Mé jediné přání - mezivstup 2 (část 10.5)

Šedá ležela ve svém pokoji. Její mysl nemohla usnout. Byla v bílé části koleje, měla tedy celý pokoj sama pro sebe, zatímco černé uniformy se o pokoje dělily. Přesto by dnes možná byla raději, kdyby tu někdo byl. Připadala si stísněně. Nerit Morgen porazil učitelku. Nemožné. Nesmysl. To byla její první reakce. Pak přišel strach. Protože takový úkol – porazit někoho takového… by na ni byl příliš. Pak ten hňup vytáhl peníze a upoutal na sebe pozornost. Tehdy přišla úleva. Pomyslela si – to je jasný bluff, zastrašování, nejspíš učitelce zaplatil, aby se vzdala, vypadá, že na to má.

 

Jenže pak se vkradla do klubovny magického kroužku a nikým nepozorována vyslechla rozhovor Niry a Nerita. A nyní jí začalo docházet, že to vše je hlubší, než se na povrch zdá. Poprvé si pořádně položila otázku – proč vlastně je tak důležité dělit bílé uniformy od černých? A neznala odpověď. Ti dva – Nerit a Nira, ji znali, ale během rozhovoru ji nevyslovili. Navíc se ukázalo, že ji Nerit napálil – bylo právě jeho úmyslem přesvědčit Studentskou radu o tom, že je jen slabochem s balíkem peněz, který se naučil dvě nebo tři kouzla z vyšších ročníků, aby vypadal schopnější, a ona si to skutečně myslela.

 

Bavili se tam o věcech, kterým Šedá ani trochu nerozuměla. O jakési sestřence. O jakémsi úkolu. O Neritových schopnostech. A vytasili se tam s plánem. Děsivým plánem. Plánem, jehož se ona měla stát součástí. Mohla by požádat další členy studentské rady o pomoc s jeho eliminováním, mohla by prozradit jejich plán… ale neudělala to. Chtěla ho zabít sama. Chtěla si konečně vysloužit úctu v těch chladných očích. Dostala úkol, musí jej splnit. Sestřenky, plány, to všechno bude zbytečné, pokud Nerit zemře. Jen je potřeba ještě počkat. Opatrně ho zbavit ostražitosti, a pak se k němu připlížit a zabít ho.

 

Ostatně, její schopnosti jí to umožňovaly. Nerit ji nebyl schopen vidět… zítra… zítra to skončí. A pozítří už nebude žádný Nerit. Na uklidnění před spánkem zarecitovala báseň Admana Derforda.

 

Jak jediná hvězda na nebi tmavém

zářím, naději lidem dávajíc,

jsem světlem, oděným černým hávem,

jenž k tobě natahuje ruce vstříc.

Jak jediná bublina v plném džbánu

se pevně držím při okrajích,

poděkování nedostanu,

a přesto neznám zoufalství ani smích.

 

Bez přivítání, utíkáš přede mnou,

marně šeptáš, modlitbu k bohu svému,

protože dáno je, že jednou,

dojdeš osudu předurčenému.

V očekávání se ženeš ke mně vstříc,

však věz, že o naději můžeš si nechat zdát,

můžeš mě třeba prosit, přec ti nedám víc

života, neb umím jenom brát.

 

Jsem smrt. Jsem posledním

co zaleskne se v očích tvých.

Jsem smrt. Jsem tím,

kdo navrátí tě v spánek bezesný.

 

Verše utichly. Ano, tak to má být. Budu smrtí. Není potřeba ptát se proč. Rimude, pokud chceš, abych zabila, tak zabiju… 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Měna v světě novely "Mé jediné přání"

Veškeré hodnoty jsou přibližné a mění se v závislosti zboží, místa nákupu, atp.

Zlaťák = 100 stříbrňáků = 10 000 měďáků =~ 8800 korun

Stříbrňák = 100 měďáků =~ 88 korun

Měďák =~ 0,9 (nebo přesněji 0,88) koruny

 

Mince: 1 měď., 2 měď., 5 měď., 10 měď., 20 měď., 50 měď., 1 stř., 1 zlat.,

 

Bankovky: 2 stř., 5 stř., 10 stř., 20 stř., 50 stř., 2 zlat., 5 zlat.