Mé jediné přání - část čtrnáctá

„Ahoj, mami. Nemůžu tomu uvěřit, ale včera mi někdo ukradl mobil. Ne, nechápu jak je to možné. Ano, nemusíš posílat peníze, mám ještě sedmdesát stříbrných, koupím si nějaký levnější. Ne, Nerit není můj kluk mami, a i kdyby byl, nebudu ho něčím takovým otravovat. Jistě mami. Ahoj.“ Naroki típla hovor a předala mobil Akiře. „Díky.“ poděkovala, přičemž Akira mávla rukou.

 

Byla neděle ráno, další volný den. Včerejšek Naroki strávila odpočinkem, dnes měla v plánu jít cvičit magii. Nerit jí v pátek řekl, že přes víkend nemá čas, neboť má své vlastní záležitosti. Ovšem, i on chtěl pokračovat ve svém studiu, nemohla na něm být stále závislá. Oblékla se a vyrazila ven. Avšak již po pár metrech ji zastavila rusovlasá dívka. Tato dívka mohla být o asi deset centimetrů nižší než Naroki, což pořád bylo na dívku tak akorát. Naroki její lehce nadprůměrná výška příliš nevadila, ale kvůli tomu si připadala občas nepříjemně.

 

„Ty. Ty jsi Neritova známá, že? Na... Naroki, jestli se nemýlím?“ zeptala se jí dívka. Naroki zpozorněla. „Ano. To jsem. A kdo jsi ty?“ potvrdila a tázala se. „Já jsem Erza.“ řekla dívka. „Neritova nevlastní sestra? Potřebuješ něco?“ zeptala se. „Nerita se včera pokusili zabít.“ oznámila Erza. Naroki v ten okamžik v šoku upustila tašku, kterou nesla. „Je v pořádku?“ zeptala se rychle. „Ano, naštěstí z toho vyvázl jen se škrábnutím. Právě jsem ho šla zkontrolovat, a když jsem tě zahlédla, napadlo mě, že bys o tom měla vědět.“ řekla Erza.

 

Naroki zvedla tašku ze země. „Jdu s tebou.“ řekla odhodlaně. A tak o pár minut později obě stanuly před dveřmi pokoje 126, v němž sídlili Nerit a Tabur. Erza zaklepala. Tabur otevřel. Místo pozdravu otočil hlavu zpět do nitra pokoje a zvolal hlasem, který byl přes obsah výroku přátelský: „Zasraný bastarde. Co má být tohle?“ Dívky to poněkud vyvedlo z míry, netušily, oč jde. Následně vpustil obě dívky dovnitř, jimž byla v tu chvíli vyjevena přítomnost dalších tří osob. V místnosti byly Finra, Nira a jakýsi blondýn, jemuž mohlo být něco málo přes dvacet, v bílé košili a kožených kalhotách, jenž měl za pasem dvě pistole vyšší ráže. Na chvíli k nim obrátil tvář a Erzu vyděsily jeho oči, připomínající oči ještěra, pak se blondýn otočil zpět k Neritovi.

 

Naroki překvapeně hleděla na blondýna. Co… co tu chce? Proč je tady? Souvisí to snad nějak s útokem na Nerita, nebo přišel jen dělat potíže? Kerim… ten šílenec… ten cvok… ten povýšený bastard je tady… Do háje. Ano, určitě to souvisí s útokem na Nerita, přesto… jestli tu je Kerim, je celá situace sakra vážná…

 

„Niro, proč jsi k čertu kontaktovala Leoda? A proč k čertu poslal právě Kerima? Nepotřebuje tě na nějaké operace? Nepotřebuji, aby mi dělal bodyguarda.“ vztekle pravil Nerit. „Vážně si myslíš, že někdo tak neschopný, jako jsi ty, má k tomu co říci. Slyšel jsem, že jsi včera málem přišel o život. Ode dneška budu tvá ochranka, takže doufám, že si ti ubožáci rozmyslí, zda tě ještě budou obtěžovat nebo ne.“ řekl mladý blonďák.

 

„Netuším sice, oč jde, ale Nerite… vážně by bylo bezpečnější, kdyby ses spolehl ochranu zkušenějších.“ řekla Finra. „Finro, mimochodem, vrátíš mi ten flakón, co jsem si k tobě včera uložil?“ požádal Nerit, ignorujíc její tvrzení. Finra vytáhla flakón způli-plný rudé tekutiny. „V každém případě nemusel posílat zrovna Kerima. Ví dobře, že my dva se moc nemusíme.“ řekl rozčileně. „Nemusíme? Jestli si pamatuji správně, jsi to ty, kdo vůči mně má výsady. Já sám proti tobě nic nemám, Nerite.“ odvětil mladík, oslovovaný jako Kerim, tónem hlasu, který jaksi popíral jeho tvrzení.

 

V ten okamžik si zbytek debatující čtveřice konečně všiml nově příchozích. „Naroki! Dlouho jsme se neviděli!“ zvolal blondýn a přivítal se s Naroki potřesením ruky, načež se otočil k Erze, nečekajíc na Naročinu odpověď. Naroki to nevyvedlo z míry, na tohle byla zvyklá. „Ach, je to vůně kopretin? Smím znát vaše jméno, milady?“ pravil, uvádějíc Erzu do rozpaků. „Vážně se jí chceš ptát na jméno? Myslel jsem, že ti Leod její fotkou mával před očima dost dlouho na to, abys ji poznal.“ řekl nepříjemně Nerit. „Pak… je možné, že tato překrásná dívka je... Lady Erza?“ ptal se, jako by zaskočeně, Kerim.

 

„Lady?“ podivila se Finra. „Jakápak 'Lady'? Co je to za nesmysl? Vysvětlíš mi to, Nerite?“ zeptala se, divíc se. Nerit pochmurně přikývl. „Kerim je… jak to říci… Leodův bodyguard… i když jeho práce má v pravdě podstatně širší rozsah než u obyčejných bodyguardů. A rodina Morgenů jsou bývalá šlechta, vlastně… ani ne bývalá, dodnes drží své tituly. Upřímně… Ani já nechápu proč Kerim Leoda oslovuje můj lorde, snad mu to přináší jakési zvrácené potěšení, vědět, že slouží šlechticům, snad to dělá, protože nemá co na práci… A vzhledem k tomu, že Erza je 'lordova' dcera, je pro něj logické ji oslovovat 'Lady'.“ dokončil Nerit výklad, během něhož se zmíněný otočil a začal po Neritovi vrhat vražedné pohledy.

 

„Ty mlč, Nerite. Měl bys být vděčný, za to, že tě lordova rodina přijala a pečovala o tebe a jsi pro ně jako člen rodiny. Takový zmetek, jako jsi ty, si takové laskavé chování nezaslouží…“ reagoval, nečekaně však byl přerušen. Fackou. Od Erzy. „Oslovuj mě, jak chceš, ale do Nerita nerýpej. Nic mě ani otci nedluží, on pro nás není JAKO člen rodiny, on pro nás JE člen rodiny. Že, Nerite?“ řekla a poslední větou se obrátila k překvapenému Neritovi. „A-ano.“ potvrdil neochotně.

 

„Ach, zdá se, že můj žert zašel tentokrát příliš daleko. Hluboce se omlouvám, Erzo Morgen.“ řekl a uklonil se, ale vztek obrácený na Nerita byl v jeho tváři pořád zřejmý. „Co jsi vlastně zač, Kerime?“ zeptala se zvídavě Finra. „Mluvíš jako bys měl jistotu, že Nerita ochráníš. Jsi čaroděj? Mág? Magik?“ ptala se. „Ani jedno.“ odvětil Kerim klidně. „Prosím?“ překvapeně reagovala Finra. Nerit zavrtěl hlavou. „Ani jedno.“ zopakoval po Kerimovi. „Je to… no asi nejbližší slovo významem by bylo 'pistolník'.“ řekl.

 

Místnost ztichla a pak se Erza, Finra a Tabur rozesmáli. „Pistolník? Vážně?“ smála se Finra. „Skvělý fór Nerite, ty válíš.“ reagoval Tabur. Erza raději neřekla nic, jen se smála. V ten okamžik se Kerim pohnul. Byl to jen zlomek vteřiny, možná ani to ne, skoro jako by se to stalo v nulovém čase, ale náhle, z ničeho nic, obě pistole mířily na posměváčky, přesněji na Finru a Tabura. Erza byla z rodiny Morgenů, na tu se mu zřejmě mířit nechtělo. Jediný, kdo stihl reagovat, byl Nerit, který k sobě přitáhl Finru a vztyčil čtyřvrstvé tvrzené štítové kouzlo dost rychle na to, aby zablokoval případný výstřel.

 

„Jak vidím, rychlost jsi neztratil, Kerime. Ale ani svou povahu. Uklidni se a slož obě zbraně, nebo tě budu muset zabít.“ řekl Nerit. „Ani tvé reflexy se nezpomalily, Nerite, ale tvá schopnost soudit nepřítele se zlepšila. S takovýmhle štítem bych měl nějakou chvíli práci. Ale tvé výhrůžky jsou jako obvykle plané. Je vyloučené, aby mě někdo, kdo nedokáže porazit v souboji čaroděje, byť jen ohrozil, natožpak zabil.“ odvětil Kerim.

 

„Zopakuji to jen jednou. Odlož ty nebezpečné antimagické zbraně, a rozhodně nimi nemiř na mé přátele.“ řekl Nerit ledově chladným hlasem. „Dej pokoj, ani nejsou odjištěné… zatím.“ pravil klidně Kerim a složil zbraně zpět do pouzder. Nerit zrušil štítové kouzlo. „Kerima není radno podceňovat. Patří sice, co se magie týče, do kapacity kategorie E, aktuálně s čtrnácti magickými jednotkami kapacity, ale má výcvik na úrovni magika v útočné magii, na úrovni mága co se týče obrané magie, a je skutečným a plnohodnotným mistrem bojového umění – Trigarmu – specializovaného obzvláště na boj střelnými zbraněmi. Má ještě pár dalších vlastností, které z něj dělají děsivého zabijáka. A nenechte se zmást jeho pistolemi – neobsahují klasickou munici, jsou plné protimagické, prokleté munice.“ vysvětloval nyní Nerit. Teprve poté si Finra uvědomila, že se drží Nerita a rychle pustila jeho ruku, které se, když na ni mířila pistole, pevně chytla.

 

„Nerad tě zklamu, Nerite, ale právě teď jsou obě pistole zcela prázdné, bez munice. Jaký psychouš by mířil nabytými zbraněmi na děti?“ pronesl Kerim a na důkaz vytáhl prázdné zásobníky. „Ale na mě ti tehdy mířit nevadilo!“ zvolal Nerit naštvaně. „To byla jiná situace. Byls tak sebejistý, že ti prostě bylo potřeba srazit hřebínek. Tak jsem vystřelil do tvého štítu. Ta kulka tě nezasáhla, kdybych chtěl, zasáhla by.“ řekl se smíchem Kerim.

 

Stísněná atmosféra konečně zmizela. Nira vytáhla svůj magii monitorující přístroj a poslala na policejní centrálu vysvětlení magické aktivity – Neritova štítu. „To byl ošklivý žert. Fakt mě to vyděsilo.“ řekl napůl roztřeseně, napůl rozčileně Tabur. „Vypadá tu, že jsme tu všichni.“ ozvala se dosud mlčící Nira. Ostatní se na ni podívali. „Všichni, kdo by mohli být ochotni pomoci.“ dodala, když spatřila v jejich pohledech otázku. Ta však ani po tomto vysvětlení nezmizela z jejich očí. „Řeknu vám to tedy na rovinu. Nerit se rozhodl kompletně rozdrtit studentskou radu. Předevčírem jsem mu odmítla poskytnout pomoc našeho kroužku, Finro a Erzo, ale po včerejších událostech, do nichž byla zatažena Finra jsem dospěla k názoru, že nyní by možná bylo nebezpečnější čekat, než konat. Se Sidorem jsem již mluvila, poskytne nám pomoc. Tato akce však není oficiální akcí klubu a tedy ani já nebudu vůdcem – tuto pozici ráda přenechám Neritovi.“ řekla s úsměvem. Nerit se na ni zamračil, ostatní s údivem otevřeli ústa.

 

„Naroki a Tabury se to samozřejmě netýká.“ dodal Nerit k jejímu proslovu. „A to jako proč? Sice jsme jen černé uniformy, ale i tak můžeme něco dokázat. Nepotřebuješ snad ke své akci jen zabijáky, nebo snad máš v plánu studentskou radu vyvraždit?“ protestoval Tabur. „Já do toho jdu, brácho, ať už se ti to líbí, nebo ne. Zní to jako zábava.“ řekl. „Ráda pomůžu, v čemkoli bude možné, Nerite.“ rovněž řekla Naroki. „Se mnou taky počítej.“ řekla Finra, přičemž vážně poklepala Nerita po zádech. Pak přišlo mlčení. Dlouhé mlčení, během nějž se tázavé pohledy pomalu ale jistě obracely na Erzu.

 

„To… to nemyslíte vážně. Nerite… tohle je… nebezpečné. Chceš… tolik riskovat? Už tak ti jdou po krku, proč je ještě víc dráždit? Proč?“ ptala se nejistě. „Protože věřím v to, co dělám. Věřím v to, že je lepší spojit studenty jejich společnými schopnostmi, než je dělit podle jejich rozsahů a štvát proti sobě. Protože tomu věřím.“ řekl Nerit a z jeho hlasu sálaly emoce, jako by pěl bojovou hymnu. Erzin pohled změkl. Ale než se mohla vyjádřit…

 

„Je mi líto, ale Milady se akce nezúčastní. Její otec mě instruoval, že pro případ, že by k tomuto došlo a Erza byla zatažena do tvého plánu. V tom případě mám poskytnout ochranu jí, a dohlédnout na to, aby se nezúčastnila tohoto boje, přičemž tvou ochranu, Nerite, přenechám jen tobě samému. Takže se rozhodni, zda ti stojí risk vlastního života za to, aby sis hrál na hrdinu.“ řekl rozhodnutě Kerim s výsměchem v hlase. Nira přikývla s chápavým výrazem, naproti tomu Finra a Naroki překvapeně protestovaly. „Co to má být za nesmysl?“ „Proč by se nemohla zůčastnit?“ Erza rovněž byla zaražená. „To, zda se rozhodnu pomoci, či ne, je mé vlastní rozhodnutí. Člověk, jehož vidím po prvé v životě, do toho nemá co mluvit. Že, Nerite?“ řekla. Svým prohlášním žádala Nerita, aby se jí zastal. Nicméně Nerit nejistě pohlédl na Kerima. „Myslím si, že…“ začal, ale větu nedokončil, místo toho zmlkl.

 

„Dobře si rozmysli, jak tu větu dokončíš, Nerite. Víš dobře, že je to zcela vyloučeno.“ přerušil ticho Kerim. Neritovi se tváří prohnal smutek, ten ale rychle nahradil vztek. Skousl vlastní ret, snad aby se uvolnil. „Myslím si, že tvá přítomnost bude zbytečná, Erzo.“ řekl poté nepříjemným hlasem. Finra i Naroki na něj zaraženě hleděli, Tabur ho provrtával neméně překvapeným pohledem. „Co… co tím máš na mysli?“ zeptala se Erza.

 

„Upřímně… tvé možnosti nejsou zrovna nic moc, když to tak vezmu, že? Je dokonce zvláštní v mnoha ohledech, že jsi byla přijata do magického přípravného kroužku. Ostatně, celý magický přípravný kroužek si zakládá na síle, protože stojí proti studentské radě… nicméně ty, Erzo, nijak nevynikáš. Nepoložila sis nikdy otázku, co v takovém kroužku vlastně děláš? Tvá síla je tak srovnatelná s Kanakem… možná trochu lepší. Ne, že bys byla slabá, ale… rozhodně se nemůže měřit s Finrou, Sidorem, Nirou nebo se mnou. Přítomnost někoho, jako jsi ty, by mohla být nebezpečná nejen tobě, ale i nám.“ řekl Nerit neústupně. Přesto v jeho pohledu bylo něco, co vyvolávalo pocit, že o tohle tu neběží.

 

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-