Elf a čarodějka - Záchrana draků (část třetí)

3. Kapitola

   Sean se ještě zastavil na poli, kde dříve stával jako strom.  Vzal si tam své zbraně. Měl s sebou dva meče, luk a toulec šípů, dýky a dva pláště. Při cestě z vesnice byly už někteří obyvatelé Byrosu vzhůru. Nevšímali si jich, protože Sean přes ně přehodil pláště.

   Lidi si mysleli, že jsou pocestní. Mimo vesnici se spolu nebavili. Bylo to tíživé ticho, ale ani jeden z nich nevěděl jak začít.

   Náhle si Eris něco uvědomila a musela se ho na to zeptat: „Seane, když jsi byl ten strom.....“ Zasekla se, protože nevěděla jak pokračovat. Po chvilce mlčení našla slova. „Seane, když jsi byl strom a já si k tobě sedávala - od té chvíle kdy mi umřel otec- slyšel jsi, co jsem ti povídala?“Po dlouhém mlčení se Sean ozval.

   „Ano, slyšel jsem tě. Nejdříve mě to otravovalo, ale potom jsem si zvykl. Měl jsem alespoň společnost,“ řekl a  otočil se na Eris. Ta sklonila hlavu, aby neviděl jak se červená.

   „Ehm Seane, kam vlastně míříme a ještě jsi mi neřekl, odkud jsi?“

   „Míříme do hor na sever. Tam žije poslední drak a brzy se vejce vylíhne. Arosa tě hledá, pokud tě najde, využije tě k nalezení draka. Elfové vědí, kde drakové sídlí, ale dávno se zapomnělo kde přesně v horách, proto potřebuji tebe, abys našla draka a zabila Arosu,“ odpověděl, ale na poslední otázku neodpověděl.

   „Mám draka vycítit? Vždyť ani nevím jak?“

   „Pro čarodějku, která má pradávnou sílu, je to jednoduché, ale ty na to musíš přijít. Až budeme blízko u hor, ucítíš teplo, žár, velkou sílu a moc. Do té doby než se dostaneme do hor, tě musím naučit sebeobraně.“

   „To ne. Neumím ani držet meč, natož se s ním bránit,“ začala protestovat.

   „Pro čarodějku je rozhodně snadnější, než pro obyčejné lidi,“ namítl Sean a šel dál.

   „Počkej,“vyhrkne, „vždyť jsem se zrovna dneska dozvěděla, že jsem čarodějka, tak proč bych měla umět ovládat meč?“

   Sean se zastavil, vytáhl oba meče a jeden jí hodil. Meč chytla bez větších obtíží. Koukala na něj a čekala na instrukce, co má s mečem dělat. Než se stačila zeptat, Sean ji předběhl.    

   „Řiď se svými instinkty a vše půjde jednoduše.“ Po těchto slovech na ní zaútočil.  Eris nevěděla jak, ale její tělo se pohybovalo samo od sebe.

   Na konec stejně prohrála, protože byla unavená a meč na ní byl moc těžký. Skončilo to tak, že jí Sean vyrazil meč z ruky a svůj jí namířil na krk. „Dobře, tohle byl jenom začátek, nesmíš projevit slabost, jinak toho nepřítel využije. Než dorazíme do hor, naučíš se to lépe.“ Poté si vzal meč, pomohl jí vstát a šel dál.

    Po dlouhé chůzi. Eris bylo náhle divně, nevnímala nic jenom své kroky, ucítila něco zvláštního. Hrozbu, která se blížila velmi rychle. V lese bylo něco, co je chtělo zabít a bylo to blízko. Než stačila něco říct, Sean nejspíše něco zaslechl a vběhl do lesa.  Po chvilce uslyšela výkřiky, a proto vběhla taky do lesa. To, co tam uviděla, vůbec nečekala.