Hydroponic town III.- střepy strachu

Sešel zbývající patra a ocitl se v proskleném vestibulu. Bylo chladno. Vítr ho šlehl přes obličej, až ho zamrazilo, ale rychle ho zase zahřálo u srdce. Zpoza zdi vyšla blondýna skoro o tři hlavy vyšší než Josh, ustavičně si prohlížela katalog nějaké kosmetické značky a své tělo si nesla jako páv...ale za ní! Josh viděl pramen dlouhých tmovohnědých vlasů, které vlály ve vánku stejně ladně, jako mořské vlny lemují tichou hladinu oceánu. Zanedlouho spatřil i její krásné zelené oči, které když viděl, vždy létal v sedmém nebi. Byla to Sarrah, dívka, pro kterou Josh žil a dýchal. Otevřel dveře, které je dělily od sebe, objali se a políbili. Chvíli tam venku stáli pod hvězdami a beze slova se na sebe dívali. Pak se ještě jednou políbili a odebrali se ke vchodu. Po cestě si vyprávěli, teda spíše Sarrah povídala, co všechno dělala a jak se měla. Josh nebyl příliš výřečný a navíc se mu strašně líbilo, když Sarrah mluvila...ona nemluvila...zpívala. Díval se na ni a rozplýval se pohledem na její krásu a ladnost všech její pohybů.

Stoupali do třináctého patra, když začal mít Josh takový nepříjemný pocit, že není něco v pořádku. Díval se z jedné strany na druhou, necítil se ve své kůži a Sarrah to brzy zpozorovala. ,, Děje se něco, Joshi?" zeptala se opatrně. Josh neodpověděl a nenechával svůj zrak dlouho spočinou na jednom místě. Do ticha se náhle ozvalo praskání skla. Josh okamžitě zastavil, sklopil svůj zrak ke svým nohám a uviděl střepy roztříšněné po všech následujících schodech. ,, Počkej tady, nehýbej se, jdu se jen podívat. co se stalo..." řekl rychle Josh Sarrah a vyběhl schody. Zašel za zamřížovanou stěnu, která ohraničovala koridor výtahu, a spatřil rozbité okno. Jeho zrak ještě spočinul na čísle na dveřích od výtahu...13. Hlavou mu běžely myšlenky, co se tu mohlo stát. Viděl nemilosrdnou vraždu vyhozením někoho z okna, viděl vloupání oknem, viděl nešťatný úraz, kteý se někomu stal, když zakopl na schodech a rozbil si hlavu o okno, viděl...šlahouny!

Opatrně vystrčil hlavu z rozbitého okna, aby se přesvědčil, jestli to mají za následek opravdu hydrodendria. Byla tma. Tma neprostupná lidskému oku. Josh se vrátil k Sarrah a řekl jí, že je všechno v pořádku. Ale stále musel přemýšlet, jestli jsou rostliny schopny takového pohybu a takové síly, kterou musely vyvinout na proražení skla. Chtěl o tom začít uvažovat, ale řekl si, že to nechá na ráno, že teď má mnohem lepší věci na práci...chytil ruku Sarrah a políbil jí na čelo.