Elf a čarodějka - Záchrana draků (část desátá)

10. Kapitola

   Po dlouhé době, kdy čekali až všichni usnou, konečně nastala chvíle, kdy mohli utéct.

   Když se Eris přesvědčila, že opravdu všichni spí, vytáhla ze své boty dýku a začala přeřezávat provazy, když se náhle pohnul jeden ze skřetů, který je hlídal. Eris přestala a čekala, jestli se skřet znovu pohne. Naštěstí se tak nestalo. Znovu tedy začala přeřezávat provazy, když se jí to podařilo. Rychle vstala a pomohla Seanovi přeříznout provazy na rukou. Konečně se ho osvobodit a museli rychle zmizet, proto nebylo na zbytečné vysvětlování čas a tak se Eris rychle vracela zpátky k úpatí hor.

   Sean se jí chtěl zeptat, proč se vrací, ale Eris ho předběhla: „Šla jsem špatnou cestou, abych zmátla Arosu, jestli vyrazí tou cestou, kterou jsem jim ukázala, nebo se pokusí vrátit, tak se v bludišti cest ztratí. Já vím, kudy mám jít, proto se vracíme, abychom šli správnou cestou.“

   „Dobře, ale myslel jsem, že vyrazíš správnou cestou, aby ses pokusila zachránit nám život, nebo se pokusit, zachránit život tomu drakovi, ale doufal jsem, že tě tohle napadne.“

   „Seane, nejsem tak moc naivní, pochopila jsem, že pokud je tam zavedu tak mě i tebe zabijí a pokud bych jim ukázala nesprávnou cestu, mohla bych se vymluvit, že jsem se spletla a  vedla bych je dál a mezitím bych přišla na to jak nás osvobodit. Mohla bych nás osvobodit dříve, ale byla jsem tak vyčerpaná z kouzla, které jsem použila, že jsem neměla sílu se ani bránit.“

   „No, to nevadí, důležité je, že u draka budeme dříve než ta proklatá čarodějka.“

   „Jo to budeme,“ řekne mu a usměje se na něj.

   „Víš, jak jsem ti řekla, že tě miluju?“ Sean přikývl. „Byla jsem na tebe naštvaná a uklouzlo mi to. Jestli mi to chceš vyčíst, že jsem se tak zachovala a nechali jsme se zajmout tak do toho!  Máme na to dost času a jsme tak daleko, že nás nikdo neuslyší, kdyby si na mě řval.“

   Sean ji zastavil a podíval se jí do očí. Eris ten pohled nevydržela a sklonila hlavu.

   „Eris, já na tebe nechci křičet, zachoval bych se stejně, kdyby šlo o tebe.“

   Eris zvedla překvapeně hlavu a zahleděla se mu do těch jeho hnědých očí.

   „Dávno jsem ti něco chtěl říct, ale neměl jsem odvahu a taky jsem nechtěl, abych tě rozptyloval od tvého úkolu. Už když jsem tě poprvé spatřil ve tvém pokoji, přišla jsi mi jiná, ale ne jako čarodějka, ale jiná od ostatních. Chovala ses jinak a několikrát jsi mi i zachránila život, plno jiných lidí by to neudělalo.“

   Eris na něj nepřestávala zírat.

   Chvíli se na sebe jen tak dívali, dokud Sean neřekl:  „Eris, já tě miluju.“

   Překvapeně se na něj zahleděla. Nevěděla, jestli to co řekl, byla pravda, dokud k ní nepřistoupil a políbil ji.

    Eris tím byla tak zaskočená, že si myslela, že se jí to jenom zdá. Odstoupila od něj a chtěla se ho na něco zeptat, ale Sean jí nenechal ani promluvit.  

   „Musíme jít, začíná svítat, jestli to chceme stihnout, musíme sebou hodit.“

   „Dobře vyrazíme.“ Eris se rychle vcítila do pocitů draka a hned věděla, kudy má jít.  Tentokrát šla doprava. Narazili na další rozcestí a Eris se ani nezastavovala. Skoro ke konci běžela, jak cítila drakovu přítomnost stále víc.

   Sean jí skoro nestačil a to elfové běhají rychleji než lidé.

   Konečně dorazili k bráně.Byla obrovská a rozlehlá. Zdobená různými obrazy draků, lidí, elfů a čarodějek. Bylo to něco jako bitva, která se odehrála dávno, když draci, elfové a lidé ještě drželi při sobě.

   Eris zatlačila na bránu, ale nešlo to. Buď byla zrezivělá, nebo byla na heslo.

   Sean k ní přiskočil a pomohl jí. Nebylo to k ničemu, brána se nehnula ani o píď.

   Eris toho nechala, posadila se na nejbližší kámen a zvolala na Seana: „To nemá cenu, je to k ničemu!“  Náhle se pod ní ten kámen pohnul, ztratila rovnováhu a spadla na zem vedle kamene.

   „Nestalo se ti nic?“ptá se Sean ustaraně.

   „Ne, ale přišlo mi, že se ten kámen pohnul.“

   Eris se zadívala na kámen, uviděla neznámé písmo a hned k němu přiskočila.

   „Co to je?“ ptá se Seana s jiskřičkami v očích.

   „Elfský jazyk. Ukaž, přečtu to.“ Sean se naklonil nad kámen a začal si to pomalu číst. Po chvilce se k Eris otočil  řekl: „ Je to něco jako hádanka. Píše se tam, že na bráně musíme najít určité místo, na to zatlačit a potom se nám vchod otevře, pokud zatlačíme na špatné místo, zabije nás to.“

   Eris přišla k bráně a prohlížela si výjevy z války, teda jestli to bylo z války. Čím déle se na to dívala, nacházela další a další podrobnosti. Viděla třeba vejce, draka, mrtvá těla, šípy, které byly zapíchnuté v tělech mrtvol, hory, měsíc a hvězdu. Jenom jedna hvězda na obloze? Byla hrozně velká, a tak se na ní Eris soustředila. Uprostřed hvězdy se nacházel malý drak a dívka se začala domnívat, že je to místo, které hledá.

   „Seane, našla jsem to místo!“ vykřikne a Sean se k ní otočí.

   „Víš to jistě?“

   „Ano.“

   „Které je to místo?“

   „Je to ta hvězda.“

   „Proč si jsi tak jistá?“

   „Protože uprostřed hvězdy je dráče,“ řekne a otočí se k Seanovi.

   Sean okamžitě přišel k Eris, ale na hvězdu nedosáhl. Byla příliš vysoko.

   „Musím se nějak dostat nahoru.“

   Eris mu vůbec nic neřekla. Luskla prsty a Sean se začal vznášet ve vzduchu.

   Chvíli byl překvapený, ale potom sehrál na hvězdu a než na ní zatlačil, ohlédl se dolů na Eris.

   „Jsi si naprosto jistá?“
   „Na sto procent, Seane.“

   Sean tedy zatlačil na hvězdu, pohnula se a potom se začala otřásat zem. Eris se začala bát, že se zmýlila, spustila Seana dolů a rychle k němu přiskočila, aby aspoň naposled, než zemře, byla k němu co nejblíže. Sean ji také objal a potom čekali, co se stane. Začalo to být jako zemětřesení a bylo to čím dál tím horší. Oba už se báli toho nejhoršího.

   Náhle se pohnula brána a pomalu se otvírala. Eris se zasmála a Sean jí políbil. Nevěřili svým očím. Povedlo se!