Mé jediné přání - část desátá

„Ty jsi zešílel! Vážně chceš jít na ten nábor?“ ptala se Erza rozčileně. Seděli nyní v klubovně. Byli tu dnes zcela všichni, Erza, Finra, Nerit, Sidor, Nira, Rakon a Neritovi dosud neznámý rusovlasý mladík ze čtvrté A, jenž se představil jako Aledor Hanis. „Ovšem… dali si práci s tím mě pozvat, přece je nezklamu.“ řekl klidně Nerit. Sidor se na něj rozčileně zamračil. „Jsi cvok, víš o tom? Jestli se chceš nechat zabít, klidně to udělám já, nemusíš o to žádat studentskou radu.“ kritizoval.

 

Do teď mlčící Nira, předsedkyně magického kroužku se zvedla. Z jejích očí létaly blesky na všechny strany. „Všichni kromě Nerita, ven.“ řekla nekompromisním hlasem. Ostatní na ni pohlédli tázavě, a pak se zvedli a opustili klubovnu. Finra během toho slabě poplácala Nerita po zádech. Způsobil sis to sám hochu, teď si to vyžer – zněla zpráva předaná poplácáním. Nerit nicméně zachovával klid a dokonce se na jeho obličeji objevil nezvykle sebejistý úsměv. Sidor prošel dveřmi jako poslední a pak je za sebou zavřel a Nerit zůstal v místnosti s Nirou sám.

 

Nira pozvedla ruku a bez zaříkadla vytvořila zvukovou bariéru, aby ani slovo neopustilo místnost. „Začněme… můžeš mi, Nerite, vysvětlit, co to má znamenat? Pokoušíš se zbořit školu? Porazils učitelku – nevím, jak jsi to udělal, ani mě to nezajímá, ale řekni mi – vážně na sebe potřebuješ poutat tolik pozornosti? Vážně musíš být ve středu toho všeho dění? Uvědomuješ si, co děláš? Upřímně, uvažoval jsi vůbec?“ okřikovala ho. „Chápu, že se vztekáš, předsedkyně, ale upřímně ten způsob, kterým jste do teď vedli válku je neúčinný. Jde nám o to měnit pravidla, ne? Chytat jejich poskoky nestačí. Tahle válka musí přejít na nový stupeň. Ne, to není správně řečeno, tahle válka je na novém stupni už od okamžiku, kdy jsi mě přijala do Magického přípravného kroužku.“ pravil Nerit klidně.

 

„Nevím, co máš na mysli.“ řekla Nira klidně, ale rozhodně ne přesvědčivě. „Vskutku? Vážně chceš tvrdit, Niro, že jsi nevěděla, co znamená přijmout do magického kroužku někoho, jako jsem já? To, co jsem udělal první den, ze mě učinilo nejhoršího nepřítele studentské rady, horšího než je tvůj celý kroužek. Protože má existence – existence člověka, který sem přišel první den v černé a 'odešel v bílé' je něco, co rada nemůže dopustit. Bylo ti jasné, že se mě pokusí nějak zbavit – třeba použitím svých poskoků k mé eliminaci a tak jsi mě přijala do kroužku, ačkoli jsme se tak předem nedohodli. Původně jsi mě neměla v plánu přijmout, ba ani jsi neměla v plánu mi přenechat na starost svůj úkol, že? Myslela sis, že když mě přijmeš, tak mě před nimi zachráníš? Tak to nefunguje, děvče. Oba víme, na rozdíl od ostatních, jak to funguje.“ odvětil klidně.

 

„To je fuk. Nemůžeme vést válku na této úrovni. Pokud to bude pokračovat, nebudeš v ohrožení jen ty, ale i ostatní členové… obzvláště… a já nemůžu chtít, aby riskovali své životy. Musíme vést tenhle boj dál stejným způsobem!“ protestovala Nira. „Vážně? Musíme? Mohla bys to říci Akiře Naian, té dívce, co přivedla moji kamarádku Naroki do lesa? Mohla bys to říci všem dalším, kteří trpí proto, aby si studentská rada dostála svých školou daných poviností? Ne studenty sjednocovat, ale dělit je!“ vztekle odvětil Nerit.

 

„To není fér, argumentovat tímhle. Ostatní členové ti nemůžou poskytnout žádnou pomoc, Nerite, jinak i jim může hrozit nebezpečí. Nechci je vést do války, v níž nemají tušení, o co skutečně jde.“ reagovala předsedkyně neústupně. „Nechceš? Nebo je v tom něco jiného? Vážně jsi na téhle straně barikády proto, abys bojovala za sjednocení školy? Nebo jenom proto, že to nikdo jiný neměl chuť dělat?“ odvětil Nerit. V ten okamžik mu na tváři přistála facka. „Neurážej mě. Dobře víš, že tenhle kroužek je tolerován jen proto, že nemá naději vyhrát nad studentskou radou. My tu nejsme proto, abychom měnili pravidla. My jsme tu proto, abychom poskytovali falešnou naději, dobře to víš. Věř mi, já chci, aby se pravidla změnila, ale nic s tím nemůžu dělat.“ hájila se předsedkyně.

 

Nerit náhle zpozorněl. Rozhlédl se a jeho levé oko náhle lehce zazářilo. „Děje se něco?“ podivila se. „Ne… jen jsem měl pocit, že tu někdo je. Mýlil jsem se. V každém případě… nechci v této věci podporu kroužku. Zvládnu vše sám.“ řekl klidně. „Nerite, slyšela jsem, co o tobě říkal můj otec a sama jsem nemohla uvěřit tomu, jak tvé schopnosti vychvaloval a abych řekla pravdu, těšila jsem se na to, až budu mít možnost se s tebou setkat… ale tohle nemůžeš myslet vážně. Vážně chceš vést válku s celou studentskou radou sám?“ zeptala se zděšeně.

 

„Pokud nemáš vůli rozbíjet pravidla, nedáváš mi na výběr. Bude-li to potřeba, zničím celou radu sám, jednoho po druhém. Ale nebude to potřeba. Rok se udržím a za rok tu nastupuje sestřenka…“ řekl Nerit. Na tohle Nira překvapeně ustoupila o krok vzad. „Renia bude studovat na téhle škole? To mi nikdo neřekl. Otec se o ní také zmiňoval… mít vás oba na škole může být dosti problematické, nemyslíš? Slyšela jsem, že je hodně soutěživá a hrdá. A prý má poměrně velkou část talentu svého strýce.“ řekla Nira. „Narozdíl ode mě. Já jsem po otci zdědil akorát barvu vlásů a oka.“ pravil Nerit klidně.

 

„V každém případě, až sem přijde, studentské radě v podstatě odzvonilo, to chápu. Prý spolu máte dobré vztahy, ačkoli tě považuje za rivala, takže ti nepochybně pomůže.“ vzpomínala Nira na to, co jí vyprávěl její otec. „Ano… mimochodem, zpět k tématu, o němž jsme diskutovali. Budu se účastnit náboru. Ale rozhodně je nemíním brát seriózně. Už mám plán.“ řekl klidně. „Dovol mi hádat. Porazil jsi Kanaka a nyní učitelku. Pokusíš se vyvolat dojem, že jsi slaboch, co si hraje na silného – že jsi Kanaka porazil jen díky štěstí a učitelku… jsi třeba podplatil. Budou přesvědčení, že nestojíš za námahu a tak na tebe pošlou slabšího člena rady. Ty z něj pak získáš cenné informace, a začneš si s celou radou pohrávat, jak se ti zlíbí. Vynechala jsem něco?“ řekla Nira bez špetky oddechu.

 

„Vskutku je tě škoda na pozici předsedkyně klubu, který je pasivní. Skutečně geniální… kompletně jsi mě prokoukla, dokázalas vyvodit můj plán… ani Leod Morgen nepřeháněl ve chvále, když mluvil o tom, co o tobě slyšel. Nicméně ani já nestojím o to, aby členové Magického přípravného kroužku byli ohroženi. Tedy nebudu požadovat vaši spolupráci v mém plánu.“ ukončil klidně hodnocení Nerit. „Nerite, ačkoli tě prakticky neznám, mohu s jistotou říci, že jsi dobrý člověk. Dávej si na sebe pozor. A kdybys potřeboval s něčím pomoci, tak se pokusím já sama něco udělat. Další lidi ohrozit nechci, ale sama jsem ochotná nějaké to riziko podstoupit. Konej tedy, jak uznáš za vhodné. Jen doufám, že víš, co děláš.“ řekla a zrušila proti-zvukovou bariéru.

 

Nerit se zvedl a vyšel ke dveřím, pozval zbytek kroužku zpět. „Tak, doufám, žes ho pořádně seřvala, Niro. Snad si konečně uvědomil, jak problematické to je.“ dožadoval se informací Sidor jen, co vstoupil. Nira si odkašlala. „Ne, Sidore. Dohodli jsme se, že ho nechám se zúčastnit. Ostatně je to jeho věc.“ řekla. Finra, která právě v té chvíli pila ledový čaj, jež si během pobytu mimo místnost koupila v automatu, jenž stál na chodbě, se začala dávit a vedle stojící Erza ji musela pomoci.

 

„Co?“ dostal ze sebe překvapeně Sidor. Dávící se Finra pozvedla ruku. „V tom případě… ech, ech… v tom případě se toho náboru zúčastním taky.“ řekla. V místnosti se rozhostilo ticho. „To nemůžeš, Finro!“ protestovala Erza. „Je to v pořádku, Erzo… ech, ech. Dohlédnu tam na Nerita. Postarám se, aby nevyváděl nesmysly.“ odvětila klidně ještě pořád kašlající Finra. „Dobrá tedy.“ řekla překvapená Nira. Tímto Neritovi vyrazila dech, protože to bylo nepříjemné, nicméně poté, co Nira prohlásila, nebylo možné říci Finře ne. „Nyní nadešel čas hlídkování. Nerit a Sidor si berou na starost školní pozemky. Jak jistě víte, ve městě magickou hlídku zařizuje policie…“ oznámila klidně a vytáhla monitorující zařízení. „Nerite, ty ještě své vlastní zařízení nemáš, takže ti dám tohle. Dokáže monitorovat magickou aktivitu po celém ostrově. Rovněž na něm můžeš pozorovat pohyb všech dalších zařízení stejného druhu – tedy našich členů. Nos ho při sobě a dávej na něj pozor – je drahé.“ řekla a podala mu jej. Nerit si zařízení prohlédl, velikostí připomínalo plochý mobil, který vlastnil, ale který v poslední době příliš nepoužíval.

 

To odpoledne bylo poměrně poklidné. Jen dvakrát museli vyrazit z klubovny a pokaždé bylo místo, na něž dorazili, prázdné před jejich příchodem. Když Nerit večer ulehal, zkontroloval mobil, aby našel pár SMS nedůležitého charakteru od Naroki a jednu od Leoda Morgena. Doufám, že nemáš v plánu nějak zasáhnout. Ani já z toho nejsem nadšen, ale nelze to udělat jinak. Postarej se alespoň o to, aby ty tři roky uběhly poklidně. Když dočetl zprávu, v jeho očích se zaleskly slzy. Proč musí… vše dopadnout takhle. Není to fér. Tři roky, jen tři roky. A pak… Kéž bych to mohl vzít na sebe. Setřel si slzy z očí. „Dobrá, budou to ty nejbezvadnější tři roky, jaké je možné zažít, to přísahám.“ zašeptal.

 

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-