Elf a čarodějka - Záchrana draků (část devátá)

9. Kapitola

   Když se probudila, byla tma, ale ona věděla, že je přenesla do cíle. Byly u hor. Cítila teplo, někde v blízkosti je oheň.

   Zatím co spala, Sean připravil tábořiště. Chtěla se podívat, kde je Sean, ale jakmile se pohnula, Sean byl u ní a zeptal se: „Jsi v pořádku?“

   „Ano. Přenesla jsem nás na správné místo?“ zeptala se, i když už znala odpověď.

   „Ano, zvládla jsi to perfektně, Eris, ale teď musíš odpočívat, ano?“

   „Dobře.“

   Po chvilce Eris znovu usnula. Ráno jí tak bolela hlava, že se skoro nemohla pohnout.  Překonala bolest a posadila se.

   Sean už byl také vzhůru když uviděl, že se také probrala, pomohl jí vstát.

    „To je dobrý, chodit ještě můžu. Musíme vyrazit ke skalám a najít draka.“

   „Dobře, jestli se na to cítíš, Eris, tak jdeme.“

   Hned na to vyrazili, Sean ji podpíral, aby nespadla.

   Už byly skoro u skal, když v tom Eris zakřičela a svalila se na zem.

   Sean nevěděl, co se to děje a pokusil se jí uklidnit, ale nešlo to. 

   Eris sebou házela a vřeštěl, jako by ji něco ovládlo.

   Náhle Seanovi došlo co se děje. Byly u hor a drakové mají kolem svého území ochranu, před čarodějkami, jenom elfové mohou zrušit tuto ochranu a to v elfském jazyce. Sean okamžitě řekl ta slova a Erisina muka přestala. Pomalu jí pomohl na nohy.

   „Co to bylo?“ ptá se Eris Seana.

   „Ochrana, před čarodějkami, úplně jsem na ni zapomněl.“

   „No je dobře, že jsi přišel na to co se to děje.“

   „To ano, kdyby ne byla bys už asi mrtvá.“

   „A to by bylo neštěstí pro nás všechny, že elfe?“ ozval se neznámý hlas.

   Sean a Eris se otočili za hlasem, uviděli neznámou postavu a za ní kráčela armáda skřetů.  Hned poznaly, že to je Arosa, ale vypadala – podle Sean, jinak. Sice starší, ale byla z ní cítit moc.

   „Ty? Co tady chceš čarodějnice?“ ptá se jí Sean rozzuřeným hlasem.

   „Co bych tady dělala! Jdu si pro své mládí,“ řekne Arosa klidným hlasem.

   „To se ti nikdy nepodaří, Aroso,“ vykřikne na ní a tasí jeden za svých mečů.

   „Podaří, protože tahle maličká čarodějka nás tam dovede, že?“ řekla a otočila se na Eris.

   „Nikdy, to mě raději zabijte!“ vykřikne na ni odhodlaně.

   „Ne tebe bych nezabila, ty jsi jediná, kdo může najít draka, ale tvého přítele zabiju, pokud nás tam nedovedeš,“ řekla a pokynula skřetům, aby zajali Seana.

   Sean pozvedl meč a chtěl se začít bránit, ale začala ho neskutečně bolet hlava a ta bolest se stupňovala. Padl na kolena, začal se svíjel bolestí a nevěděl, co se to s ním děje. Pustil meč, skřetové ho zvedli na nohy a svázali mu ruce. Hned na to bolest přestala.

   Eris se podvolila a řekla, že je tam dovede, když viděla, co se stalo s chudákem Seanem.

   Hned u úpatí hor bylo rozcestí. Eris se odhodlaně vydala doleva. Šla jako první a vedla ostatní přes hory tak jistě, že se tomu všichni divili.

   Sean šel hned vedle ní a pořád jí opakoval, že to neměla dělat.

   Eris mu, ale vždy řekla, že musela.

   „Proč jsi to, ale musela udělat?“ zeptal se už poněkolikáté náhle Sean a Eris už byla tak rozzuřená, že nevěděla, co říká.

   „Protože tě miluju a nechtěla jsem o tebe přijít.“ Když to dořekla, přikryla s ústa a zastavila se. Sean ji chtěl taky něco říct, ale přerušila je Arosa.

   „Připravte tábořiště a vězně přivažte k jednomu kameni.“

   Skřeti k nim vyrazili.

   Eris si vzala jednu z dýk od Seana a zamaskovala to tak, že se k němu přitiskla a jakoby se nechtěla k těm zrůdám přiblížit. Když skřetové Eris odstrčili od Seana, aby mu vzali všechny zbraně, Eris si tu dýku dala do boty.

   Skřetové prohledali Seana. Ani se neobtěžovali prohledat Eris a tak ani neobjevili ukrytou dýku v její botě. Oba odvedli k jednomu úzkému a vysokému kameni a tam je přivázali silnými provazy.

    Když odešli, Sean už to nevydržel a řekl: „Proč jsi nepoužila svou moc?“

   „Seane, jsem vyčerpaná z kouzla, kterým jsem nás sem přenesla, jak bych nás mohla zachránit, nevíš?“

    Po dlouhém tichu se Sean ozval: „Promiň, neuvědomil jsem si, že tě to tak oslabilo. Bohužel se tak stalo a teď budeme muset Arosu dovézt k vejci.“ Podíval se na ní a když viděl, jak se umívá, vyvedlo ho to z míry. „Proč se tak usmíváš?“

   „Protože jí k tomu vejci nedovedeme. Mám totiž nápad.“

   „Jaký nápad? Vždyť jsme tady přivázaní a nemůžeme odsud!“

   „Pamatuješ si, když k nám ti skřeti mířili a já se k tobě přitiskla?“

   „Ano. A co jako?“

   „Vzala jsem ti jednu z dýk, aby si toho nevšimli,“ řekne vítězoslavně Eris.

   „A kde máš tu dýku?“

   „V botě, ale použijeme ji, až všichni usnou.“

   Sean přikývl, protože věděl, že tento plán vyjde.