Mé jediné přání - část osmnáctá

*   *   *   *   *

Na víc si Erza již nevzpomínala. Co se stalo pak? Kdy se Laře, tomu děvčeti, otevřelo srdce a začala si s nimi skutečně hrát? Nevěděla. Ale zeptala se na něco, co ji teď trápilo víc. „Lara... ona je dcerou Tarada Karuna? Jednoho ze tří velkých čarodějů, hrdiny, který se utkal v boji s upířím císařem Hatonarem a usekl mu ruku, též známého jako mistra čtyř sloupů, či velmistra magie, případně zázračného čaroděje?“ zeptala se. Nerit zakýval hlavou ze strany na stranu v nesouhlasu. „Jeho neteří. Naroki to už říkala. Tarad sám, alespoň podle informací v knihách, neměl žádné dítě, jeho mladší bratr však ano. I když je pravda, že co se týče talentu, kdyby byla Taradovo dcerou, nikomu by to nepřišlo divné.“ řekl Nerit.

„Jak to myslíš? To je fakt tak dobrá?“ podivila se Erza. V ten okamžik ji přerušil Sidor. „Počkej, snad nemluvíme o TÉ Laře Karun. Té Laře Karun, které přezdívají dívka dvou sloupů. Má bezva profil na Magicbooku a spoustu fanoušků.“ zeptal se. „O jakých sloupech to hovoříte, sakra? Já vím, kdo je Tarad Karun, ale přesdívku mistr čtyř sloupů slyším poprvé.“ položil náhle otázku Tabur. Sidor sklesle zakroutil hlavou a Erza se otočila k Neritovi. „Nerite, vysvětli mu to.“ řekla prostě. Nerit na ni pohlédl, pak se obrátil k Taburovi.

„Tabure, co se týče magie, hovoříme o čtyřech sloupech, na nichž stojí – jedná se o čtyři s magií související vlastnosti, které jsou potřeba k seslání kouzla. Prvním sloupem je magická kapacita. Magická kapacita je považovaná za nejklíčovější – ostatně dle ní se dělíme do tříd. Její potřeba je naprosto klíčová – je samozřejmé, že když je tvá magická kapacita nulová, nemůžeš sesílat žádná kouzla – nemáš na to nikdy energii. Druhým sloupem, druhým i do důležitosti je magická znalost. Vědět jaké runy tvoří jaké kouzlo. Toto je jediný bod, který není podmíněný nějakou magickou vlastností – teoreticky ho může zlepšovat i obyčejný člověk, který vůbec nemá orgány potřebné k magii ani magické cévy.“

„Třetí sloup, čtvrtý do důležitosti, přesto k magii nezbytný, je magické ovládání. Tento sloup je vlastně spojením dvou vlastností, které jsou však spolu spojeny – schopností vyvolávat naráz více kouzel stejného druhu a schopností vyvolanými kouzly manipulovat – ovládat kdy ohnivé sféry explodují, případně pohyb všech kouzel s řízeným pohybem. Čtvrtý sloup, třetí do důležitosti, je magický cit. Jedná se o schopnost vnímat svou magii jako součást těla – čím ostřejší vnímání, tím lépe. Během vyvolávání kouzla dochází ve formuli k deformacím, které je potřeba ihned stabilizovat, a čím lepší je magický cit, tím snazší to je – ale nikdy se vám to nepovede na poprvé. Později se naučíte při dané formuli, kdy dochází ve vašem případě k jakým deformacím a jak stabilizovat – právě to je ona pověstná praxe – čím lepší je váš magický cit, tím dříve to dokážete.“ vysvětloval Nerit. Tabur chtěl něco říci, ale Nerit pokračoval.

„Tarad Karun je znám jako mistr čtyř sloupů. Jeho hodnocení z hlediska magického systému bylo takovéhle.“ řekl Nerit a ukázal A4 s vytisknutými informacemi a fotkou. Na fotce byl plavovlasý muž s úsměvem ve tváři a hnědýma očima. A informace Tabura překvapily.

Tarad Karun

Hnědé vlasy

Hnědé oči

Výška: 181 cm

Narozen: 2.2. Jaro 2307

Zemřel: 1.2. Podzim 2344

Magická kapacita - SSS

Magická znalost - SSS

Démonický atribut - 0

Strategie - S+

Ovládání magie - SSS

Magický cit - SSS

Celkové hodnocení: SSS--

Nerit si povzdechl. „Zázračný čaroděj. Mistr čtyř sloupů. Člověk, jehož magická kapacita tvořila dva a šedesát jednotek i bez magické hole. Člověk, který sám vytvořil kouzla, vedle nichž to, čím se častují čarodějové, působí jako vodní pistolky. Člověk, který dokázal naráz ovládat pohyb sto kouzel a také jediný známý člověk, který kdy dokázal kouzlit každým prstem zvlášť a byl tak schopen vyvolávat naráz až deset kouzel. A člověk, který vždy dokázal použít kouzlo na první pokus. Kdyby nezemřel mladý, jistě by se stal ještě mocnějším. Už jen jeho samotná existence je absurdní, protože se narodil v rodině dvou jakž-takž čarodějů, takže jeho otec obvinil jeho matku z nevěry a opustil ji, když došlo k prvnímu měření magické kapacity v jedenácti letech, kdy již přesahoval oba rodiče velkou měrou.“ dokončil.

Sidor se usmál. „Máš bezva snoubenku. Neteř nejmocnějšího čaroděje všech dob... Pozveš mě, až bude svatba, viď?“ zeptal se. „Žádná svatba nebude, k čertu. Pro mě je to jen kamarádka. Jestli o ni máš zájem, budu jen vděčný, pokud její zájem přeorientuješ ze mě na sebe.“ řekl Nerit s únavou ve tváři. Sidor po něm vrhl nepřátelský pohled, který však ten nepostřehl. „Nerite... proč je na tebe vlastně tak fixovaná?“ zeptala se Nira náhle zvědavě. Nerit se obrátil k Niře a povzdechl si. „Jsou k tomu dva důvody.“ řekl krátce a pak mlčel.

„Jaké dva důvody to jsou?“ zeptala se po chvíli mlčení Erza. „Ten první, že jsem jediný člověk blízko jejího věku, který s ní dokáže udržet krok v magii. Kromě mě nezná nikoho našeho věku, kdo by s ní mohl vstoupit do duelu s reálnou šancí ten duel vyhrát. Jakožto její fanoušek z magicbooku, Sidore, jistě víš, jaké je její celkové hodnocení co se týče magie.“ začal Nerit a pak se obrátil na Sidora. Ostatní na něj zaměřili zkoumavé pohedy. Sidorovi se do tváře vehnal ruměnec. „Vím, ale... ale to není proto, že bych chodil na její stránky každý den. Jen jsem tak náhodou včera... sakra Nerite, na co se mě tu ptáš?“ vysoukal ze sebe Sidor a pak rozčileně vykřikl na Nerita.

„Sidore?!“ ozvala se vražedným hlasem Nira. „Ano?“ zděšeně odvětil ten. „K věci. Znáš její celkové hodnocení, tak ho vyklop.“ dodala. „M+. Jako ten bastard Grendolf.“ řekl Sidor neochotně. Nerit zaskočeně ustoupil. „Vteřinu. Rudan Grendolf má hodnocení M+?“ zeptal se Nerit. Nira i Sidor přikývli. „Hmm, takže jsou i další, heh.“ řekl nyní již opět s klidem Nerit a poté se rozhostilo mlčení. „A co ten druhý důvod?“ přerušila mlčení tentokrát Finra. Nira se totiž, zdá se, na druhý důvod ptát nechtěla, tušíc, že je to osobnější, pevně držíc pohled na Sidorovi, Erza se ptát bála, protože bylo možné, že si to měla pamatovat a Sidor byl, po provalení své pozice fanouška jako spráskaný pes, zatímco Tabur kompletně zapomněl, že důvody byly dva.

„Kvůli mně začala znovu používat magii.“ řekl Nerit jednoduše. Sidor v ten okamžik zbledl. „Počkej, takže jsi to ty, komu na bloku píše ty zamilované básně, o němž mluví jako o svém rytíři, ty jsi ten, kvůli němuž opět začala používat magii po té nehodě?“ vychrlil ze sebe. Všichni se nyní báli zeptat a Nerit ani Sidor nepokračovali ve výkladu. „Jaké nehodě, Sidore?“ dostala ze sebe Nira co nejklidnějším hlasem. „Nerite, můžu?“ požádal o svolení Sidor. Nerit přikývl. „Dámy, důvod, proč jsem fanouškem jejího bloku, není v tom, že by byla krásná, nebo magicky nadaná. Stalo se jí totiž něco, co by se nikomu z nás stát nemohlo. Něco skutečně hrozného.“ řekl a začal vypravovat.

*   *   *   *   *

Ariada Kelfor byla třicetiletá učitelka magické praxe na základní škole. Měla titul magika, a učila na této škole již čtyři měsíce. Měla své studenty ráda, ale byla zde jedna studentka, kterou podvědomě nenáviděla. Lara Karun. Jako malá Ariada měla obrovské problémy. Její magický cit byl méně vyvinutý než u ostatních a dokonale se naučit jak vyladit kouzlo, aby ho mohla sesílat, jí vždy trvalo déle než ostatním. Kvůli tomu musela v přípravné škole a později i na střední škole opakovat ročník. A ačkoli na střední škole měla bílou uniformu, kvůli své kapacitě přesněji chodila do třídy B, nestala se z ní mágka. Jako jedna z mála studentů v historii, byla i přes svou kapacitu, která se blížila studentům třídy A, odmítnuta všemi mágskými školami a stala se studentkou na škole pro magiky. Bylo to ponižující, její rodina měla dlouhou tradici mágů, a když se o tom doslechl otec, vydědil ji. Musela si sama vydělávat, aby mohla i dostudovat.

Naproti tomu zde viděla Laru Karun. Bylo to obyčejné šestileté dítě, šťastné. Ale dokázalo seslat jakékoli kouzlo na první pokus. Lara měla skvělou paměť a měla spoustu kamarádů. Navíc jejím strýcem byl slavný hrdina, jenž zemřel v boji s démony, a jenž usekl upířímu císaři ruku. Ariada dobře věděla, že to dítě je hodné. Ale to bývala ona taky. Věděla, že by neměla Laru nenávidět. Ale ji její otec neměl nenávidět taky. Otec, kterého skoro neviděla. Věděla, že odpor, jenž cítí, není nic, než závist a tu potlačovala již čtyři měsíce. Ale když dneska Lara provedla již páté kouzlo na první pokus, něco se v ní zlomilo. Všichni spolužáci jí tleskali, ostatně nikdo z nich nikdy nezvládl ani takhle jednoduchá kouzla na méně než dvacet, třicet pokusů.

„Jak to děláš?“ zeptal se jeden spolužák. „Jde to samo.“ odvětila mu. Ariada vytáhla knížku kouzel určenou pro pátý ročník studia na vysoké škole pro magiky. Věděla, že kouzlo z této knížky Lara nemůže seslat na poprvé. Chtěla vidět, jak selže, alespoň jednou tu reakci. To by jí ulevilo, pak by na ni snad mohla hledět normálně, myslela si, protože sama chtěla přestat s tím, býti obrácená proti studentce, která si to nezaslouží. Když později policie prošetřovala tento incident, musela uznat, že ta učitelka musela být psychicky narušená, jinak by nikdy nevybrala takové kouzlo. Pravda však byla, že Ariada náhodně vybrala stránku a ani se nepodívala, jaké kouzlo na ní je.

„Laro, mohla bys nyní, prosím tě, provést tohle kouzlo?“ požádala Ariada. „Jenom vytvořit formuli, nebo kompletně?“ zeptala se ta. „Kompletně.“ řekla učitelka, přesvědčená o tom, že Lara při vyvolávání selže. Lara se pět minut dívala do knížky a zapamatovávala si základní runy. Po pěti minutách Ariada řekla „Víc už nepotřebuješ, nebo snad ano?“ „Ale to je po prvé, co to kouzlo vidím.“ protestovala Lara. „Máš knížku, tak čaruj z knížky.“ řekla Ariada. Žádný čaroděj nemohl čarovat z knížky – alespoň to si Ariada myslela.

„Venir ave terulah badar...“ zahájila zaříkání Lara. Používala to kouzlo poprvé, navíc bylo obzvláště dlouhé, takže nevypustila z formule ani jedno slovo, jinak by formule mohla zkolabovat, protože to ostatně byl její první pokus. Ariada si povzdechla. Takže to bude magická čepel. Poprvé si pomyslela, co když se Laře to kouzlo podaří, až dokončí formuli, vyletí čepel ke mně. Ne, nemožné, to se nestane, ubezpečila se. „ ...var gremor nos fer atrrus venir.“ dokončila po pár vteřinách mumlání formule a v ten okamžik se před její pravou rukou vytvořila růžová čepel dlouhá půl druhého metru dlouhá a více než půl metru široká.

Ariada, místo toho aby vztyčila štít, vykoktala „Ne... nemožné.“ jako by snad popřením skutečnosti měla čepel zmizet, a bylo to také její poslední slovo. Dokonce ani nezvedla ruce. V následujícím okamžiku čepel opustila ruku a nekontrolovatelně vyrazila směrem, kterým mířila dětská dlaň, dlaň dítěte, které si neuvědomovalo, jaké kouzlo sesílá, dlaň dítěte, které toužilo, aby ho učitelka alespoň jednou pochválila a nevrhala na ni podivné pohledy, dlaň mířící na hrudník učitelky stojící tři metry před ní.

Čepel provedla čistý řez. Ruce, které měla učitelka podél těla, byly odťaty mezi lokty a rameny, a zhruba v oblasti jejího objemného poprsí bylo tělo rozděleno na dvě. Zeď za učitelkou byla rovněž proseknuta a čepel proletěla v bezpečné výšce sousední třídou a zarazila se do stropu, načež se rozplynula, aniž by poranila kohokoli dalšího. Učitelka Ariada však měla smůlu, ji to již zmiňovaným způsobem zasáhlo. Obě ruce, odpojené od horní části těla padly stranou těla, spodní část těla padala dozadu, zatímco horní část dopředu. Krev tekla do všech stran. V následující okamžik děti spustily křik. Hrozný křik. Lara mlčela. Nevěřícně hleděla na své ruce a učitelku, opět na své ruce a učitelku. Po jejím obličeji začaly stékat slzy, zhroutila se na zem a tam se schoulila do klubíčka. Když přišli učitelé a ptali se, co se stalo, mlčela. Když ji vyslýchala už s její matkou policie, mlčela.

Mlčela i celý následující týden. Případ proletěl světem. Matka se rozhodla ji převést na jinou školu, ale mnoho škol se bálo. Nakonec ji přijala škola jiné země, jejíž ředitel i učitelé se shodli, že dítě není na vině, a že je kravina, aby bylo trestáno za to, že jeho učitelka byla idiot. Možná to bylo tím, že ředitel této školy byl velmi chápavý člověk, možná to bylo tím, že ta škola byla v území ovládaném Leodem Morgenem, dávným nejlepším přítelem Lařina strýčka. Lara pokračovala v studování, ale byla náhle naprosto zamlklá, a část dětí se od ní, poštváváni těmi rodiči, kteří nebyli stejného názoru jako učitelé, držela dál, část se držela dál prostě kvůli zamlklosti a protože to dělali ostatní.

Avšak v hodinách magické praxe Lara předstírala, že magii nedokáže ovládat. Nepokoušela se. Prostě nasadila výraz, jakože se o něco pokouší, hláskovala formuli, ale neuvolňovala ani trochu energie. Učitelé i ředitel byly chápaví a nechali ji dokončit ročník, věříc, že se to časem zlepší. Děvčátko v té době pravidelně chodilo k psychiatrovi. Matka se rozhodla, že na letní prázdniny bude nejlepší, aby Lara strávila čas s Neritem a Erzou u Leoda. Nerit a Erza byly skvělé děti a snad by mohli Laru opět přivést k jejímu předchozímu, radostnému životu. I kdyby neměla magii už nikdy použít, stačilo by, aby se smála.