Mé jediné přání - část třináctá

„Nerite, jsi v pořádku?“ ptala se Finra, když přivedla Sidora, Erzu a Niru. „Ovšem…“ řekl s očima zavřenýma, opřený o zeď tréninkové budovy. Vrátil se sem dříve, než dorazila podpora, pro niž Finra běžela. „Za koho mě máte? Myslíte, že se nechám porazit nějakou druhořadou děvenkou vyslanou studentskou radou? Prosím vás… nechtějte mě rozesmát. Se zavřenýma očima…“ chlubil se Nerit načež mu Sidor dal facku. „Se zavřenýma očima? Prý tě málem probodla kudlou. Musíme se postarat o to, aby byla vyloučena ze školy!“ řekl rozhodnutý Sidor.

„To nebude nutné. Hodili jsme řeč a nemyslím si, že se o něco takového znovu pokusí.“ odvětil Nerit. „Nemyslíš si? Nemyslíš si? Nerite, umíš si představit, jak jsem se o tebe bála, když jsem to slyšela? A ty chceš, aby ta… Naya, že?… Naya dál chodila stejné školy, co hůř, do stejné třídy a dál ti hrozilo nebezpečí? K čertu, vážně ti na sobě tak málo záleží? Pokud ti nezáleží na sobě ani na mě, tak to udělej pro zbytek kroužku. Sotva se s tebou seznámili, ještě tě ani pořádně neznají a ty se chceš nechat odpravit na onen svět?“ křičela na něj Erza a objala ho, přičemž ho odtrhla od zdi, o níž byl opřený. V ten okamžik Nerit ztratil stabilitu a z jejího obětí se poroučel na zem.

„Nerite!“ vyděšeně vykřikla. „To je v pohodě. Trochu jsem se napil před bojem na posilnění jednoho dryáku, tohle je vedlejší účinek. Do dvaceti minut budu v pohodě, jen potřebuji odnést na kolej. Je už po páté a v sedm mě čeká film 'Čarodějův syn'.“ odvětil s naprostým klidem, jako by to, že se nedokáže zvednout, byla situace, na níž byl zvyklý. Opět dostal facku, tentokrát od samotné Erzy.

„Proč se chováš, jako by na ničem z tohohle nezáleželo. Právě se tě pokusili zabít, Nerite! Tohle tvé odlehčené chování se mi nelíbí. Takovýhle jsi nebýval. Proč? Cožpak se vůbec nebojíš smrti? Cožpak je tohle situace, která se dá přejít mávnutím rukou a 'Je to za námi, hurá na film!'. Co tě takhle příšerně změnilo, Nerite?“ ptala se Erza, zatímco ho Sidor bezeslova zvedal. „Realita, Erzo, realita mě změnila.“ odvětil Nerit s ledovým, nelidským, klidem.

Pomohli mu dostat se zpět na kolej. Když ho položili do postele, Nerit vypadal opravdu zesláblý, oči stále zavřené. Sejmuli mu sportovní mikinu a tričko, jež měl pod ní, a chtěli mu ošetřit ránu na ruce, avšak ta k jejich překvapení byla zcela zacelená. „Zůstanu s ním a dohlédnu na něj.“ oznámila Erza. „Ne… ne vše je v pořádku… nepotřebuji… ničí pomoc.“ šeptal Nerit slabě. „Nekecej nesmysly.“ okřikla ho Erza. „Nemůžeš se ani pohnout, navíc jsi ospalý…“ „Dobře, my půjdeme.“ řekla Nira, popadla Sidora a kývla Finře, přičemž jmenovaní opustili místnost. Erza zamířila ke kuchyňskému koutku, našla skleničku a z ledničky v rohu místnosti vzala džus, plníc skleničku.

„Nerite, napij se.“ řekla a podala mu skleničku. Nerit měl dosud zavřené oči a v tento okamžik je otevřel. V ten okamžik Erza vylila džus. Protože nehleděla do modrých očí, které znala. Obě oči měly krvavě rudé duhovky a pár viditelných žilek v bělmech. „Co… co se ti stalo s očima?“ zeptala se. „Bolí mě… vedlejší účinek posilňovacího lektvaru. Zítra budou zase hezky modré a v pořádku…“ slíbil Nerit zesláble. „Promiň… vylila jsem džus na podlahu… hned to utřu…“ řekla Erza.

Zatímco Erza čistila podlahu, Nerit opět zavřel oči. Když Erza odnesla hadr, zvedl se a zamířil ke skříni, kde přechovával náhradní pár kontaktních čoček určených k zakrytí jeho upířího levého oka. Kontaktní čočky do pravého oka měl taky, ostatně by byl nesmysl je vyhazovat. Nasadil si je a opět si lehnul. Jeho tělo se mu zdálo těžké a tak celý tento úkon byl nepříjemný.

Mezitím se Erza vrátila. Podívala se mu do očí. „To se to zlepšilo tak rychle?“ podivila se. „Ovšem… říkal jsem, ten lektvar, co jsem požil, má jen krátkodobé vedlejší účinky. Už dokážu i chodit. Vidíš?“ řekl a s těmi slovy se zvedl. Cítil se sice ještě slaběji než před chvílí, ale i tak udělal pár kroků. „A za pár minut budu už jako rybička.“ zalhal přesvědčivě. „Dovol mi tu s tebou tedy těch pár minut počkat.“ dožadovala se Erza. Nerit nešťastně přikývl.

Stěží se držel vzhůru a předstíral spánek. Jít spát s kontaktními čočkami nemohl, avšak musel počkat dokud Erza odejde. Zkontroloval hodiny, bylo něco po šesté. „Hňupe. Málem ses nechal zabít.“ šeptala Erza v domnění, že spí. „To mi příště nedělej. Tři roky se mnou nemluvíš a teď, když to vypadá, že by se to mohlo konečně zlepšit, prostě zemřeš? Neopovaž se…“ řekla jemně.

O pár minut později zavrzaly dveře a do pokoje vstoupil Tabur. Ve dveřích se zarazil. „Jdu nevhod?“ zeptal se. „Nerit se dostal do konfliktu se studentskou radou a málem ho to stálo život.“ řekla Erza načež se Tabur k němu rozběhl a odsunul Erzu stranou. „Jsi v poho, brácho?“ zeptal se rychle. „Spí, nebuď ho!“ šeptala Erza v odpověď. „Vyvázl z toho jen se škrábnutím a to se nějak zahojilo. Ale vypil nějaký dryák a teď se pere s vedlejšími účinky.“ oznámila Erza.

„Rozumím… můžeš se vrátit na svou kolej… promiň, neslyšel jsem tvé jméno…“ řekl Tabur. „Erza.“ představila se stručně tázaná. „Jak jsem říkal, můžeš se vrátit na svou kolej, Erzo, já se o Nerita postarám.“ řekl Tabur. „Děkuji… promiň, neslyšela jsem tvé jméno.“ odvětila Erza. „Tabur.“ odvětil jednoslovně tázaný. „Děkuji, Tabure. Vzkaž Neritovi, že se na něj ráno přijdu podívat. Zůstala bych tu, ale to by asi nebylo vhodné. Sbohem.“ dokončila Erza a odešla. Tabur celou minutu poté mlčel a procházel se po pokoji.

„Hej, Nerite, ty jeden děsný bastarde. Ráno krásná blondýnka s růžovým pruhem vlasů, teď krásná rusovláska? Vědět, že jsou mezi bílými uniformami takové krásky, tak bych tě s tím duelem předběh'.“ řekl nahlas Tabur. „No tak, ty šťastný bastarde, vstávej a vyprávěj o svém milostném životě. Nesnaž se na mě hrát, že spíš, když spíš, tak chrápeš, že se nedá usnout bez špuntů do uší.“ řekl ještě. „A jestli chceš spát, sundej si i kontaktní čočky. Je pravda, že sice nechápu, proč musíš pod brýlemi nosit kontaktky, ale jestli si myslíš, že nevím, jak pokaždé, když si myslíš, že už jsem usnul, se odkradneš ke skříni a vyndáš si kontaktní čočku z levého oka, tak se pleteš, i když je pravda, že jsem na to přišel náhodou.“ prohlásil Tabur.

Nerit si tedy sundal kontaktní čočky, načež Tabur, vida jeho barvu očí, vyjekl. „Upřímně… dostals mě, tohle jsem nečekal. Kdo by to řekl, že budoucí idol školy je albín.“ řekl s klidem. „Jak můžeš být tak klidný? Pokusili se mě zabít a ty se chováš, jako by tě to ani nezajímalo.“ podivil se Nerit. „Ovšem. Nešlo o život mě, ale tobě. Dokud se ty sám nerozhodneš o tom mluvit, ptát se tě na to by bylo zbytečné, ne? Nasadil bys tajemný výraz 'Kdybych ti to řekl, musel bych tě zabít' a stejnak bych se nic nedozvěděl. Kluky, jako ty, by měli pro dobro všech dalších kluků věšet, ty tvé tajemné výrazy ti vytvoří mezi děvčaty fanklub dřív, než se tu rozkoukáš, brácho.“ řekl Tabur s úsměvem. „Mimochodem, kdys mi začal říkat 'brácho'?“ kompletně ho ignoroval Nerit a pak rychle shrnul, co se vlastně stalo.

* * * * *

Erza se vracela na kolej rychlým krokem. Ještě pořád se jí hlavou honilo mnoho věcí. Před kolejí na ní k jejímu překvapení čekala Finra. „Neříkala si dnes ráno, Finro, že máš na večer plány?“ zeptala se Erza překvapeně. „Teď na to ani nemůžu pomyslet. Pořád nemůžu uvěřit... že se ho skutečně pokusili zabít...“ odvětila Finra. „Je na tom Nerit už líp?“ zeptala se poté. „Usnul a pak přišel jeho spolubydlící, který se nabídl, že se o vše postará. Musím ale říci, že ty jeho červené oči mě na chvíli vyděsily.“ odpověděla Erza. „Takže jsi to nevěděla ani ty?“ zeptala se Finra. „Nevěděla co?“ překvapeně ze sebe dostala Erza. „No to, že Neritovy oči jsou jeho démonický atribut přece.“ řekla Finra.

„Co? … CO?!“ zaskočeně se ptala Erza. „Počkej… on ti to vážně neřekl ani teď? Podobně jako moje hlasivky a uši jsou ovlivněné mocí sirén, Neritovy oči jsou ovlivněné mocí upírů.“ odvětila Finra překvapeně. Proč by to Nerit Erze neřekl? Co se to tu děje? „Ne… to mi neřekl. O tom jsem netušila. Proč mi to neřekl, Finro?“ ptala se zmateně Erza. Erzo, ani ty to nevíš… Je jisté, že to co se tu děje jde daleko hlouběji, než se na první pohled zdá a o čem ani naši přátelé nechtějí, abychom to věděli. Ale mě už nebaví nechápat, Erzo…

* * * * *

Byla neděle odpoledne. Šedá stála v místnosti vyhrazené pro studentskou radu. Spolu s ní byl v místnosti předseda studentské rady Rimud Haradan a místopředseda Rudan Grendolf. „Sejmi si masku Nayo, žádný ze stínových členů tu dnes není.“ řekl předseda Rimud. „Jistě, můj pane.“ řekla, hledíc do chladných očí. Rudan se usmál. „Takže jsi se předevčírem večer rozhodla, že Nerita zabiješ dalšího dne, ale ze včerejška si nic nepamatuješ, jen to, že ses probudila k večeru v lese, navíc jsi zapomněla své zneviditelňovací kouzlo, nedokážeš si z něj vybavit ani runu, a budeš se ho muset učit od znova, chápu to správně?“ zeptal se. Naya přikývla. „Cha, cha, cha, ten Nerit Morgen je horší bastard, než jsme si mysleli. Požádám otce, aby sehnal o Morgenových a obzvláště o Neritovi co nejvíce informací, Rimude.“ dokončil.

Rimud Haradan se otřásal vztekem. Stál při šachovnici, držíc v ruce bílého střelce, na něhož nenávistně hleděl. „Uklidni se Rimude. Já se o něj postarám. Nezáleží na tom, jak mocný je, se mnou se nemůže měřit. Ostatně znáš mou přezdívku, Rimude a víš, že stojím za tebou.“ řekl Rudan s klidem. „Ne, to nebude třeba. Já sám se postarám o to, aby ten bastard zaplatil za to, že mě nebere vážně. Když vyšlu někoho, aby ho zabil, a on ho takhle znemožní a ani nezabije… to je hrozná urážka a já mu ukážu, že udělal chybu. Nayo, dnes večer za mnou přijdeš na kolej.“ oznámil vztekem třesoucím se strachem. Rudan se při posledních dvou větách zamračil. „Jistě, pane.“ odvětila Naya krátce.

Ležíc na posteli nahá vedle Rimuda, jako již mnohokrát, Naya nyní cítila prázdnotu, již však nikdy předtím necítila. 'Ten člověk, jemuž jsi zasvětila život, si takovou oddanost nezaslouží.' slyšela neidentifikovatelný hlas v hlavě. A vskutku, podívala se na spícího Rimuda a zeptala se sama sebe… co na něm vidím? A nedokázala zodpovědět tuto otázku. Ten člověk před ní byl sebestředný, využíval ji a dokonce tu byl s ní, ačkoli ji nemiloval. Byl naštvaný proto, že ji Nerit nezabil, místo toho, aby se z toho radoval. Co na něm probůh kdy viděla? Rimud zvedl víčka a pohlédl na ni. Jeho pohled byl chladný jako obvykle. „Měli bychom s tím skončit, Rimude. Nemiluješ mě.“ oznámila Naya.

Rimud se zamračil. „No a? Mimochodem nedal jsem ti povolení mě oslovovat jménem.“ řekl rozčileně. „Nechápeš to? Sice je tradicí mé rodiny sloužit té vaší, ale já toho už mám dost. Už pod tebou nechci sloužit, nechci dělat špinavou práci.“ řekla. V ten okamžik se Rimud zvedl a vstal. „Vážně si myslíš… že můžeš odejít? Vážně si myslíš, že důvod, proč tví předci, tví prarodiče a rodiče, sloužili těm mým, je jen oddanost a přátelství, naivko? Dovol mi tě poučit zkušeností.“ řekl a pozvedl ruku.

V ten okamžik Naya vykřikla bolestí. Její pravá ruka bolela jako by byla probodaná jehlami, a vložena do ohně. „Toto je otrocké kouzlo. Jeho název popisuje velmi dobře vztah mezi námi dvěma. Bylo na tebe sesláno třetí den po tvém narození.“ vysvětloval Rimud. Bolest utichla, jen aby následně stejná bolest prošla levou rukou. Naya v bolesti šla do kolen a znovu vykřikla. „V přímé linii vaší rodiny jste všichni obětí tohoto kouzla. To proto vaše rodina slouží té mé již přes šest století, i v dnešní době.“ pokračoval. Pak pocítila bolest v obou rukou naráz a ta následně expandovala i do nohou. V její hlavě rovněž explodovala bolest a Naya se na zemi stočila do klubka. „Zdá se, že Nerit zrušil kouzlo Šarm, jež jsem na tebe seslal a skrz nějž jsem tebou manipuloval, ale otrocké kouzlo rozhodně zrušit nedokáže. Abys věděla, nemáš nejmenší právo mi odporovat, jsi ostatně můj majetek.“ oznámil klidně. V ten okamžik bolest utichla. „A jen abys věděla, tohle kouzlo se nedá zrušit ani mým zabitím. Pokud zemřu, jakožto můj majetek čeká smrt i tebe. Proto se rozmysli dobře, zda se rozhodneš mi odporovat, nebo mě poslechnout.“ oznámil s krutým úsměvem.

„Nikdy.“ oznámila slabým hlasem Naya. Nyní, když byla postavena před tuto situaci, odmítala se vzdát. Ale bolest byla hrozná. „Nezníš přesvědčivě.“ odvětil Rimud a bolest se vrátila. Vycházela z každého kousku těla a tentokrát byla ještě silnější. Naya se svíjela na zemi s křikem tři minuty. „Jen si křič… tahle místnost je chráněná před únikem zvuku. Změnila jsi názor?“ zeptal se se smíchem, když opět uvolnil bolest. „Ano.“ odvětila Naya slabě. „Ano co? Nezapomněla jsi na oslovení?“ nespokojeně pravil Rimud. „Ano, pane.“ řekla se slzami v očích. „To je lepší. Takže už se mnou nechceš nic mít, chápu, dobrá, budiž. Co kdybych ti nabídl možnost se osvobodit z mé moci, děvče? Tvůj úkol je prostý. Infiltruješ ten magický přípravný kroužek, přičemž budeš tvrdit, že jsi opustila studentskou radu. Nezáleží mi na tom jak, ale dostaneš se do srdce Neritovi Morgenovi a pak mi ho přivedeš, paralyzovaného. Musí zaplatit!“ dokončil Rimud. „Rozuměla jsi?“ zeptal se. „Ano.“ potvrdila, ještě pořád v křeči vyvolané bolestí. „Ano co?“ křičel. „Ano, pane.“ řekla tiše a slabě.

„Můžeš jít.“ řekl Rimud s klidem a podal jí její oblečení. Ponížená se oblékala načež pomalu vyšla z místnosti, v slzách. Ve dveřích náhle na vteřinu zastavila a rozhlédla se, protože se jí zdálo, že se někdo dotkl jejích vlasů. Pak rychle prošla dveřmi a zavřela je za sebou, načež se se slzami rozběhla na dívčí kolej. Když zmizela z dohledu, u dveří se zhmotnil neidentifikovaný vysoký stín a jeho blond vlasy zazářily ve tmě. „Tak takhle tomu tedy je.“ smutně zamumlal, načež se znovu vypařil.