho jméno, a tak se podívala na výsledkovou obrazovku. Nerit. Nerit Morgen. To jméno si vryla do paměti. Otevřela si dveře a zamířila do hlavní haly.

V hlavní hale už se shromáždili všichni zúčastnění. Studenti mezi sebou vzrušeně diskutovali. „Vážně porazil učitelku, čarodějku?“ ozývalo se. „To určitě nebude jen tak.“ „Viděli jste jeho duel s Kanakem? Teď navíc porazil učitelku. To je šílený!“ Učitelka neměla chuť je vyvést z jejich iluzí. Ten Nerit si rozhodně zasloužil uznání, ačkoli past byla primitivní. Jestli jim to vysvětlí, nebo ne, ponechá na něm. „Tímto tedy prohlašuji tým číslo šest za vítěze. Všichni členové tohoto týmu dostanou padesát stříbrných.“ oznámila nahlas. Studenti pokračovali v diskuzích.

Získané peníze si skupina šest spravedlivě podle dohody rozdělila se skupinou čtyři. „Jak jsi jí probůh porazil, Nerite?“ divila se Erza. Nerit nasadil vítězný, tajemný úsměv. „To je obchodní tajemství.“ řekl, čímž jakékoli další otázky ohledně svého boje zablokoval. „Co si za ty peníze pořídíš, Nerite? Slyšel jsi o tom, že Neživí Umrlci vydali nové CD? Slyšela jsem, že se dá sehnat od čtyř stříbrných.“ diskutovala v skupince, vytvořené setkání bývalého týmu šest s týmem čtyři Finra. Nerit vytáhl odkudsi peněženku a z ní vytáhl pět pěti-zlaťákových bankovek a připojil k nim novou, pětadvaceti stříbrňákovou. Zbytek skupiny nevěřícně zíral na bankovky.

„Plánuješ si snad pořídit nové auto, že sebou nosíš takovou hotovost?“ zeptala se naprosto zaskočeně Finra. „To je jen pár drobných, co s sebou nosím pro případ nouze. V bance mám uloženo podstatně víc... asi sedmdesát zlatých, abych byl přesný.“ řekl přesvědčivě a hrdě. Až příliš přesvědčivě. Aha, došlo Finře, o tohle mu jde. Finra netušila, jak Nerit porazil učitelku, ale byla si jistá, že to nebylo kvůli tomu, že by Nerit byl lepší co se magie týče. Samozřejmě, pokud se zprávy o tom, že „porazil“ učitelku roznesou po škole, už se nenajde nikdo, kdo by se pokoušel ho dostat ze druhé A duelem. Všichni by z něj měli příliš velký strach. Pokud navíc odhalí velké množství peněz, nenajde se nikdo, kdo by si troufl mu odporovat – takové množství peněz dává tušit kontakty na vyšších místech a navíc, pokud by mu někdo přeci jen usiloval o život, netroufne si na to jinak než ve skupině, kde však pro změnu hrozí, že nějaký člen té skupiny informuje Nerita, očekávaje peníze na oplátku.

Byl to poměrně rozumný plán, se spoustou výhod, avšak i s velkým množstvím nevýhod. Finra se usmála, obohacená novým poznáním a rozhlédla se. Zdálo se, že nikomu jinému z celé skupiny to nedošlo. Pak její pohled padl na Nayu. Ta se poměrně nepříjemně tvářila, pak však nahodila stejně překvapený výraz. Ano, Nerite, zdá se, že tvůj plán funguje... Otázka zní, zda ti, jichž je potřeba se bát nejvíc, budou rovněž vyděšeni. Spíše ne...

„Nyní bych chtěla promluvit o něčem důležitém. Jistě jste slyšeli o Dvanáctce, hře v níž dva týmy o dvanácti hráčích bojují proti sobě v simulační hře, podobně jako dnes. Tato hra je jak jistě víte velmi populární, a školní tým koná koncem příštího týdne nábor – pro studenty druhých a vyšších ročníků. Více k tomu nám již poví Rudan Grendolf ze třetí A, vůdce školního týmu Dvanáctky a vícepředseda studentské rady.“ oznámila učitelka a předala tak slovo. V ten okamžik se vedle ní jako ze vzduchu zjevil student v bílé uniformě, vysoký blondýn s jizvou na pravé líci, která hyzdila jeho jinak pohlednou tvář. Na zádech měl připevněné dvě pochvy s meči, přičemž jeden byl krátký a druhý střední délky.

„Zdravím vás všechny, drazí spolužáci z nižších tříd.“ promluvil příjemným milým hlasem. „Dříve než promluvím, chtěl bych vám všem říci, že jste vynikající ročník. Ačkoli to tak nejspíše nevnímáte, bez pomoci každého, ano, skutečně každého z vás, by bylo jistě nemožné pro vítězný tým porazit učitelku. Ať již jste padli v boji s jinými týmy, či přímo se 'závěrečným bossem', svou měrou jste přispěli k její porážce, pokud nevěříte, zeptejte se sami. Můžete být na sebe všichni hrdí.“ zahájil řeč umně.

„Nyní bych, pokud vám to nevadí, přešel k hlavnímu tématu – náboru do týmu Dvanáctky. Jak jistě víte, Dvanáctka je velice zábavná aktivita, skrz kterou je možno reprezentovat naši školu. Navíc se vám připočítá pár bodů k zkouškám kvalifikovanosti, ke kterým dochází na konci čtvrtého ročníku, a těch pár bodů se rozhodně hodí k upevnění pozice – aby jste si byli jisti, že vás univerzita, na niž míříte, ať již mágská, čarodějná, alchymistická, či kterákoli jiná přijme. Pokud se náš tým dobře umístí, a upřímně, tak se stává každý rok, dokonce dojde na finanční ocenění, jenž může nabývat hodnoty až několika zlaťáků.“ vedl svou dlouhou řeč. Většina studentů mu visela na slovech, po poslední větě se ozvalo několik 'Ach!' a 'Och!', nebylo divu. Slovní spojení „Několik zlaťáků“ bylo pro šestnáctileté studenty příliš.

„Pokud se obáváte o to, že v týmu dvanácti lidí pro vás není dost místa, tedy nejste dost dobří, rád bych vás ujistil, že název je zavádějící – Dvanáctkový tým má pětadvacet členů – kvůli cvičení, samozřejmě. A ačkoli pozice náhradníků a pomocníků s cvičením nezní lákavě, i ony jsou, pokud dojde k vítězství týmu, finančně oceněny. Celkově se tento rok uvolnilo sedm míst.“ držel si pozornost Rudan. „Nyní, když jsem zde, mé oči padly na několik studentů, u nichž bych byl obzvláště rád, kdyby se dostavili na nábor, avšak nemohu jim to vnucovat. Jedná se o tyto tři studenty... Erzu Morgen, Finru Daikan a Nerita Morgena.“ řekl a pak se odmlčel. Studenti si mezi sebou začali povídat.

Finra se naklonila k Neritovi. „Povšimni si, jak jsou všichni tři jmenovaní členy magického přípravného kroužku. Tohle je jasná past. Jestli si myslí, že se na to necháme nachytat...“ říkala, když v tom ji Nerit přiložil prst k ústům, načež vyšel Rudanovi vstříc. „Můžeš se mnou počítat.“ pravil klidně a s úsměvem. Erza zaskřípala zuby a Finra zavrtěla nevěřícně hlavou. „Jak jsem mohla zapomenout... Tenhle šílenec jde do takovýchto věcí po hlavě.“ zamumlala si.

Nerit se usmíval. Věci se vyvíjely nečekaným směrem, ale on věděl, že musí reagovat. Dobrovolně vstoupil do války, jenž je na této škole vedena již dekády a jenž se držela po celou dobu v patové situaci. Má-li být absurdní systém organizované šikany, vedený studentskou radou, rozbit, je potřeba začít hrát novým způsobem. Jeho ruce se třásly vzrušením, temnější stránka jeho osobnosti, ještě před chvílí spící v hlubinách, vstoupila do jeho vědomí a nyní jej plnila touhou po boji.

Rudan ze sebe dostal překvapený výraz, který se rychle změnil v úsměv. Ten idiot do toho opravdu jde? Co si probůh myslí, vážně si je tak sebejistý, že vstoupí do týmu a nechá se dokonale zanalyzovat, vážně mu nezáleží na tom, že ukáže své karty? Pokud ho přijme, je to skvělá možnost, jak získat více dat. Na druhou stranu tím naštve Šedou, která chce tohoto idiota odstranit sama. Ale... „Myslím, že tebe, Nerite Morgene, můžeme přijmout okamžitě. Ostatně dnešní výsledek mluví za vše.“ pravil a pak pokračoval. „Nyní chci upozornit na přesné detaily náboru... Bude se konat příští týden v úterý po třetí hodině odpoledne zde, v této hale. Těším se na vás. Obzvláště na tebe, Nerite.“ dokončil a pak důstojně odešel.

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-