Mé jediné přání - část dvanáctá

Náhle pocítil nával síly. Jeho smysly se zbystřily, a Finra, která ho dosud pozorovala, zjistila, že jeho pravé, dosud modré oko, začalo černat. Po chvíli jeho duhovka zcela zčernala, načež se černá barva opět začala zesvětlovat. Nyní však již nesvětlala do odstínu modré, nýbrž do odstínu červené. Nerit zavřel nyní i pravé oko. Cítil se, jako by mohl v klidu vytrhnout celou budovu i se základy, i když věděl, že to je jen povznášející pocit vyvolaný upíří krví. Flakónek znovu zašpuntoval a předal jej Finře. Při tom šel se zavřenýma očima. Finra si na okamžik pomyslela, zda nyní Nerit dokáže vidět i skrze svá vlastní víčka. Netušila co to vypil, ale byla si skoro jistá, že to zostřilo jeho upíří oko snad až natolik, že by mohlo konkurovat očím skutečného upíra.

V ten okamžik se přes hranici střechy přehoupla ruka a vytáhla osobu nevelkého vzrůstu. Jednalo se dle křivek o dívku, její tvář však byla zakrytá lyžařskou kuklou s očními otvory. „Mám vztek.“ pravil jemný dívčí hlásek. „Máš vztek? Já měla na dnešní odpoledne lepší plány, než se bojovat na život a smrt s nějakou neviditelnou psychouškou.“ okřikla ji Finra. „Ještě jsem nebyla na manikúře ani pedikúře. A večer mám jít na film a ani nevím, v čem ještě půjdu.“ pokračovala a dívka v kukle se nevěřícně zarazila. „Nemusíš se obávat výběru šatů. Nikam totiž nepůjdeš. Zemřeš tady. Dnes.“ pokračovala dívka. „Vzhledem k tomu, že je dnes škola zavřená nehlídkuje tady z vaší party nikdo. A vy dva… pro mě nejste hrozba.“ zakončila dívka s úsměvem.

Finra se rozesmála. „Děvče, nerada tě zklamu, ale na to abys mě porazila, máš ještě hodně co dělat. Nerite, stůj, kde jsi a nepleť se do toho. Ukážu té mrše, jak to dopadne, když si zahrává s Magickým přípravným kroužkem.“ řekla a pak otevřela ústa, jakoby křičela. Nerit však nic neslyšel. Naproti tomu dívka v kukle se začala zmítat… snad v bolesti… a zacpávat si uši. Pak náhle přestala a v klidu se zvedla. Finra, vidíc, že její snaha je zbytečná, přivřela ústa a zhluboka dýchala.

Dívka v kukle luskla prsty. „Dobrý pokus. Jen smůla, že jsem o téhle možnosti uvažovala už od okamžiku, kdy jsi ochránila Nerita před mým bodnutím. To, že si mě byla schopná identifikovat a způsob té identifikace mi umožnil chápat, že tvé schopnosti souvisí se zvukem… A tak jsem použila zvukové izolační kouzlo. Normálně sice slouží k tomu, aby se zvuk nedostal zevnitř ven, ale funguje i opačným směrem, jinak by mě tvůj koncentrovaný řev poslal do kolen. Jestli jsi ty mocná členka Magického přípravného kroužku, věz, že já jsem vysoká karta studentské rady. Na rozdíl od tebe nemám žádný démonický atribut, ale tvrdou dřinou a generacemi magických výzkumů mých předků jsem dosáhla neskutečných schopností. Zdá se, že je to studentská rada, kdo vede ve všech aspektech. Sidor je slabší Rudan, ty jsi slabší než já… je osudem vaší skupiny být vždy tou slabší.“ řekla. V ten okamžik se začal smát pro změnu Nerit, pořád ještě s oběma očima zavřenýma.

„Dovolte mi vás opravit dámy. Balance sil byla narušena mým příchodem. Protože já jsem silnější než Sidor, ba i více než Rudan. Tím se rovnováha sil významně mění.“ řekl vychloubačně. Obě k němu obrátily povýšené pohledy. A Nerit je na sobě cítil… tlačily ho.

Neberou tě vážně. Ukaž jim, co máme v arzenálu. Uvolni se a pust mě ke kormidlu, Nerite. Udělám s oběma rychlý proces… nezůstane po nich ani skvrnka krve… Ne… i v této situaci nesmí ztratit kontrolu. Nesmí. Musí se držet. Aby se neopakovalo to, co se nikdy nemělo stát. „Dobrá tedy… drobná demonstrace mých schopností… neznámá dívko v kukle… Teď nevím, kdo jsi.“ zahájil Nerit temným hlasem. Otevřel oči. „A teď již ano. Nemýlil jsem se. Dobré odpoledne, Nayo.“ oslovil dívku v kukle s úsměvem.

Naya s sebou trhla stejně jako Finra. „To je… ta Naya? Ta, s níž jsme byli včera v týmu?“ podivila se Finra. „K čertu. Takže jsi odhalil mou identitu… pokud někdo zjistí, že jsem ve studentské radě, vyloučí mě. Takže vás teď musím oba zabít, i když to děvče jsem původně chtěla ušetřit.“ mumlala si spíše sama pro sebe. Nerit se však postavil mezi Finru a Nayu. „To se nestane.“ oznámil s klidem.

V ten okamžik Naya zmizela. „Nerite, řeknu ti, kde je!“ vykřikla Finra a zavřela oči. Ale Neritovi to v ten okamžik bylo jedno. Jeho oči se plně probudily. Přeladil oči na vnímání magických toků, jako to dělal již mnohokrát, tentokrát se mu to však podařilo okamžitě, místo toho aby tím strávil minutu, a navíc magické toky viděl jasněji, než obvykle. A ačkoli Nayu neviděl, viděl ji obklopující zneviditelňovací kouzlo. Mělo zhruba tvar válce o průměru tří čtvrtin metru, takže dokud držela ruce při těle, nebyl z ní vidět ani kus. Avšak nyní, když Nerit věděl kde je, neměl v plánu jí umožnit přiblížení. Z jeho ukazováku vyletěla magická střela, která zasáhla a narušila kouzlo, čímž ji zviditelnila. Nerit přepnul své oči opět na zrak.

„Stejný trik na mě již nebude fungovat. Málokdo to ví, ale ačkoli upíři, jakožto démoni, nejsou schopni užívat magie, jejich oči mají mnoho funkcí, a jednou z nich je i schopnost magii vnímat. Dokáži dokonce vyčíst runy kouzla, pokud jej mohu pozorovat během seslání. Ale to nechme být, na tom nezáleží.“ řekl do obličeje rozzlobené Naye. Ta již byla vskutku naštvaná. „Venir ave…“ začala odříkávat jakousi formuli a Nerit rychle sestrojil zaštítění tvořené pěti vyztuženými štítovými kouzly.

Naya ukončila vyvolávání a z její natažené ruky vyletěla jakási fialová energetická čepel, dlouhá půl druhého metru a široká snad půl metru, jenž pronikla Neritovým štítem a špičkou se zastavila jen pár centimetrů od jeho čela. Nerit si zřetelně oddechl. „Myslíš to vážně? Magická čepel? Ty se mě vážně pokoušíš zabít!“ řekl rozčileně. „Venir ave…“ opět začala, ale Nerit byl zřejmě hodně dopálený. „Chápu to správně, že Naroki nebyla unesena?“ zeptal se a opět sestrojil štít, tentokrát ze sedmi štítových kouzel. Čepel pronikla šesti a zastavila se o sedmou vrstvu.

Naya konečně odpověděla. „Ovšemže. Jen jsem jí ukradla mobil, abych ti mohla poslat zprávu.“ řekla. Nerit přikývl. „Skvělé… takže když tě zabiju, nebude žádný větší problém.“ řekl. „Venir ave…“ zahájila po třetí, ale Nerit pozvedl levou ruku a bez jakékoli formule vyslal stejnou, i když podstatně menší, snad jen půl metru dlouhou a patnáct centimetrů širokou čepel proti dívce v kukle. Ta ihned přerušila vyvolávání a oběma rukama stvořila vyztužený štít, o nějž se čepel zastavila.

„Bez vyvolávání?“ vyděsila se. „Tohle je kouzlo pátého ročníku vysoké školy pro Magiky. K čertu, jak můžeš takové kouzlo použít bez vyvolávání?“ zděšeně se tázala Naya. „Tohle je po šestnácté co tohle kouzlo používám. Obvykle mi stačí ke kompletnímu zvládnutí kouzla pod deset pokusů, tohle bylo obzvláště těžké, uznávám.“ odpověděl Nerit se smíchem. Ano. Nerit věděl dobře, že má, co se magie týče, vyjma kapacity, absurdní talent. Kombinace jeho prakticky fotografické paměti a schopnosti 'vidět' magii mu během cvičení zaručovala nekonkurovanou možnost naučit se jedno kouzlo za méně než hodinu ovládat tak dobře, že jej byl schopen používat bez magické formule. Jen díky tomu se dostal tam, kde byl.

Naya ovšem neztratila bojového ducha. „Ai shirasu…“ zahájila mumlání další formule. O pár vteřin později formuli dokončila a vznesla se do vzduchu. A pak se zvedla ještě o pár metrů výše. Přeletěla nad Neritem a začala vyvolávat… „Venir ave…“ mumlala si. A pak namířila ruku na Finru a vystřelila čepel snad rychlostí kulky. Nerit neměl šanci reagovat. Alespoň to si myslela. Jenže ten stihl skočit a dostat Finru z místa dopadu. „Finro, uteč. Teď to přestane být hezké.“ řekl poté. Finra, překvapená vysokou magií, která se zde vrhala vzduchem, a o níž dopusud jen slýchala, přikývala. Rovněž patřila ke studentům, kteří studovali napřed. Aby byla přesná, právě dokončovala magickou knížku pro poslední ročník středních škol. Ale tohle bylo absurdní.

Neuměla si představit, že by kdokoli v jejím věku dokázal vrhat tak složitá kouzla. Ani si neuměla představit, co k tomu muselo vést. Odhodlání, sebezapírání, obětování veškerého volného času kvůli tréninku… Ne, nemohla to pochopit. Ale teď bylo především hlavní nedostat se do středu tohoto dění. „Nerite Morgene. Vskutku nejsi špatný. Je smůla, že tě musím zabít.“ řekla dívka. „Uzavřme dohodu. Já nechám Finru uprchnout a vyrazím za ní, teprve až budeš mrtvý ty.“ dokončila.

„Přijímám.“ odvětil Nerit jednoslovně. Finra s těmito slovy seskočila z budovy, magií tlumíc pád. Neviděla tedy, jak se Nerit, opět bez vyvolávání, vznesl do vzduchu obdobným způsobem jako před ním Naya. Dala se na útěk, míříc k bráně. Přivede Sidora. Musí přivést Sidora, ten se s tím vypořádá, není přece nejschopnějším členem klubu jen tak pro nic za nic. Byla překvapená. Ano, sice se mluvilo o tom, že ho studentská rada zabije, ale to bylo v žertu, přehánění. Nebo snad ne? Nebo snad tomu bylo jinak?

Nerit a Naya se proti sobě udržovali v stejné výšce, vznášejíc se tři metry nad rovnou střechou. Byli oba klidní, ani jeden z nich nedělal významné pohyby… čekali. Naya se náhle začala od Nerita vzdalovat, aniž by se k němu otočila zády, doslova letěla opačným směrem, než kam se dívala. Přesněji, k lesu. Nerit levitoval za ní.

Nad lesem začala sestupovat. Ano, musela ho opět dostat na zem a hustý les létání znemožňoval. Pokud ho dostane na zem, může něco vymyslet, nastražit past, napříkad. Ostatně Neritova magická kapacita je omezená, nižší než její, jinak by nebyl původně v ročníku C. Přistála na drobné louce uprostřed lesa a rozběhla se mezi stromy, a Nerit ji s párvteřinovým zpožděním následoval. Začala odříkávat potichu dlouhou formuli.

Pak se otočila a zastavila. Nerit stál naproti ní v asi třicetimetrové vzdálenosti. Stromy zde naštěstí nebyly příliš husté, takže mezi ním a ní byl volný prostor. Z její ruky vystoupila čepel a rychlostí šípu vyletěla k Neritovi. Nerit se odrazil a ohromným skokem unikl z dosahu čepele a zkrátil vzdálenost mezi nimi na polovinu. Opět začala odříkávat magickou formuli, zatímco jí Nerit sám poslal magickou čepel, opět pouze drobnou, kterou byla schopna odštítit levou rukou.

Čepel opět vyletěla z její ruky a Nerit se i tentokrát odrazil ke skoku a skočil. Naya se s úsměvem rozběhla opačným směrem a tak, když dopadl, byly jejich pozice vyměněné. Naya pohnula malíčkem levé ruky a Nerit, který se právě otočil, aby čelil Naye čelem se v ten okamžik až po ramena propadl do hlíny. Naya se rozesmála.

„Je konec. Vítězství.“ pochválila se. „Být tebou tak mě ještě neodepisuji. Mám ještě pár karet v záloze.“ odvětil s klidem Nerit. Naya se zamračila. „Nemyslím si. Teď zemřeš, Nerite Morgene.“ oznámila. „Mohu mít před svou smrtí ještě otázku? Proč se mě pokoušíš zabít?“ zeptal se. „Protože narušuješ zeď mezi bílými a černými uniformami.“ odvětila s klidem. Neritovi tváří proběhl úsměv. „Na to jsem se neptal. Neptal jsem se, proč ti mě dali za úkol zabít. Ptám se, proč se mě ty pokoušíš zabít.“ negoval ji Nerit.

Naya se otřásla. Myslí jí prošel obraz těch chladných očí. Očí, o jejichž pozornost stála, avšak které na ni hleděly stejně chladně, jako na vše ostatní. „Proč bych ti to měla říkat?“ dostala ze sebe rozhořčeně. „Mrtvý člověk nemluví. A já bych rád ukojil před smrtí svou zvědavost.“ žádal Nerit. „Když ti řeknu, že je tu osoba, na níž mi záleží a po níž chci, aby mi věnovala pozornost… ne stačil by hřejivý pohled, co řekneš? Že je to hloupý důvod? Ale mě je to jedno, protože tak to je.“ řekla Naya.

V ten okamžik se Neritovy oči změnily. Měla pocit, jako by ji do sebe začaly vtahovat. Před očima jí probíhaly její vzpomínky na ty chladné oči… a pak to zmizelo. „Rozumím. Zdá se, že tě nedokáži zabít, Nayo. Soucítím s tebou. Ale snažit se získat pozornost tak chladných očí… tak chladný pohled neroztaje. Měla by ses soustředit na oči, z nichž vyzařuje teplo, když se na tebe podívají. Nemusí to být láska, stačí, když tě ta osoba akceptuje.“ řekl Nerit. Nayou prošla vlna vzteku.

„Do toho nemáš co mluvit. Člověk jako ty…“ křikla Naya a pak pozvedla ruku. V ten okamžik Nerit začal odříkávat jakési kouzlo. Naya vytvořila ohnivou sféru velikosti fotbalového míče a vrhla ji směrem k Neritovi. O vteřinu později sféra explodovala v blízkosti Neritovy hlavy a vytvořila ohnivou kouli o poloměru snad sedm metrů, přičemž Naya sama aktivovala štítové kouzlo, aby se nespálila o nějakou nepravidelnost exploze.

Celou oblast zahalil kouř. Naya se rozesmála, tohle nemohl přežít. Ale rovněž cítila jakousi bolest. Jako by nenáviděla sama sebe… je tohle pocit vraha, když zabije prvního člověka? Začala plakat… Ale pak ucítila dotek prstu na krku a následně bodnutí podobné jehle. Nohy se jí podlomily a zcela bez kontroly spadla na obličej. „Ale děvče, jsou to snad slzy? Neříkej, že po všech těch drsných řečech jsem měl být tvou první obětí? Jsem zklamán, a to jsem si myslel, že jsem našel spřízněnou duši, jenž rovněž již někoho zabila…“ ozval se zpoza ní Neritův hlas, temný a nepříjemný. Jako by se v něm cosi změnilo.

Naya byla naprosto zaskočená. Jak? Jak mohl uniknout? A dostat se za ni tak rychle… Nemohla tomu uvěřit. Chtěla se zvednout a na vlastní oči se přesvědčit, zda je to skutečně Nerit, avšak zdálo se, že vše od krku dolů ji vůbec neposlouchá, a co hůř, necítila z rukou ani nohou rovněž vůbec nic. Kdyby jí nyní třeba usekl obě nohy, ani by o tom netušila. „Ano, vskutku to jsem já. Ostatně jsem říkal, že mám ještě pár zajíců v klobouku. Abych řekl pravdu, jediný důvod proč jsem do té pasti vstoupil, bylo, abych zjistil, proč vlastně osoba, jako jsi ty, zde pobíhá s kudlou a pokouší se mě zabít. Někdo, kdo věnoval tolik úsilí učení, že dokáže bojovat na úrovni magiků… musí mít rozhodně nějaký vyšší motiv. A teď když ti rozumím… tak tě nedokáži zabít… což mě ale staví před složité dilema…“ pravil Nerit samolibě.

„Nedokážeš zabít? Netvrdil jsi náhodou, že jsi někoho již zabil?“ protestovala Naya. „Ale no tak, děvče, nechytej mě za slova… Věř mi, zabít člověka, jemuž rozumíš a jehož lituješ, není tak jednoduché.“ odvětil Nerit. „Rozumíš? Ty? Mě? K smíchu. Věnovala jsem nezměrné úsilí tomu, abych dokázala ovládat magii osm ročníků napřed. OSM. A pak si přijdeš ty se svým talentem a používáš kouzla, jejichž dosažení jsem zasvětila celý život s neskutečnou lehkostí. Já nemám žádný talent. Jak bys něčemu takovému mohl rozumět?“ křičela.

„Ovšem… jak bych mohl… když jsem se chtěl dostat na jistou magickou přípravnou školu, lékař ke mně přiložil přístroj, zamumlal 'Smůla!', máchnul rukou a zvolal 'Další.' Od toho dne jsem dřel, každý okamžik, jež jsem mohl, jsem také věnoval tomu, abych se ještě více vypracoval. A pak se dozvím, že to v co jsem doufal, se stejně nemůže splnit. Že to, proč jsem se dřel, je zbytečné. A zbyl mi jen druhotný sen… sen, který vlastně ani nikdy mým snem nebyl… stát se čarodějem.“ řekl hlasem, který postrádal jakékoli známky života.

„Ale na tom již nezáleží. Nemůžu tě zabít, zbývá jen jedna možnost. Zapomenout.“ pokračoval Nerit a převrátil jí na záda, poklekl při její hlavě, sejmul jí kuklu a svůj obličej nastavil naproti jejímu, tak aby si hleděli z očí do očí. „Málokdo to ví, ale upíři mohou svým pohledem vstupovat do lidské paměti, nebo ji i měnit. Kompletně mazat, zablokovat, či vytvořit jakékoli vzpomínky. Avšak vyžaduje to pohled z blízka, a čas.“ šeptal. Naya se pokoušela zavřít svá víčka, ale nedokázala to. Ty krvavě rudé, děsivé a žhnoucí oči ji provrtávaly a nutily ji zírat.

„Vezmu ti celý dnešek… nebudeš si z dneška nic pamatovat… a zablokuju vzpomínky na to tvé problematické zneviditelňovací kouzlo – takže už nebudeš schopná ho používat. Až se za hodinku, dvě, probudíš, nebudeš tušit, jak ses tu vzala, ani si nebudeš pamatovat na naši diskuzi. Přesto… ten člověk, jemuž jsi zasvětila život, si dle mne takovou oddanost nezaslouží. Běž a hledej… Najdi si někoho, kdo si tvou oddanost zaslouží, někoho, kdo tě přijme. Není to tak těžké… stačí se přestat pokoušet o neviditelnost…“ dokončil a pak jí svět před očima zhasl. „Spi sladce, děvče, protože až se vzbudíš, tvůj svět bude vzhůru nohama. Konečně uvidíš ty chladné oči tak, jak jsou, a nebudeš chápat, čemu si to vlastně zasvětila život…“ zašeptal. S těmito slovy se Nerit vznesl a prolétl opatrně mezi větvemi a dostal se nad les, načež zamířil zpět k tréninkové budově.

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-