Elf a čarodějka - Záchrana draků (část sedmá)

7.

   Ráno se probudil první Sean, chtěl se vykrást z pokoje, aby nikdo nevěděl, kdo je a co tady dělal.

   Naneštěstí se probudila Eris a zeptala se ho: „Kam jdeš?“

   Sean se na ni otočil a zrovna jí chtěl vysvětlit, proč jde pryč, když v tom někdo zaklepal na dveře.

   „Slečno, snídaně! Prosím vás, vzbuďte svého přítele, není k probuzení,“ řekne paní, který tento hostinec patří.

   „Ano, hned jsme oba dole!“ vyhrkne Eris. Slyšela kroky, které se vzdalují, otočila se k Seanovi a řekla: „Proto jsi odsud chtěl jít?“

   „Ano a taky nemůžu jít dolů na snídani, hned by si mě všimli.“

   „Dobře, donesu ti snídani k tobě do pokoje.“ Eris se zvedla, umyla se a šla dolů na snídani.   Sean se zatím proplížil k sobě na pokoj, kde čekal, dokud Eris nepřijde. Po chvíli si řekl, že se převlékne do šatů, které si včera koupil, když v tom zaklepal někdo na dveře. Sean tasil meč, někdo otvíral dveře. Sean se rozmáchl mečem. Dotyčný překvapeně vykřikl a skoro upustil tác s jídlem. Meč se zastavil jenom několik centimetrů od krku šokované Eris.

   „To jsi ty Eris. Málem jsem ti usekl hlavu,“ řekne Sean.

    Eris na něj zírala, protože byl do půl těla svlečený. Sean si zasunul meč za opasek. Eris na něj pořád dál zírala, a když k ní přišel, musela sklonit hlavu, aby neviděl jak se červená.

   Sean si vzal snídani, usmál se na ni, ona mu úsměv oplatila. „Eris, za chvíli vyrážíme.“

   „Ano. Proč tak narychlo?“

   „Včera tě málem jeden skřet zabil a ty se ptáš proč?“ vyhrkne na ni.

   „Ano ptám, protože jsem vlastně zapomněla, že jsi mu setnul hlavu!“odsekne.

   „To jsem rád, že jsi nezapomněla na to, že jsem ti zachránil život!“ vykřikne.

   „Ano, nezapomněla jsem a jsem ti vděčná za to, že jsi mi zachránil, Seane,“ řekne Eris tak klidně jak to jen dokázala.

   Seana tím zaskočila, nevěděl co na to říct, tak jenom mlčel.

   „Nechtěla jsem se pohádat, promiň, že jsem se tak hloupě zeptala.“

   „Ne, ty promiň, neměl jsem na tebe křičet, jenom jsem se špatně vyspal,“ řekne omluvně.

   „Tak já si půjdu sbalit,“ řekne Eris a náhle si uvědomí, že s sebou nemá žádné věci na sbalení. „Seane, já už vlastně máme sbaleno, žádné věci s sebou nemám.“

   „Počkej a co tvoje brašna?“

   Ztratila jsem ji. Takže, můžeme vyrazit!“ usmála se a chtěla si od Seana vzít tác s jídlem, když jí ho podával, Eris se ale chytila tácu tak nešikovně, že se dotkli rukama. Podívali se na sebe a potom současně sklopili hlavy. Eris otevřela dveře a vyšla z pokoje ven.

   Sean si zatím sedl na postel a čekal, až se Eris vrátí.

   KŘACH.

   Bleskově se otočil a za oknem byl skřet.

   Sean byl trochu zaražený, kde se tu mohl ten skřet zjevit, ale okamžitě sáhl po meči a připravil se na útok.

 Skřet tam nejdříve jen tak postával a Sean odhadoval, co asi udělá nejdřív. Chvíli na sebe jen tak zírali. První zaútočil skřet, Sean se mu lehce vyhnul. Sean sekl mečem skřeta do boku.  

   Skřet zaskučel a padl na kolena.

   Elf neváhal a podřízl mu hrdlo. Skřeta potom vyhodil oknem ven na ulici.

   Mezitím Eris odnesla tác a vyrazila nahoru do Seanova pokoje. Když tam vešla, někdo ji vtáhl do pokoje a zakryl jí ústa. Nejdřív chtěla křičet, ale potom když jí došlo, že to je Sean, kývla hlavou na znamení, že bude zticha.

   Sean dal ruku dolů a řekl: „Měli jsme odsud zmizet dřív, začínají se tu hemžit skřeti a odhaduji, že dole u vchodu je jich plno.“

   Eris na něj zírala a potom se Seana zeptala: „Jak to, že to tak určitě víš?“

   „Protože jsem před chvíli jednoho zabil, když jsi byla dole, vlezl sem oknem.“

   „Jak se odsud dostaneme?“

   „No, dolem jít nemůžeme a tak připadá jen jediná možnost.“

   „A to jaká?“

   „Jít přes střechy domů.“

   „Děláš si srandu? Jak chceš přeskočit z jednoho domu na druhý?“

   „To nevím, ale na něco přijdu.“

   „Tak jo, jdeme na střechu a necháme se tam zabít,“ řekne sarkasticky Eris.

   Sean na to neodpověděl.

   Oba vyrazili na půdu a našli tam okénko. Otevřeli ho a vlezli na střechu. Sean šel první, aby pomohl Eris a taky, aby se podíval, jestli tam nikdo ze skřetů nehlídá. Nehlídal a tak se plížili k okraji domu. Bohužel domy byly tak daleko od sebe, že by je ani elf nepřeskočil.

   Sean se podíval dolů, na boční uličce hlídali tři skřeti. Pomalu sešplhával dolů po okapu a Eris ho sledovala. V půlce seskočil dolů, tasil své meče a než se stačili skřetové vzpamatovat, elf už jednomu ze skřetů probodl mečem srdce.

   Druhý tasil meč a začal s ním bojovat.

   Třetí skřet běžel pro posily.

   „Rychle Eris, slez po tom okapu, ať odsud můžeme zmizet!“ křikne Sean v zápalu boje se skřetem.

   Eris se dlouho nemusela rozmýšlet. Okamžitě se chytla okapu a začala šplhat dolů. Když byla skoro dole, uslyšela výkřiky a uviděla skřety, jak tasí meče. Sean jí hodil meč a její tělo se zase začalo hýbat samo od sebe.  Za chvilku měla zabité tři skřety, ale stále jich přibývalo více a více. Když už nemohla, viděla, že Sean už také začínal polevovat v útočení. Eris měla co dělat, aby se ubránila, když jí skřet jedním výpadem vytrhl meč z ruky a náhle udělala něco, na co v životě nezapomene. Vrazila mu pěstí a vykřikla: „Keri-li!“ Hned na to se všichni skřeti včetně Seana svalili na zem.  Eris se k Seanovi přihnala a třásla s ním tak dlouho, dokud neotevřel oči. „Seane, vstávej, rychle, než se probudí skřeti.“

   Lidi se začali koukat, co se to vlastně stalo a nakukovali do postraní uličky.  Elf byl hned na nohou a vyběhl i s Erisina hlavní ulici. Zamířili k jednomu koni, který patřil skřetům, poznali to podle výstroje. Vyskočil mu na hřbet a Eris vytáhl nahoru za sebe.

   Eris se ho chytila a držela se ho jako klíště.

   Sean pobídl koně ke klusu. Za chvilku byli venku z města a mířili na sever do hor, které byly ještě několik dní cesty.

    Po několika hodinách jízdy se začalo smrákat a tak Sean zastavil, připravil tábořiště a dal jim kus chleba, který koupil ve městě, když skoro ztratil Eris. Po večeři byly oba tak unavení, že se nezmohli na žádné otázky.

   Oba usnuli, dokonce ani Sean nehlídal.