Elf a čarodějka - Záchrana draků (část druhá)

2. Kapitola

    Příštího dne se probudila ještě za noci, bylo to pro ni nezvyklé. Nemohla usnout a tak se oblékla a umyla. Maminka ještě nebyla vzhůru a tak Eris došla pro vodu do kotlíku. Když se vrátila od studny zrovinka svítalo a tak šla k dubu uprostřed pole, aby viděla východ slunce.

   V poli, ale nestál žádný strom, nebyl tam. Přiběhla blíže, aby se ujistila, že se jí to nezdá a opravdu nezdálo se jí to, byla to pravda.  V místě, kde měl být strom, ležel kluk. „Jak se sem dostal?“ ptá se Eris sama sebe v duchu. Byl starší než ona, jak viděla z povzdáli, měl blonďaté vlasy a na sobě měl hnědou vestu, zelené triko a černé kalhoty. Za ním leželo několik zbraní, vypadali zvláštně, skoro nadpozemsky. Toho kluka musela odnést pryč, ale jeho zbraně by neutáhla, tak je nechala být. Pomalu se k němu přiblížila, zvedla ho a zamířila s ním do svého domu. Byl to těžký úkol, zvlášť pro holku.

   Konečně se dostala do svého domu. Naštěstí byl jenom v bezvědomí, položila ho do své postele a zašla mu pro vodu, kdyby měl žízeň, až se vzbudí. Poté zašla pro mamku, aby jí to řekla, ale nebyla k probuzení. Nechala toho a odešla. Zamířila ke svému pokoji. Pootevřela dveře a dívala se na neznámého kluka. Spal. Pomalu vkročila do svého pokoje, chtěla si ho z blízka prohlédnout, protože vypadal zvláštně. Když byla skoro u něj, zavrzalo pod ní prkno. Kluk se s trhnutím probudil, otočil se na ni a pokusil se posadit, ale měl málo síly. Přišla k němu a podala mu hrnek s vodou. Opravdu vypadal nějak divně a náhle jí to došlo, on to nebyl člověk, ale elf! Byla to hloupost, protože elfové už několik stovek let nežili, ale on byl živým důkazem toho, že ještě elfové jsou.

   „Kde to jsem a kdo jsi ty?“ ptá se jí elf trochu unaveně, když dopil.

  Eris vytrhl z myšlenek. Podívala se na něj a řekla: „ Jsi v bezpečí u mě doma. Já se jmenuji Eris.“

   Elf sebou trhl, když uslyšel její jméno a ona se nad tím trochu zarazila. „Jak že se jmenuješ?“ ptá se jí znova trochu nevěřícně.

   „Eris,“ řekne trochu zaraženě. „A jak se jmenuješ ty?“

  Chvíli se rozmýšlel, jestli jí to má říct, ale nakonec usoudil, že ano. „Jmenuji se Sean.“

   „Aha. Jak ses dostal na to pole?“

   „To ti povím později, teď jsi důležitější ty! Jestli se opravdu jmenuješ Eris, tak jsi ta, o které vypráví naše báje.“

   Eris zbledla.... „Proč zrovna o mě?“ zeptala se.

   „Zachránila jsi mě, osvobodila jsi mě z prokletí svou silou, kterou máš v sobě. Jsi totiž čarodějnice, Eris!“ odpověděl jí. Eris poznala, že Sean mluví pravdu, podle výrazu v obličeji.

   „Počkej, já nemohu být čarodějnicí, vždyť ty vymřeli již před tisíci lety. To bych asi musela poznat.“

   „Ne, nepoznáš to do svých sedmnáctin. V den těch narozenin se tvá moc aktivuje úplně, dříve jsi jí nemusela, vůbec postřehnout. Já z tebe cítím pradávnou sílu čarodějnic. Nejmocnější sílu, která kdy byla, jsi to ty! V našich bájích se píše o ženě, která bude jmenovat Eris a bude mít v sobě pradávnou moc. Síla si vybírá člověka, ne člověk tu sílu. Čekali jsme na tebe tisíce let a teď jsi tady.“

   „To je nějaký hloupý vtip, že?“ zeptala se ho nevěřícně. Přesto v jeho očích poznala, že to žert není.

   „Není to žert, Eris, to je pravda.“

   „Dobře, tak je to možná, ale jenom možná pravda. Ještě jsi mi, ale neřekl, kde ses tu vzal ty!“

   „Jak už jsem řekl, vysvobodila jsi mě z prokletí. Byl jsem proměněný ve strom a ty jsi mě osvobodila.“

   „To je blbost, nemůžeš být o moc starší než jsem já. Vypadal bys jinak.“

   „Zlá čarodějnice Arosa mě zaklela. Udělala chybu v kouzle, sice mě proměnila ve strom, ale nestárl jsem. Když mě proklela a zjistila, že už nemá sílu napravit svou chybu, odešla a už vícekrát se neukázala. Bohužel jí její moc zůstala. Proto potřebuji tvoji pomoc.“ odpověděl po pravdě.

   Ano, byla to pravda, protože Eris znala tento příběh z legendy. Babička jí vyprávěla legendu o čarodějnici jménem Arosa.  Byla zlá a své největší kouzlo použila k tomu, aby zaklela posledního elfa na zemi. Díky tomu měla volnou cestu k drakovi a jeho vejci. Naštěstí už neměla sílu toho draka vycítit a neznala jeho úkryt. Svoji moc pořád má a nabírá ji k nalezení nové čarodějky, která ji v tom pomůže.  Drak by měl žít někde v této zemi, ale jenom elfové vědí kde. Čarodějnice by potom měly draka vycítit, ale jenom silné čarodějky. Arosa by musela najít silnou čarodějku, ale to je velice těžké.

   „Jsi elf, viď?“

   „Ano, ale to jsi už poznala, ne?“

   „To ano, ale musela jsem se zeptat. Potřebuješ pomoc najít toho draka a uchránit ho před Arosou, že?“

   „Ano, ale je zvláštní, že to víš, jak to?“

   „Babička mi vyprávěla příběh o drakovi, Arose a podle mě i o tobě.“

   „Hm, ten příběh je pravdivý.“

   „Takže kdy vyrazíme?“

   „No, hlavně co nejdříve, ale tvoje matka tě určitě nepustí to je menší komplikace,“oznámil jí Sean.

   „Ano pustí, protože mám ještě přání z narozenin. Jdu najít tužku a papír a napíšu jí vzkaz.“

   Po napsání vzkazu vyrazili.

   A Eris doufala, že tento výlet bude trvat co nejdéle. V tom měla nejspíše pravdu.