Salika-prolog

Salika- Prolog

Daleko na západě ležel kraj o kterém nemělo lidstvo ani zdání. Nikdo netušil, že něco takového existuje. Proslýchalo se o něm jen ve starých povídkách, bájích, které vyprávěly babičky svým vnoučatům. Ale ten kraj tam přes všechny pochybnosti, jenž se ozývaly z hlasů vesničanů byl a říkalo se mu Salika.

Již po staletí v Saliku uctívali mocné čaroděje, kteří ovládali zemi a většina ubohých lidí mimo tento kraj o tom nemělo ani zdání. I tak existovali tací, kteří Věřili ve věštbu, že se zrodí sedm patronů Salika a osvobodí jí od věčné temnoty. Jak běžel čas, těchto lidí stále ubývalo až nakonec umřel i poslední a s jeho smrtí se zrodila nová naděje. Světlo štěstí odputovalo od Salika tak daleko, že by se člověk těžko dostal zpět, do vesnice zvané Dekurt. Tam to bylo jiné. Lidé neměli tušení o tom, co se děje na západě a když se někdo něco dozvěděl ihned se to ututlalo, nedokázali si přiznat, že jejich Zemi ovládají mocní čarodějové. Bylo to nemožné, něco jako nadpřirozeno pro ně prostě neexistovalo.

Té noci , kdy do Dekurtu doputovalo světlo naděje se u dveří dětského domova objevilo sedm malých nemluvňat se vzkazem, že matka byla zavražděna a že se o ně nemá kdo postarat. Tyto děti rostly daleko od Salika v domnění, že snad jednou si je někdo všech sedm adoptuje. Tři dívky a čtyři chlapci, u kterých bylo záhadou jak mohli mít jednu matku. Sedmerčata se na světě ještě nikdy nenarodila.

Času, kdy děti dospějí věku 14 let, se říká Blessed, požehnaný. Nikdo na Zemi už netušil, že nějací patroni je můžou osvobodit. Naštěstí tak tomu mělo být, protože tak ani nejmocnější čarodějové nemohli zjistit, že jim něco hrozí.

Čas plynul jako voda a děti měli 14. narozeniny. Prošli proměnou do silnější fáze a stali se mnohem statnějšími a moudřejšími. Právě nastal čas Blessed.